~Adrien~Ten úchylnej motýlí šmejd! Zaútočil jsem na něj a bojoval jsem. Připojil se ke mně Carapace. Poháněl mě vztek, touha zabít Lišaje! Lišaj se postavil do obrané pozice a zaútočil. Zaútočil jsem na něj tyčí, ale on se tomu bravurně vyhnul a svoji holí mě bouchl do zad. Au. To mě nasralo ještě víc a s větší silou jsem na něj zaútočil, Carapace s Qeen Bee mi šli na pomoc.
Jak jsme na něho útočili, všiml jsem si, že má něco zalubem...a nebyl jsem daleko od pravdy. Z ničeho nic se, ze všech stínu, vynořili přízraky, stvořené z akumů. Všichni jsme zamrzli v pohybu a slyšeli jsme jen šílený smích Lišaje a Jacka. Já, Bee, Rena, Carapace, Chaton a Černý Panter jsme vytvořili kruh. Z
e všech stran se na nás hrnuli ty přízraky.
,,Nějaké nápady." zeptal jsem se.
,,Ne a navíc, nemáme proti nim šanci...bez Marinette a jejích schopností Berušky je neporazíme!" řekla zoufalým hlasem Chaton.
,,Kocoure? Pamatuješ si tehdy na to, jak Chloe byla zakumatizovaná?"řekl s úsměvem Marcel a Chloe na něj hodila vražedný pohled. Pokývl jsem hlavou.
,,Takže si taky pamatuješ, jak jsem očistil akumu?"zeptal se a já přikývl. Měl podobné jojo, které má Marinette, když se transformuje. Počkat...
,,Chceš tím říct, že...." pak jsem si to uvědomil. On jen přikývl.
,,Takže na ně zaútočíme...Pantere..víš co máš dělat?"zeptal jsem se ho a on přikývl, koukl jsem na ostatní, a pokynul jim na útok. Tak jsem na ně zaútočili a začali bojovat. Marcel vytáhl jojo a začal bojovat s jedním přízrakem. Dohromady jich bylo šest akorát to vycházelo, že každý z nás měl na starost jednoho. Začal jsem bojovat. Ani jsem se nenadál a jeden přízrak byl pryč, teď Marcel pomáhal Reně. Podíval jsem se na Jacka a ten tady nebyl. Pak jsem si vzpomněl na Mari...ne...
,,Chloe??? Je Marinette v bezpečí???" zakřičel jsem na ni a šel blíž k ní.
,,Jo proč?" zeptala se a ukázal jsem na Lišaje. V tom se čas zastavil. A doupětem se linul Lišajovo smích. V tom přízraky přestali útočit, zmizeli a mě v tu chvíli došlo, proč je na nás poslal. Chtěl odvést naší pozornost. Pozornost od Jacka. V tom se ozval křik plný zoufalství, který se mi zarýval do morků kostí. Všichni jsme se otočili a tam stál Jack, s Marinettiným mirákulem, který z něho udělal Berušáka, držel ji pod krkem a v ruce měl nůž.
,,NE! Neubližuj jí!!! Lišaji! Ty skurvenej motýlí úchyle! Udělám cokoli, jen ať ji Jack nechá na pokoji!" zakřičel jsem a spustili se mi slzy. Lišaj se nad mou nabídkou ušklíbl.
,,Toho motýlí ho úchyla si mohl odpustit Kocoure." řekl chladným hlasem. Já si odfrknul.
,,Vždyť je to pravda!" dal se tím nezabýval. Pokynul Jackovi aby ji pustil. On ač nechtěl, ji pustil, ale tím způsobem, že jí hodil o zeď a ona s bolestným vykřiknutím se sesunula k zemi, ale její pohled byl mířený na mě. Pohled plný bolesti, utrpení, zoufalství, ale i lásky a odhodlání. Ten pohled na ni mě ničí. Otočil jsem se na Lišaje.
,,Mám nabídku, dáme si souboj jen ty a já! Pokud vyhrají, vzdáš se mirákula a dáš mi mirákulum Berušky a pokud vyhraješ ty..."odmlčel jsem se a podíval se na ostatní, ty na mě nevěřícně koukali. Podíval jsem se na Máří, a ona se na mě vyděšeně podívala a kývala hlavou v záporu ať to nedělám, já se na ni jen usmál.
,,...dám ti své mirákulum, mirákulum Berušky už máš, teď čekáš jenom na to mé...." dokončím a všichni zalapou po dechu. Lišaj udiveně zalape po dechu. Nevěřícně se na mě podívá a pak se mu rty roztáhnout do úšklebku.
,,Inu...nečekal jsem, že mi nabídneš tuto nabídku. Ale přijímám." řekl Lišaj a mě zamrazilo, teď jsem si možná podepsal rozsudek smrti. Podíval jsem se na ostatní. Chloe to nevydržela, rozběhla se ke mě, obejmula mě a začala mi vzlykat do hrudi já sem ji obětí opětoval a taky spustil slzy.
,,P-Prosím...A-Adrie-ne, n-nedělej to..." řekne mezi vzlyky a její obětí je pevnější. Sám pro sebe se i přes slzy usměju. Vezmu její hlavu do svých dlaní a setřu jí slzy.
,,Neboj se...nic se mi nestane...." řeknu a usměju se na ni. Rozejdem se k ostatním. Nino s Alyou, mě také obejmuli. Pak přišel na řadu Marcel s Miou. Ta měla slzy v očích a pevně mě obejmula, obejmul jsem ji zpátky.
,,Jsi tvrdohlavější než jsem si myslela."řekne a i přes slzy se uchechtne. Pak přišel na řadu Marcel. Taky mě obejme.
,,Adriene....hlavně to přežij....snad tu nechceš moji milovanou sestřičku nechat."řekne vážným tónem.
,,Neboj, budu se snažit." řeknu a ještě jednou ho obejmu. Pak jdu k Mari. Ta se s bolestí postavila a šla kulhavým krokem ke mě. Já se k ní rozběhl a obejmul ji. Projela mnou vlna tepla.
,,Marinette...má sladká Marinette." řeknu a políbím ji. To mi chybělo, její rty na mích. Odtrhli jsme se od sebe a já vzal její tvář do dlaní. Brečela.
,,Neplakej princezno...slzy ti nesluší." špitnu a mě samému se spustí.
,,Ty máš co říkat, ty zablešená číčo, ty tu taky brečíš...proč si to udělal? Vždyť tě Lišaj může zabít!! Vím čeho všechno je schopný! Ty sám ho neporazíš..prosím...nedělej to.." řekne s brekem a obejme mě. Já ji stisknu ještě pevněji.
,,Musím....kvůli tobě, mě, a naším přátelům....miluju tě Mari nezapomeň na to.." řeknu a naposledy ji polibím. Odtrhnem se od sebe a já ji odvedu k ostatním. Naposled se na ně podívám a pak jdu vstříc Lišajovi.
,,Ach tolik emocí...takže, když už ses se všema rozloučil, můžeme započíst boj." řekne a strašidelně se usměje.
,,Ale napřed chci, aby si Jack sundal mirákulum!" řekl jsem a podíval se na Jacka. Ten se podíval na Lišaje, pak na mě a pak zase na Lišaje. Motýlí úchyl mu pokynul hlavou a on si mirákulum sundal a dal ho Lišajovi. Ten si ho schoval do kapsy svého padoušského obleku.
,,Jacku zahaj zápas." řekl ten motýlí úchyl a Jack přikývl. Já se postavil do bojové pozice a motýlí úchyl taky.
,,Tři, dva, jedna teď!" zařval Jack a já na toho šmejda zaútočil. Začali jsme šermovat. Musím říct, že je vážně těžké ho porazit. Ale ten styl šermu, mi někoho strašně moc připomíná. Po nějaké půl hodině, se mi ho podařilo pomocí mé tyče, hodit na zeď. On se hned zvedl a zaútočil. Začal mi zasazovat, větší a smrtelnější rány. Zasáhl mě do hrudi a já spadl a tyč mi vyletěla z ruky. Snažil jsem se k ní doplazit. Natáhl jsem levou ruku, s úmyslem, že si vezmu svoji tyč, když mi v tom Lišaj šlápl na moji levou ruku a já zakřičel bolestí. Uslyšel jsem jak mi praskla kost. Ten kokot! Zlomil mi ruku! Uslyšel jsem zoufalý výkřik, který patřil Marinette. Ten úchyl se jen ušklíbl a já s vlnou vzteku vzal tyč svojí druhou rukou a praštil ho mezi nohy, on se zaskučením skončil na kolenou a hůl mu vypadla, odkopl jsem ji někam pryč, šel k Lišajovi a začal mu svou tyčí sázet, rány. Jednu za druhou. Po chvíli sem přestal, protože už tak byl celý od krve a ještě jsem mu plivl do obličeje. Do levé ruky mi pulzovala bolest, ale já ji ignoroval.
,,Vyhrál jsem, takže mi dej mirákulum berušky a to své." řekl jsem a s pohrdáním se na něj ušklíbl. Ten neochotně mi dal mirákulum berušky a taky si pomalu sundaval to své. Všichni jsme byly jako u vytržení.
,,Nooro, vzdávám se tě." řekl a bylo vidět světlo detransformace. A mi se mohli konečně podívat, kdo je Lišaj celou tu dobu. Když detransformace skončila, tyč mi vypadla z ruky a já zbledl. A nebyl schopen pohybu. A myslím že ostatní na tom byly stejně.
,,O-Otče?" řekl jsem nevěřícně a on se na mě podíval a v očích se mu zrcadlil šok a překvapení. A já na tom byl podobněProsím neukamenujte mě.😖🙏
Takže po dlouhé době zase další kapitola. Jak se líbí?
Mě očividně dala hodně zabrat.😅A jak si užíváte předčasně prázdniny? A co říkáte na karanténu, která je vyhlášena? Mě osobně to štve.😷😷Neříkám, že se mi nelíbí bejt doma...ale už bych chtěla do školy...úkolů máme tolik, že vám to určitě leze na mozek. Nebojte nejste sami. Ale být zavřený doma?? Nejsme zvířata! Stejně půlka lidí roušky nenosí!
A co si myslíte o tom že se maturity a přijímací zkoušky odkládají? Já osobně lituji ty, kterých se to týká..
A navíc se spekuluje, kdy se půjde do školy. Někdo říká že na konci června ale jiní že v září a prý budeme muset všichni opakovat. Ti co chodí na základku budou opakovat třídu, do které chodí a mi středoškoláci budeme opakovat prvák, druhák a podobně. Co si o tom všem myslíte?
Pište do komentářů.@Less216 - tady máš konečně kapitolu❤️😅🤣
Vaše Hela003
ČTEŠ
Marinettina minulost
FanfictionMarinette má minulost, o které nikdo neví. Co se stane, když se jí vzpomínky vrátí? Dokáže zapomenout na svoji minulost? Moje první FF na ML. Snad se bude líbit.