Marinettina minulost

3. To není možný!

~Adrien/Černý Kocour~

Když jsem dorazil k pekárně Dupain-Chengových, uviděl jsem sanitku. Měl jsem takový pocit, že se Marinette něco stalo. Uviděl jsem jak nesou nějaké bezvladné tělo, zbledl jsem. T-to je přece Marinette. Neváhal jsem a přes slzy šel za ní. ,,Marinette!" zakřičel jsem a vběhl do sanitky.
,,K-kocoure?" řekli naráz. Nevnímal jsem je, pro mě teď b la důležitá Mari. Vzal jsem její malou ruku do své byla studená, bez života. ,,Ach Mari....proč!!!" řekl jsem přes slzy.

V nemocnici

Když jsme dojeli do nemocnice, Mari vzali na sál.
Sedl jsem si společně s Tomem a Sabinou v čekárně. ,,Z čeho Mari dostala ten šok?" zeptal jsem se. Vážně by mě to zajímalo. ,,N-no víš Kocoure...nevíme jestli ti to můžem říct, přeci je to jen-"
,,Chápu vás, ale já vám slibuji že to nikomu neřeknu." řekl jsem a čekal na jejich reakci.

,,Tobře Kocoure začalo to...."
Před 3 roky. Marinette bylo třináct a začal nový školní rok. K nim do třídy nastoupil jeden chlapec s dívkou. Jack a Mia. Mari se s nima hned spřátelila.
Po měsíci nám Mari přivedla do pekárny Jacka a řekla, že spolu chodí. Veronika jim to přála, ale Marcel ne, říkal, že se mu na něm něco nelíbí. Kdyby jsme ho jen byly poslechly. ,, Počkat kdo jsou Veronika a Marcel?" ,,Marcel a Veronika byly....naše děti, takže Marinettini sourozenciNo uběhl rok a Mari byla šťastná a mi samozřejmě taky. Ale po několika měsících se Jack změnil. Jednou když naše holčíka přišla domů celá od modřin, ptali jsme se jí co se stalo, ale ona jen řekla, že upadla.
Takhle to šlo 5 měsíců dokud Veronika nezakročila. Sla za Jackem a řekla mu co si to dovuje, a on.....jí zabil. Zabil jí před očima Marinette. Mari pak unesl a tam....Sabina se rozbrečela. A to. Pokračoval.
Rok, rok jí někde uvěznil, a rok jsme ji hledali. Nakonec ji našel Marcel. Když šel pro naši holčicku, Jack ho napadnul s nožem, ale neudělal to, protože se Marinette před Marcela postavila a on ji zabodl nůž do břicha. Na to ho Marcel bodl do stehna, vzal Mari a odnesl. Když jsme ji viděli, dostali jsme šok. Byla celá od krve, modřin a vychrtlá. Na to jsme jí odvezli do nemocnice. Marcel nám pak řekl, že si to jde vyřídit ještě s Jackem, ale už se nevrátil.
Když se po měsíci Marinette probudila, řekla nám co všechno ji udělal...dokonce ji...ji...ji......
,,Dokonce co pane?"
Znásilnil. To se mnou seklo. Takže Jack znásilnil mojí princeznu....
Když přišla domů, tak s nikým nechtěla mluvit, a když jsme jí řekli o Marcelovi....byla na dně.
Ale o rok později, k nim do třídy nastoupil nový žák. Adrien Agreste. Pokaždé když přišla domů o něm mluvila.
Jednou byl u nás, aby s Mari rrénovaly na turnaj, a dokonce ušila pro něho i klobouk, který měl úspěh. Je to milý a hodný chlapec. Tak to je vše.
Nemohl jsem tomu uvěřit, začal mi téct slzy. Já si stěžoval jakou mám minulost a to jsem nevěděl, že Mari jí má horší než já. Jack zabil její sestru před očima, unesl ji, mučil a znásilnil. Mám chuť jít, a zmlátit Jacka.

Za 2 hodiny k nám přišel doktor. ,,Dobrý den, vy jste rodiče od slečny Dupain-Chengové?"
,,Ano." odpověděl Tom. ,,Jak je na tom pane doktore??!?" zeptala se Sabina.
,,Neříká se mi to lehce ale vaše dcera......" to snad ne snad neumřela. Ne. To nemhže být pravda. ,,Vaše dcera utrpěla velmi velký a vamážný šok, který jí dostal do kómatu. Už se nemusí nikdy probudit a taky přežít." dokončil doktor. A mě se zastavilo srdce, nic sem nevnímal. ,,Ne, to není pravda, to.....o-ona musí žít!" řekl sem přes slzy. ,,Je mi velmi líto, dělali jsme co jsme mohli, teď musíme čekat na zázrak." tak to už je moc. ,,Můžem jít za ní?" zeptá se Sabina. ,,Ale jistě, pokoj 232." řekl a mi poděkovali. Jen se usmál a šel. A mi jsme vyrazily.

Táák konečně po hodně dlouhé době kapitola. Omlouvám se za svojí neaktivitu, ale musela jsem si něco vyřizovat.
To víte jsem deváťak a tak mám hodně učení a hlavně musím dát přihlášky( snad mě chápete)
Ještě jednou se vám moc , moc mocinky moc omlouvám.
Dneska vydám buď 2 nebo 3 kapitoly.

Vaše Hela003😊😇
PS: strašně moc děkujubza 65 přečetní, jste skvělí😍