Marinettina minulost

Epilog

~Adrien~

Po 2 měsících Mari konečně pustili z nemocnice. Jsem rád, že žije. Už jí nikdy nenechám samotnou, nikdy!!

Flashback

Probudil jsem se v nemocnici,s obvázanou hlavou, břichem a sádrou na levé ruce, vyšel jsem z nemocnice a zase se vrátil zpátky k Mistrovi. Tam už na mě čekal Marcel,Mia,Veronika a moje mamka. Nemůžu uvěřit, že je tady. Chloé, Alya a Nino, šli společně s Mistrem Fuem za Mari do nemocnice.. Nevěděl jsem, že Marinettina mamka, je Mistrova dcera, tím pádem jsou Marcel, Mari a Veronika jeho vnoučata. Taky by mě nikdy  nenapadlo, že Lišaj, byl tu celou dobu můj otec. Nevím, co si mám o tom myslet.
,,Copak zlatíčko?" zeptala se mě mamka. A já se na ní otočil, přesně taková, jakou jsem si jí pamatoval.
,,Nic, jen...nemužu uvěřit tomu že pocházím z rodiny superhrdinů, teda...jestli se otec dá nazývat superhrdinou." řekl jsem smutně. Maminka mi položila svoji hebkou dlaň na tvář a já se jí podíval do krásných smaragdovych očí, které jsem po ní zdědil.
,,Zlatíčko...tvůj táta byl svým způsobem hrdina....ale jakmile se ode mne dozvěděl o mirákulech, tak začal být posedlý moci, která se vytvoří, když se spojí dvě mirákula. A to mirákula Berušky a Kocoura. Osoba, která tyto dvě mirákula vlastní, má nejvyšší moc a může si přát jedno přání. Ale já ho varovala, jenže mě neposlechl.....když se v Paříži objevil další padouch, transformovala jsem se na Peacock a společně s Mistrem Fu, Sabine a Tomeme jsme šli padoucha porazit. Ale čím víc jsem používala, mirákulum Peacock, tak tím víc mi sála moji životní energii....a proto jsem na konci, kdy jsme porazili padoucha, upadla do mikrospánku respektive spánek mezi životem a smrtí. Proto byl tvůj otec zlý....dělal to pro mě a pro tebe..." řekla konejšivím hlasem.
,,To sice ano, ale mučil a ublížoval Marinette! Moji Marinette! Broučínce!! Víš jak mi bylo když jsem jí viděl v kaluži krve??? Zmlácenou, poškrábánou, s řeznými ranami?!!! Bylo mi zle! Chtěl jsem Lišaje zabít!! Tohle všechno dělal, jen kvůli našemu podělanýmu mirákulu! A to navíc věděl že Marinette je dcera Dupain-Chengových a vnučka mistra!!!" zařval jsem na ni sesunul k zemi a brečel. Mamka tam stála jako opařená, potom si ke mně klekla a obejmula. Tak moc mi chybělo její obětí. Marinette má úplně stejné obětí. Řeklo moje podvědomí a jaj jí vzlikal do hrudníku.
,,Já vím zlatí...ale i přes to tvého otce miluji a vím, že bude dělat vše, aby to napravil. Prosím, dej mu šanci." řekne mamka a já se na ni podívám.
,,No dobrá...ale nemůžu mu hned odpustit, bude to nějaký čas trvat." řekl jsem a ona kývla.

End on Flashback

,,Zlato? Přijdeš pozdě na oslavu." křikne na mě mamka. Už jsou to dva měsíce od toho incidentu a já si pořád nemůžu zvyknout, že mamka je tady s náma.
,,Jojo už jdu." naposled se podívám do zrcadla, černé kalhoty, bílá košile a smoking s modrou kravatou. V naší škole se pořádá oslava za ukončení dalšího školního roku.
Naposled se podívám do zrcadla.
,,Ježíš Adriene, sluší ti to, pohni si, přece nechceš aby na tebe Marinette čekala ne?" řekne Plagg a já si odfrknu. Vyjdu z pokoje a u dveří uvidím mamku s otcem.
Přijdu k nim a mamka mě obejme.
,,Tak jo běž a užij si to miláčku. A pokud se někde zdržíš, zavolej ju?" řekne mamka a já přikývnu.
,,Tak ahoj mami, otče." řeknu chladně a vyjdu ze dveří k limuzíně. Nastoupím a jedem k pekárně Dupain-Chengů. Když tam dojedem, vystoupím, a zaklepu na okno Pekárny. Podívám se na mobil, který ukazuje že je 20:55.
Otevřou mi Tom se Sabinou.
,,Dobrý den, přišel jsem pro Marinette, Marcela a Veroniku." řeknu a usměju se na něj.
,,Ahoj Adriene pojď dál." řekne Sabina a já vejdu.
,,Marinette? Veroniko? Marceli? Je tady Adrien." řekne Tom a uslyším kroky jak jde někdo dolů. Uvidím Marcela s Veronikou. Veronice to sluší má světle modré šaty s řasenou sukní. Je vidět, že je šila Mari a vlasy ve složitém drdolu, ve kterém jsou květy. Marcel má na sobě klasický oblek s černou kravatou.
,,Páni...sluší ti to Verčo, i tobě Marceli." řeknu upřímně a usměju se na ně.
,,Děkujeme Adriene, ale až uvidíš Marinette spadneš na zadek." řekne Marcel a v tom jde po schodech další osoba.
Marinette. Když sejde že schodů, otevřu pusu do kořán a nemám slov.
,,Já ti to říkal Adriene." řekne Marcel a ušklíbne se.