Marinettina minulost

9.

~Adrien~

Ráno jsem se probudil brzo. Jdu do koupelny, kde si udělám ranní hygienu a vyčistím zuby. Sním si snídani, a jdu napsat Mari.

A: Ahoj princezno😘 jak ses vyspinkala?

M: Ahoj zlato, vyspala jsem se dobře😘 a ty?

A: Skvěle, dneska po škole se stavím broučínko😊😘

M: Dobře, budu se těšit kocourku😏😘

A: Ahoj
M: Ahoj

Hehe. Ještě neví, že tam příjdu s Ninem a Alyou. Bude to takové nečekané překvapení.

Nathalie vešla do pokoje a řekla, že už mám jít do školy. Tak jsem popadl tašku a Plagga a nastoupil do limuzíny.

Před školou už čekali Nino a Alya. Vystoupil jsem a šel k nim.
,,Ahoj Alyo. Ahoj Nino."
,,Ahoj Adriene." řekne Alya.
,,Čus bro." řekne Nino a obejmem se.
,,Mám pro vás úžasnou zprávu." vychrlil jsem na ně.
,,A jakou?" zeptal se Nino.
,,Marinette se včera vzbudila z kómatu." jakmile jsem to dořekl, Alya vypískla a objala mě a Nina taky.
,,Nemůžu tomu uvěřit." řekne nevěřícně Alya.
,,Jo, hele dneska jdu za ní do nemocnice, nechcete jít se mnou? Bylo by to pro Marinette nečekané překvapení."
,,Ááá anooooo." vypískne Alya.
,,Ale pssst. Nikdo nesmí vědět, že je vzhůru, ostatním to řeknem až později jo?"
,,Dobře." řekla Alya.
,,Dobrá." řekl Nino
,,Super, ale už bychom měli jít do třídy."

Když škola skončila, já, Alya a Nino jsme vyrazili do nemocnice. Cestou jsem se zastavil v květinářství. Koupil jsem puget rudých růží. Pak jsme vyrazili do nemocnice.

Vešli jsme a zastavili u recepce, že jdem na návštěvu.
U Marinettina pokoje jsme zastavili.
,,Já to nedám." řekne Alya. Nino ji vezme za ramena a otočí jí k sobě.
,,To dáš, neboj, jsem tu s tebou." řekne a chytne jí za ruku. Ona se jen usměje a kývne.

Když jsme vstoupili, Mari spala.
Šli jsme blíž. U její postele jsem zastavil, a dal jí pusu na čelo.
,,Zlato, jsem tu." řekl jsem a ona otevřela svoje krásné azurové oči a usmála se.
,,Ahoj milácku." řekla a sedla si.
,,Mám pro tebe překvapení. Podívej." řekl jsem a ona se podíval před sebe.
,,A-alyo? N-nino?" řekla a do očí se jí nahrnuli slzy.
,,Marinette." řekla Alya a objala ji. Obě dvě plakali. A Nino se k nim přidal.
,,Ach Mari, ani nevíš, jak jsem si přála, abys přežila."
,,Ale přežila jsem, a to je hlavní." Po pěti minutách se všichni odtáhli.
,,Ehm....Mari?"
,,Ano?" zeptala se a já jí dal pugef růží.
,,Ach-" vydechla a zaleskli se jí slzy.
,,Ty jsou krásné Adriene, děkuji." řekla, přitáhla si mě a políbila.
,,Tak krásné jako ty." řekl jsem na oplátku.
,,Ále nepřeháněj." plácla mě do ramene a zrudla. Já jsem se jen usmál.
Po dvou hodinách odešli Alya s Ninem. A zůstali jsme tam mi dva. Tikki a Plagg někam zalezli.

Najednou jsem si všiml, že Marinette je smutná.
,,Mari? Copak se stalo?" zeptal jsem se.
,,Adriene já.....měla jsem sen, kde mi Jack řekl, že si po mě brzy příjde a budem jenom já a on." jakmile to dořekla rozbrečela se. Neváhal jsem, a objal ji. Hladil jsem ji vlasy.
,,Neboj Mari, já a Marcel tě ochráníme, nedovolíme, aby ri něco udělal dobře?"
,,Dobře." usmrkne si a věnuje mi jeden ze svých krásných úsměvů. Neváhám a políbím jí. On polibek prohloubí. Odtáhnem se a opřem se o sebe čeli.
,,Miluju tě a navždy budu." řekne.
,,Já tě taky miluju a navždy budu." řeknu a ona se usměje.

,,Už budu muset jít, měj se princezno." řeknu a políbím jí.
,,Měj se můj princi." řekne já se na ní usměju a odejdu.

Za nemocncí se transformuju a jdu směr domov.
Proskočím oknem a detransformuju se. Udělám si hygienu, vyčistím zuby a převlíknu.
Žďuchnu sebou do postele a poddám se spánku.

*  *  *

Tak dneska další kapitola.
Páááni děkuju za 217 přečtení, ani nevíte jakou mám radost jste skvělí😍😍

Less216 tady máš kapitolu jak sis přála. Chci ti poděkovat za tvoje komentáře a celkově za podporu. 😊

To je vše,
Vaše Hela003🍺