Marinettina minulost

12.

~Marinette~ 

,,Marinette!!! Vstávej!" zakřičí někdo.
,,Ještě pět minut mami." zamumlam.
,,Hm...tvoje máma nejsem a navíc za 5 minut začíná škola." někdo řekl a já poznala, že to je Marcel. Vstala jsem z postele jako kdyż do někoho uhodí šok.
,,SAKRA!!! Sakra! SAKRA!!! To si mě nemohl vzbudit dřív??!" zakřičela jsem přes celý pokoj a rychle si šla udělat hygienu a převlíct. ,,Hahhaahaha." začne se smát Marcel. ,,Čemu se směješ???!!"
,,P-podívej sse na m-mobil." řekne se smíchem Marcel.
Podívám se na mobil a zjistím že je 6:30. ,,Děláš si p***l??!!" zařvu na něj.
,,No co? Tak už se nemrač a pojď snídat." řekne Marcel.
,,Dobře." usměju se.

,,Dobré ráno mami, dobré ráno tati."
,,Ahoj miláčku." řekne mamka, usměje se a podá mi misku s ceráliemi.
,,Vyspala ses dobře?" zeptá se taťka.
,,Ale jo vyspala, sice mě ještě bolí hlava, ale ne moc, neboj." řeknu a usměju se.

★ ★ ★

Když jsme s Marcelem dorazili ke škole, už tam stála Alya. Samozřejmě otočená zády.
,,Ahoj Alyo." řeknu a ona se lekne.
,,M-marinette?? Ty jsi spátky!" vykřikne a obejme mě.
,,Alyo, pusť mě prosím, dusíš mě." řeknu a ona mě pustí. A pak si všimne Marcela. ,,Jo. Málem bych zapomněla. Alyo, tohle Marcel, můj bratr." řeknu a ona na mě zírá s otevřenou pusou.
,,Ahoj Alyo, já vím že jsem neodolatelný, ale tu pusu bys měla zavřít jinak ti tam vletí moucha." nedopustí si Marcel. Tss egoista.
,,O j-jasně promiň. Páni ráda tě poznávám Marceli, Mari mi neřekla, že má bratra." řekne Alya. Když v tom vidím přijíždět nám známou limuzínu. Z limuzíny vystoupila láska mého života, Adrien. Jakmile mě uviděl, rozzářili se mu oči a rozeběhl se ke mě a já k němu. ,,Marinette!" Adriene!" řeknem na stejno naše jména a skončíme v objetí. Neváhám a hned ho políbím. On mi polibek opětuje. Odtáhneme se a v ruku v ruce, míříme za Alyou, Marcelem a Ninem. Společně míříme do třídy a všechny holky koukají na mího brášku. Ten si jich nevšímá a normálně se baví s Alyou a Ninem. Vejdem do třídy a sednem si na místa. Zvoní na hodinu a do třídy vstoupí paní učitelka s Marcelem.
,,Třído, dneska tady máte vašeho nového spolužáka. Představ se prosím." řekne učitelka a Marcel začne povídat.
,,Dobře...takže ahoj. Jmenuju se Marcel Dupain-Cheng je mi 16 a jsem bratr Marinette.'' řekne.
,,Dobře Marceli, moc nás těší, že tě poznáváme, posaď se prosím vedle Ivana."
,,Dobře." řekne a jde si sednout k Ivanovi.

O přestávce se na Marcela vrhne dav holek. ,,A k***a!!" nedopustí si Marcel a snaží se utéct. Fajn, je čas zakročit. ,,Promiň Adri, ale teď budeš návnada." řeknu mu a on jen u dělá grimasu, která říká Co??!
,,Dámy, Adrien Agreste rozdává právě autogramy. Tak neváhejte a pojďte.
,,Áááá...!!" zakřičí dav holek a vrhnou se na Adriena.
,,K***a." řekne a podívá se na mě pohledem který říká: To si vypiješ! já se jen usmála.
,,Díky Mari, fuu ty holky jsou jako hyeny." oddychl si Marcel.
,,No jo no. Ale od zítřka je musíš setřást sám." řekla jsem.
,,Ale-"
,,Žádný ale. A teď jestli mě omluvíš, jdu lásku svého života osvobodit, jo a být tak se někde schovám." otočila se a šla za Adrienem.
,,Takže dámy, konec autogramů. Už můžete odejít." řekla jsem.
,,Co si myslíš, že jseš?" řekne jedna blondýnka s hnědýma očima.
,,Jeho přítelkyně!"
,,Tss to ti tak věřím." řekla nasupeně.
,,Chceš důkaz? Máš ho mít!!" vzala jsem Adriena za lem jeho trička, přiblížila jsem si ho k sobě a vášnivě políbila. A on se přidal. Když jsem se odtrhly tak mě vzal kolem pasu.
,,Už věříš??" řekla jsem a všechny tam stály s otevřenou pusou.
,,To jsem si myslela, pojď Adriene."
,,D-dobře." a šli jsme.  Sedli jsme si na lavičku, na tu, o který nikdo neví.
,,Adriene já....strašně moc se ti omlouvám...." řekla jsem se sklopenou hlavou.
Adrien mě chytil za ruku.
,,V pohodě i když...to bylo od tebe zlý, že si jim řekla, že rozdávám autogramy!!" řekl naoko uraženě. A zkřížil ruce.
,,Ale, ale, ale číča je naštvaná." škádlila jsem ho, sedla mu na klín a obmotala svoje ruce okolo jeho krku.
,,No ták, už se na mě nezlob čičí. Splním ti jakékoli přání." řekla jsem mu. A on se a mě podíval svým krásným smaragdovým pohledem.
,,Opravdu? Jakékoli přání??" zeptal se. Přikývla jsem.
On se jen usmál nevím co má zalubem u něj je možné všechno.
,,Mari?"
,,Ano?" řeknu.
,,Miluju tě." řekne a políbí mě.
,,Já tebe taky." řeknu a políbím ho. A z polibku vyjde líbání. Za nedostatek vzduchu se odtáhnem.

,,Už bychom měli jít, za 3 minuty zvoní." řekla jsem a slezla z něho. Pak mě chytil za ruku a rychle jsme běželi do třídy.

Jen tak, tak jsme to stihli. Když do třídy vešla učitelka, hodina začala. Tak a teď jen přežít další nudnou hodinu...

Tak tady je už dloooouho slibovaná kapitola, moc se omlouvám, že nic nevyšlo, ale měla jsem hodně práce. To víte škola, učení.                                                                                                                  A taky jsem nevěděla co napsat, do další kapitoly takže....ehm.

Ale jinak vám strašně mocinky, moc poděkovat za 651 přečtení a 78 hvězdiček jste nejlepší.

To je vše. U další kapitoly ahoj.

Hela003