Marinettina minulost

28. V-Veroniko? M-Mami?

~Marcel~

Když mě Adrien, poslal pryč, schoval jsem se za roh, Máří opatrně položil na zem a detransformoval jsem se.
,,Na kámo...tady máš, posilni se." řeknu a usměju se. Bazz bez rozmyšlení začne jíst. A já Marinette vezmu do náruče, je strašně vyhublá..
,,Ach jo....neboj vše už bude dobré...." řeknu a dám jí pusu na čelo. Když jse Bazz najezený, transformuju se a výkřiknu slova, která mi umožní díky propínáčku mít křídla. Když už se chci vznést, objeví se předemnou oslnivé světlo a z něho vyjde nějaká králičí dívka.
,,Kdo jsi?"zeptám se a Maří si přiblížim ještě blíž k tělu.
,,Těší Marceli, jsem Bunnix, přišla jsem tě přenést k mistrovi..už tě očekává a co se týče Marinette...vezmeme ji do nemocnice, kde se o ní postarají."řekne ta Bunnix nebo kdo to je a já se na ni nedůvěřivě podívám.
,,Nejsem nebezpečná... věř mi.."řekne a mě nezbyde nic jiného než jít s ní. Vkročim do bílé místnosti ale najednou mi dá něco na hlavu.
,,C-Co-"
,,Je to nutné."řekne a já si odfrknu. Uctívá snad *Pastafariánství?
Zachvili mě prostrčí ven a jsme u nemocnice.
,,Dej jim Marinette a jdi rovnou k mistrovi, já zatím dojdu pro Adriena."řekne a zmizí v té bílé kouli. Povzdechnu si a vejdu do nemocnice.
Všimne si mě sestřička.
,,Prosím, postarejte se o ní.."řeknu s prosbou v očích a ona přikývne. Položím jinna lůžko a okamžitě běžím k mistrovi.

~Adrien~

,,Už nemůžu.." celý vyčerpaný se zhroutím na střeše. Ta ruka tak moc bolí...to otci nedaruju. Mám mu vůbec říkat "otče"?
Chytnu se za ní a zhluboka dýchám. V tom se předemnou objeví bílá koule a z ní vyjde králičí dívka. No jasně! To je mirákulum času!
,,Ahoj Adriene, jsem Bunnix a přišla jsem pro tebe, mistr tě už očekává.."řekne ale pak se zarazí nad mojí rukou.
,, Musíš s tím do-"
,,Ne, do nemocnice s tím nepůjdu dokud se vše nevyřeší."řeknu vstanu ale podlomily se mi nohy kdyby nebylo Bunnix spadl bych.
,,Díky."řeknu a ona mi dá na hlavu cedník.
,,Cedník? Proč cedník?"řeknu zmateně.
,,Abys neviděl, co v této kouli je."řekne pomůže mi se postavit a vstoupíme do té bílé koule. Ani se nenadám a už jsme u mistra. Sundá mi cedník z hlavy a já uvidím mé přátele v jejich civilní podobě a bohužel i mého otce. Který je ošetřený.
,,Tady je mistře."
,,Děkuji Bunnix."poděkuje mistr fu a Bunnix zmizí.
,,ADRIENE!!"zakřičí Chloé a obejme mě.
,,Meoow."zamňoukám bolestivě a Chloé mě pustí. Počkat já zamňoukal??!!
,,T-Ty jsi zamňoukal.."řekne nevěřícně a všichni na mě koukají jako na Voldyho v podprsence.
,,Jak vidím, tak se zanedlouho budeš moct dokázat proměnit v kočku."řekne mistr a usměje se.
,,Cože???"řeknu nevěřícně a on jen mávne rukou.
,,O tom až potom, ale teď...máš motýlí a beruščí mirákulum?"zeptá se mě mistr a já přikývnu a vytáhnu ze své kapsy mirákula.
,,Dobře a teď bych tě poprosil Adriene, aby ses detransformoval."řekne mistr a já ho uposlechnu a detransformuju se. Z prstenu mi vyletí Plagg a vyčerpaně mi padne do dlaní.
,,Jsem vyřízený...kde je moje láska...můj camembert."všichni se zasmějí. Uchechtnu se.
,,Plaggu, ty už jsi před chvílí camembert měl."
,,No a?"řekne a v tom se ozve mistr.
,,Taky tě rád vidím Plaggu a camembert dostaneš poté co oživíme Veroniku a Adrienovo matku."řekne mistr a Plagg si ho teprve všimne.
,,Al-" povzdychne si ,,.. dobře."řekne a já dám prsten mistrovi.

Postavili jsme se do kolečka a na zem dali mirákula. Každý měl před nohama to své. Jenom já měl i Marinettino mirákulum. Zavřeli jsme oči a chytli jsme se za ruce a já bohužel byl vedle otce.
Pak mistr začal odříkávat kouzlo a mi se k němu přidali.

Po nějaké době jsem ucítil zvláštní energii a teplo. A i když jsem měl zavřené oči, cítil jsem teplo jako když na vás svítí slunce. Mistr pak přestal odříkávat, i to světlo zmizelo. Pak jsem pomali otevřel oči a uviděl svojí mamku. Zastavilo se mi srdce. Vysmeknul jsem se otci a šel svojí matku obejmout.
,,MAMI!!"zakřičel jsem a rozbrečel jsem se.
,,Adriene.. zlatíčko moje.."řekla mamka a rozbrečela se. Objetí mi opětovala. Poté jsme se od sebe odtáhli a mamka uviděla mého otce.
,,Gabrieli..."špitla rozeběhla se k němu a ona ji obejmul.
Dal jsem jim už nevěnoval. Zaujala mě ta druhá osoba. Byla to Veronika, Marinettina sestra, je ji tak strašné podobná.
,,Veroniko!!"vykřikl Marcel obejmul ji a rozbrečel se. Veronika to samé.
,,Ah bratříčku můj..moc jsi mi chyběl.."řekla a hladila ho po vlasech. Usmál jsem se. Máří konečně bude šťastná. Všichni se s Veronikou seznamili a pak přišla řada na mě.
,,Ty jsi Adrien že? Tvoje mamka mi o tobě vyprávěla."řekla a natáhla ke mě ruku. Já jsem překvapením otevřel pusu.
,,Halo, země volá Adriena."řekla Veronika a drnkla do mě a já se probral z transu.
,,Eh..jo jasně jo jsem Adrien.."zakoktal jsem se a podal jí ruku.
,,A jak jsi to myslela že ti o mě moje matka řekla, když ji otec držel?"řekl jsem a slovo otec jsem zdůraznil.
,,No..to ti vysvětlí Emilie doma."řekne a usměje se. Já se taky usměju, otočí se na mistra.
,,Dědečku..."řekne a obejme mistra. Všichni se zatvaříme zmateně. Mistr Fu je dědeček Marinette, Marcela a Veroniky?
,,C-Cože?"řekne překvapeně Marcel a kdyby nebylo Mii, upadl by.
,,Ano Marceli, jsem váš dědeček. Vaše matka...měli jsme jisté neschody, a tak mě od vás odřízla, vaše matka, váš otec a tady pan Gabriel a Emilie byly společně semnou hrdinové Paříže."řekl Mistr a já už po třetí za tento den otevřel pusu dokořán. Podíval jsem se na Marcela, byl bledý a hodně překvapený. Chudák.
Šel jsem k němu, posadil se vedle něj a objal kolem ramen.
,,V pohodě Marceli?"zeptám se ho a on přikývne.
,,Jo je jen...je to až moc informací, musím si to všechno probrat..."řekne a já ho chápu.
,,A proč jste nic neřekl mistr-teda...proč jsi  nic neřekl, když jsem byl tady dědo? A jak to že Veronice jsi to řekl ale mě ne?"zeptal se Marcel. Mistr Fu se na něho podíval.
,, Neřekl jsem ti to, protože ještě nebyl ten vhodný čas a Veronika? Ta to zjistila sama.."řekl mistr a Marcel si fustrovaně vjel rukama do vlasů.
Pak jsem si vzpomněl na Mari, jestli pak ji zachránili...jestli je v pořádku...
,,Adriene..Marinette bude v pořádku..neboj se..."řekne Mistr Fu a já přikývnu. V tom se ozve bolest mé levé ruky, břicha a hlavy.
,,Arghhh.." vykřiknu a sesunu se k zemi.
,,ADRIENE!"vykřiknou všichni a přiběhnou ke mě.
,,Bro? Jsi v pohodě??"zeptá se mě Nino a já zakyvam hlavou že jo.
,, Proboha, kdo ti udělal?"zeptá se mě mamka a já se hnusně podívám na otce.
,,Zeptej se otce, ten ti to milerád řekne."řeknu a to je to poslední co řeknu než upadnu do bezvědomí.

Tak, konečně jsem se k této kapitole dokopala.😂😏 Ano vím, že jsem měla velmi dlouhou pauzu, ale mělo to důvod.
A ne, neumřela jsem a nevstala z mrtvých.

Měla jsem "rodinné" problémy a tak jsem neměla čas psát a taky mám psychické problémy takže jsem byla jak se to řekne...ee..no že můj mozek se vypnul a nebyl aktivní 😅😅ale nebojte už se to nestane..a navic píšu jednu knížku, taky na KBČK tak snad se vám bude líbit až zveřejním první kapitolu.

Jinak jak se vám kapitola líbila? Co říkáte na to že mistr Fu je Marinettin děda?😏😂 Už jen Epilog a už tu bude konec této knížky.

A budu ráda za hooodně hvězdiček 😊 a komentíků.

Takže zatím, a Epilog vydám buď dneska nebo zítra.

Vaše Hela003

*Pastafariánství - víra ve špagetové monstrum, nosí se cedníky na hlavě víc najdete na Wikipedii 😏😂