Marinette má minulost, o které nikdo neví. Co se stane, když se jí vzpomínky vrátí? Dokáže zapomenout na svoji minulost?
Moje první FF na ML. Snad se bude líbit.
Hned jsem vyrazil za Sadgirl. Skála jsem po střechách, a rozhlížel se. A pak jsem ji uviděl. Šla k Eiffelovce a přes rameno měla přehozenou....polkl jsem. Marinett. ,,Marinett!!" zakřičel jsem a Sadgirl si na mě otčila a zasmála, a šla na Eiffelovku. Já neváhal a za pár sekund sem byl u ní. ,,Ale, ale číča nám přišla, kde máš berušku?" zeptala se. Ale já jí nevnímal. Vnímal jsem jen Marinette. Mojí Marinette, která ležela na zemi jako tělo bez duše. ,,Hej!! Mluvím s tebou." zakřičela Sadgirl. ,,Nejsem hluchej." řekl jsem rozhořčeně a zaútočil.
Marcel
Byl jsem zrovna na cestě k Mistrovi, když v tom se ozvala rána. A já uviděl Chloé, jak jde k nemocnici. Co chce v nemocnici? Rychle jsem utíkal, abych byl u Mistra co nejdřív. ,,Mi" musel jsem se vydýchat. ,,stře!" ,,Co se děje Marceli?" ,,Chloé ona....jde směrem k nemocnici a vy víte co to znamená." Fu zbledl. ,,Nemáš jinou možnost Marceli, musíš se transformovat. ,,Konečně, slyšel si to Bazzy?" řekl jsem a přede mnou s obejvil můj jaguáří kwami. ,,Jooo konečně, dělej řekni ta slova." pobídl mě Bazz. ,,Dobře BAZZY OCAS!" (nic jiného mě nenapadlo😂)když se mi na hlavě objevily uši, na obličeji maska a mé tělo pokryl kostým s dvěma tyčemi na bocích, mohl jsem vyrazit. Vyz.obrázek=kreslila jsem sama. Do komentu napiště názor.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Abych nezapomněl tady. S tímhle můžeš chytit akumu a očistit." podal mi jojo, které má Beruška. Proskočil jsem oknem, a mířil si to na Eiffelovku. Když jsem uviděl Adriena neboli Kocoura, jak jen tak tak bojuje, tak jsem neváhal a šel mu pomoct. ,,Hele Chloé, jsem tu ještě já." řekl jsem a oba dva se otočili. ,,Za 1. Nejsem Chloé, ale Sadgirl a za 2. Kdo jsi?" řekla naštvaně Chloé. ,,Jsem Černý Panter, nový superhrdina, který přišel pomoct Berušce a Kocourovi." řekl jsem s klidem. Ona se na mě jen podívala, ale pak zaútočila. Připravil jsem si svoje dvě tyče a bojoval. Kocour se ke mě přidal. Po půl hodině jsem jí porazily, a akumu jsem chytl do joja a vypustil motýla. Pak jsem ho vyhodil do vzduchu a všechno se vrátilo zpátky. ,,Děkuju ti." poděkoval mi. Já se jen usmál. ,,Nemáš zač Adriene." řekl jsem a on sebou trhnul. Sakra! To sem neměl říkat. ,,K-koc-cou-r-re." zašeptala Mari. Málem bych na ni zapomněl. ,,Marinette!" a se slzymi v očích k ní přiběhl. ,,Sestřičko." řekl jsem a taky k němu přišel. Když to uslyšel lekl se. ,,Co to má kurva znamenat?? Kdo jsi?? A odkud víš, že jsem Adrien?" vychrlil na mě Kocour. ,,M-Marceli? J-jsi t-to t-ty?" řekla třesoucím se a slabým hlasem. ,,Ano sestřičko, jsem to já." Na to jsem se rozbrečel a obejmul ji. Ona se rozbrečela taky. Konečně, konečně mám v náručí svojí malou sestřičku. Pak jsem si uvědomil, že Kocour je tu taky. ,,Promiň.." zamumlal jsem a dal mu Mari. ,,Pak přijď do nemocnice." řekl Kocour a usmál se. ,,Děkuju." kývnul jsem a šel za Mistrem, ještě jsem viděl jak Kocour jde s Mari zpátky do nemocnice. Usmál jsem se a šel.
Adrien
Bojoval jsem ze všech sil, ale jsem vyčerpanej. Odrážím poslední útoky, když v tom někoho uslyším. ,,Hele Chloé, ještě jsem tu já." zakřičel někdo a otočily jsme se. Před náma stál nový superhrdina. Byl asi stějně starý jako já. Měl černé vlasy s odlesky modré. A oči modré jak oceán. Vypadá jako Marinette. ,,Za 1. Nejsem Chloé, ale Sadgirl a za 2. Kdo jsi?" zeptala se naštvaně Sadgirl. ,,Jsem Černý Panter, nový superhrdina, který přišel pomoct Berušce a Kocourovi." když to dořekl, Sadgirl na něho zaútočila. Připravil si dvě tyče, a zaútočil. Musim uznat, že bojoval skvěle, ale pak jsem se k němu přidal a bojovali jsem oba. Po půl hodině jsme jí porazili. A Panter měl v ruce jojo, které má Beruška. Lapil akumu do joja, a z něho pak vyletěl motýl. Hodil jojem do vzduchu a vše se vrátilo do normálu. ,,Děkuju ti." řekl jsem a on se usmál. ,,Nemáš zač Adriene." když vyslovil moje pravý jméno, tak jsem sebou trhnul. Už sem se chystal říct, jak to ví, ale uslyšel jsem slabý hlásek. ,,K-koc-cou-r-re." řekla potichu Mari. ,,Marinette!" rozeběhl jsem se k ní se slzami v očích a obejmul. Ona žije, ona se probudila z kómatu. Jsem tak šťastný. ,,Sestřičko." vykřikl Panter a přiběhl k ní. Lekl jsem se. ,,Co to má kurva znamenat?? Kdo jsi?? A odkud víš že jsem Adrien." vychrlil jsem na něj. Ale promluvila Mari. ,,M-Marceli? J-jsi t-to t-ty?" zeptala se slabým hlasem Marinette. ,,Ano sestřičko, jsem to já." řekl a rozbrečel se a obejmul Mari. A ona se taky rozbrečela a obejmula ho. A pak mi to došlo. Marcel je Marinettin dlouho stracený sourozenec. A taky je superhrdina, jako Mari. To je úžasný, Mari bude konečně šťastná. ,,Promiň..." zamumlal Panter a dal mi jí. ,,Pak přijď do nemocnice." řekl jsem a usmál se. ,,Děkuju." poděkoval a šel. Já sem vzal Mari do náruče, a odvedl zpět do nemocnice.
Před nemocnicí jsem se detransformoval. Vešel jsem dovnitř, jakmile mě sestra uviděla, zavolala doktora. Ten po pěti minutách. Přišel no...spíš běžel. Dal Mari na lehátko a odešel s ní. Mě řekl ať zůstanu. A tak jsem taky udělal.
Marinette
Sice sem vnímala, ale nemohla se pohnout. Každý kousek mého těla mě bolel. Proč já? Proč vždycky všechno schytám já? Viděla jsem Kocoura jak bojuje. Ale pomalu mu už docházeli síly. Pak se tam ale obejvil jeden superhrdina. Nevím jestli to je superhrdina. Má černé vlasy s odleskem modré, stejné jako já a oči modré jak oceán, stejné jako já. Někoho mi připomínal, ale koho? ,,Jsem Černý Panter, nový superhrdina, který přišel pomoct Berušce a Kocourovi." a Chloé zaútočila. On jen vytáhl dvě tyče, a zaútočil. Bojoval dobře. Kocour se k němu pak přidal. Nikdy by mě nenapadlo, že Adrien je Černý Kocour, ale jsem šťastná.
Po půl hodině Chloé porazili. Panter měl u sebe jojo, stejné jako mám já, když jsem Beruška. Chytil akumu do joja, a pak vypustil bílýho motýlka. Vyhodil jojo do vzduchu a vše se vrátilo do pořádku. A já už nebyla omráčená a mohla mluvit. ,,K-koc-cou-r-re." řekla jsem třesoucím a slabým hlasem. Kocour se otočil. ,,Marinette!" vykřiknul Kocour a se slzami v očích ke mě přiběhl a objal mě. ,,Sestřičko." to se mnou seklo. Černý Panter ke mě přiběhl. A pak mi trklo kdo to je. ,,Co to má kurva znamenat?? Kdo jsi?? A odkud víš že jsem Adrien." vychrlil na něj Kocour. M-Marceli? J-jsi t-to t-ty?" řekla jsem. ,,Ano sestřičko, jsem to já." na to se rozbrečel a obejmul mě. Já se taky rozbrečela a obejmula ho. Marcel. Můj bratříček se vrátil. Myslela jsem že je mrtvý ale on ne.
Potom jsme si uvědomili, že Kocour se na nás dívá. ,,Promiň." zamumlal na Kocoura a dal mě k němu. ,,Pak přijď do nemocnice." řekl Kocour a usmál se. Marcel.se na něj vděčně podíval. ,,Děkuju." a odešel. Kocour mě vzal do náruče, a šel se mnou do nemocnice.
Před nemocncicí se detransformoval a šel do vnitř. Když nás sestřička uviděla, ihned zavolala doktora. Přišel za 5 minut no...spíš běžel. Poté mě položil na lehátko. Řekl Adrienovi ať počká a mě odvezl.
Po 2 hodinách jsem byla na pokoji a spala. Ale pak se otevřeli dveře a tam......
Tááák tuhle kapitolu bych chtěla věnovat @LeXyytcz tak tady jí máš.
