Marinettina minulost

24. Boj na život a na smrt

~Marinette~

Nikdy by mě nenapadlo, že Jack může zajít tak daleko, že slouží Lišajovi, aby mě dostal.
,,Copak? Naše superhrdinka nemá slov?" vysmíval se mi a já na něj zavrčela, byla jsem příliš slabá a bezmocná abych na něj mohla zaútočit. V tom mě Lišaj udeřil svou hůlkou do břicha. Zaskučela jsem a sesypala na zem.
,,Tak tohle se mi líbí. Naše milovaná superhrdinka Paříže Beruška se tady svíjí v bolestech úplně bezmocná." řekl Lišaj a vysmíval se mi. Začaly mi téct slzy.
,,A chcete vědět, kdo se skrývá pod maskou Černého Kocoura?" zeptá se a já stuhnu. Ne hlavně mu nesmí říct že je to Adrien.
,,OH opravdu? Kdo to je?" zeptá se Lišaj a v jeho očích vidím jen zlobu a sklon k tomu ublížit komukoli.
,,Není to nikdo jiný než Ad-" nedořekl to, protože jsem se z posledních sil postavila, rozběhla se k Jackovi, skočila na něj a dala mu ruce na pusu aby nevyslovil jeho jméno.
,,Mmhmmmh.." mumlal.
Lišaj se zpamatoval, přišel k nám a mě odhodil hůlkou ke zdi.
,,Shhh..."sykla jsem a začala se mi motat hlava. Viděla jsem jak jde Jack ke mně. Prudce mě zvednul a mě zatočila hlava až jsem se na něj pozvracela. On na mě začal nadávat, pak si sundal jeho pozvracené tričkoa někam ho hodil. Přehodil si mě přes rameno, a šel se mnou k protější zdi, kde byly okovy. Zbledla jsem.
Proč musím jenom já tak trpět? Položil mě na zem a připoutal mě k okovům. Lišaj ke mě přišel a zlovestně se usmál. Tušila jsem co bude následovat. Zavřela jsem oči, a začala posílat zkrz mou mysl zprávy Marcelovi. To nám  poradil Mistr Fu.
Marceli, prosím zachraňte mě!! Už to dýl nevydržím. Vykřikla jsem ve své hlavě a to je to poslední na co jsem se zmohla, než  Lišaj začal se svým dílem.

~Marcel~

,,Za jak dlouho tam budem?"zeptá se Rena a podívá se na Miu.
,,Za cca hodinu a půl s přestávkami."řekla a Rena přikývla. V tom mě najednou začala šíleně bolet hlava. A tak jsem se zastavil. Ostatní taky zastavili a dívali se na mě. "Marceli, prosím zachraňte mě!! Už to dýl nevydržím." uslyšel jsem hlas ve své hlavě. A nebyl to ledajaký hlas. Byl to hlas mé sestřičky. Z mích očích se dala vyčíst hrůza a strach. Začal jsem brečet.
,,Marceli! " zařvala Mia a rychle ke mně přiletěla. Neváhala a ihned mě utěšovala ve svém obětí.
,,Zlato? Copa se děje?" zeptá se.
,,J-já...slyšel jsem ve své hlavě hlas. A ne jen tak ledajaký...byl....to hlas Marinette...."jakmile jsem to řekl všichni sebou cukly. Ale nejvíc Adrien, vyděl jsem jak zbledl, ,,..dala mi zprávu pomocí telepatie a..chce aby jsme ji už konečně zachránili, prý už dýl nevydrží." řekl jsem a všichni se smutkem a strachem v očích mlčeli. Pak se slova ujal Adrien.
,,Musíme si pospíšit." řekl tak ledově až jsme se všichni otřásly. Z jeho výrazu nešlo vyčíst vůbec nic. Tak jsem se zvedl, otřel si slzy, srovnal se a zase jsme se vydali na cestu.

O hodinu později

,,Jsme tu, jsme v Londýně." řekla Mia a stály jsme na jedné střeše, kde nás nemohl nikdo vidět.
,,Takže, musíme vymyslet plán, jak se tam dostat." řekla Mia a všichni jsme začali, přemýšlet. V tom se mi zase udělalo mdlo. A omdlel jsem.

V hlavě

Objevil jsem se na krásné rozkvetlé  louce. Počkat tohle místo znám! Tady jsme si jako malý hráli.
,,Marceli..." uslyšel jsem velmi povědomí hlas. Otočil jsem se a uviděl svojí sestřičku. Do očí se mi stejně jako ji nahrnuli slzy. Nevěřil jsem vlastním očím...
,,Veroniko? J-Jsi to o-opravdu t-ty?" zeptal jsem se a ona přikývla a já ji obejmul.
,,Sestřičko moje..." vzlykl jsem a stále ji objímá. ,, Marceli...strasně moc mi chybíte...ale to není to o čem jsem s tebou chtěla mluvit." řekla a při tom si otírala slzy.
,,Lišaj...on...ví indetitu Berušky, ví že je to Marinette.  Jack mu to řekl, zjistil že Adrien je Černý Kocour.." dořekla a já na ji jen koukal takže o jeden problém na víc.
,,C-cože?? To není možný....já-",,Marceli, moc času mi nezbývá, řekl vám dě--teda Mistr Fu, jak zabít Jacka?" zadrhla se Verča.
,,No...řekl že na to musíme přijít sami a nevíme jak..." řekl jsem jí naší situaci.   V tom se mnou někdo zatřásl.
,,Halo?? Marceli vím jak to udělat." řekla Veronika a já zpozorněl.
,,Jak víš tak Lišaj prahne po mirákulech Berušky a Kocoura, a co se stane když se spojí mirakula zrození a ničení?" zeptala se mě. ,,No...pokud si dobře pamatuji, tak když se spojí, má ta daná osoba obrovskou moc a má pak přání...ne?" zeptal jsem se. Přikývla.
,,Přesně ,to je vše co ti mohu zdělit, najdete způsob nebojte. Už budu muset jít..." řekne, přiblíží se a pohladí mě po tváři.
,,Ahoj" řekne a usměje se na mě a už se otáčí.
,,Ahoj." špitnu a obraz mi začne mizet.

V realitě

,,Marceli, Marceli...probuď se..." lomcuje  se mnou někdo a já se pomalu probírám. Pomalu otevírám oči a vidím Miu s Renou Rouge jak se nademnou sklánějí.
,,Jsem v poho nebojte co se stalo?" zeptal jsem se.
,,No víš..omdlel si a asi půl hodiny jsi byl mimo." řekla Rena a já si vzpomněl.
,,Aha no ale to bezvědomí nám dost pomohlo." řekl jsem a usmál se na ně.
Oni se na mě podívaly nechápavým pohledem. Vstal jsem a oklepal se.
,,Pojďte, řeknu vám to cestou." oni jen přikývli a vyrazily jsme.

Cestou jsem jim řekl vše, co mi řekla Veronika. Když jsme dorazili na střechu Jackova domu, detransformovali jsme se, aby naše kwami nabrali sílu.
Podíval jsem se na ostatní Chloé se bavila s Miou, Alya a Nino seděli v obětí a mlčeli. Pak jsem se podíval na Adriena, jak sedí s pokrčenými nohami a tváří se jako tělo bez duše. Vím jak je to pro něj těžké, tak jsem se zvedl a šel za ním.
,,Můžu si přisednout? "zeptal jsem se on vzhlédl a přikývl.
,,Neboj Adriene, Mari zachráníme" řekl jsem.
Adrien s nepřítomným výrazem přikývl. Ale já věděl, že ho trápí něco jinýho.
,,Tebe trápí ještě něco že?" zeptal jsem se ho.
,,Víš...jde o to...už je toho na mně moc. Chybí mi mamka, tehdy když mi otec řekl, že moje maminka umřela byl jsem z toho na dně, rok jsem měl záchvaty a musel chodit k psychiatrovy...a teď, když Jack unesl moji Máří...se ty záchvaty vrátili..." řekl Adrien a složil hlavu. Teď mi ho je hluboce líto.
,,Adriene..." řekl jsem,...,,vím jak se cítíš, ale nezapomeň, máš mě, Nina, Alyu, Chloé, Miu...na nás se můžeš spolehnout..."řekl jsem a obejmul ho on mi obětí opětoval.
,,Děkuju Marceli....Mari má štěstí že má takového bratra jako jsi ty." řekl a zvedl se. Já se taky zvedl.
,,Tak, je na čase vyrazit." řekl jsem a všichni jsme se transformovali. A vloupal se k Jackovi. Když jsme vešli dovnitř, Mia nás vedla k nějakým velkým dveřím, když je otevřela, poskytl se mi pohled na Jackovu pracovnu...no...i když to nebyla jaksi pracovna....měl tam biče, dýky....prostě všechny ty věci co mají pedofilové a lidi, kteří to v hlavě nemají v pořádku. Šli jsme k velkému obrazu, na kterém byl znázorněn nějaký muž s ženou...asi to byly Jackovi rodiče.  Na obrazu stiskla nějaké tlačítka a pod ní se objevil tunel. Otočila se na nás a pokynula nám abychom ji následovaly.
,,Jack má úplně stejný obraz jako otec, akorát, že táta tam má portrét mamky. A tohle je dost rafinovaný...jestli pa otec má taky na tom obrazu tlačítka... " uvažoval Adrien a já mohl nic jiného než souhlasit. Jeho otec byl jedno velké tajemství. Když jsme do něj vešli zavřel se nad námi a my jeli dolů.
Objevili jsme se v nějaké kopce. Naštěstí byla osvětlená. Mia nás vedla, najednou jsme uslyšeli srdce rvoucí křik.
Každému z nás přejel mráz po zádech a zrychlili jsme a začali utíkat. Koukl jsem na Adriena, byl bledý jako stěna a ani se mu nedivím. Když jsme dorazili před dveře, odkud se ty výkřiky objevovaly, tak do nich Adrien kopnul a otevřeli se.
A to co se nám vyklytlo před očima, na to nikdy nezapomene. Stál tam Lišaj s Jackem, kteří stáli nad nějakou dívkou. Byla to moje sestřička, byla vyhublá, bílá jako stěna, měla řezné rány na rukou, nohou a dva škrábance na tváři. Ale co nejhorší bylo, ležela tam v kaluži krve....bez života.
,,Ty jeden zasranej motýlí šmejde!" zařval Adrien a vrhnu se na Lišaje neváhal jsem a já s Miou jsme šli po Jackovi. Zatímco Qeen Bee a Rena Reuge se snažili dostat Máří do bezpečí. Carapace pomáhal Kocourovi. Podíval jsem se na něj a v jeho očích byla vidět zlost a pomsta. Takhle jsem Adriena ještě neviděl. Po chvíli se k nám přidaly  Rena s Bee.

A tak započal boj na život a na smrt.

Táákže po velmi dlouhé době jsem tu s další kapitolou.
Moc se omlouvám, že jsem nevydávala kapitoly.
Jelikož :
1. Měla jsem práci s dopisováním sešitů, známek, psaní testů.....no prostě střední škola😅
2. Neměla jsem nápad napsat další kapitolu...
3. Řešila jsem rodinné problémy...

No a ještě moc moc se omlouvám, že jsem vám slibovala kapitolu a nevydala ji...vážně moc!!🙏🙏

A taky bych vám chtěla poděkovat za 4,59 K přečtení❤️😍 jste úžasní...zahřálo mě to u srdíčka...nikdy bych nevěřila ze tento příběh bude mít tolik přečtení 💙💙💙

Arigato, gozaimasu🙏🙏❤️

Vaše Hela003