Marinettina minulost

17. Mari?? Jsi v pořádku?

~Adrien~

Přišli jsme do bytu a já jí vzal rovnou do pokoje. Tam jsem jí položil na postel. A šel udělat obklad.
Když už jsem měl hotovo, položil jsem mokrý hadr Marinette na hlavu.
,,Tak a teď jen čekat, až se probudí." řekl jsem a šel si sednout k Mariinettinu psacímu stolu, Marcel si taky sednul.

Oba jsme zaraženě mlčeli. Po 5 minutách prolomím ticho.
,,Já toho hajzla zabiju, jak to jen mohl udělat? Kdyby jsme nepřišli v čas, nevím k čemu by aż došel." řeknu a Marcel přikývne.
,,Právě jsi poznal Jacka, jaký je. Když jsem ho viděl, co dělal Mari, chtěl jsem ho tam umlátit k smrti." řekne a zatne ruce v pěst.
Já jen kývnu na souhlas.

Po 3 hodinách přišli její rodiče. Marcel šel dolů, a vše co se stalo ve škole jim říká. Já sem u Marinettiny pohovky a čekám, až se probere. V tom se otevře poklop a tam jsou Sabina a Tom.
,,Beruško!" řekne Sabina a já sebou trhnu. Přiběhne k ní a vezme za ruku. Tom jde z druhé strany a taky jí vezme za ruku.

,,Takže...se vrátil?" řekl po 6 minutách mlčení Tom.
,,Ano. Totiš, včera nám učitelka říkala, že příjde nový žák. No Mari měla takový špatný pocit, že to může být Jack. Ale to jsme zavrhly, protože to by nebylo możné. No a dneska, se naše obavy podvrdili..." hesl jsem a Marcel to dokončil.
,,Jack se přišel pomstít." řekl Marcel a Sabina s Tomem se na nás vystrašeně podívali.

,,A-Ad-dri- ie-n-ne." vyslovila Marinette a já k ní rychle přiběhl.
,,Mari?? Jsi v pořádku?" zeptám se a ona otevře svoje pomněkové oči plné strachu.
,,Adriene!" zakřičí a obejme mě a začne plakat.
,,Šššš to bude dobrý, neboj." říkám jí utěšující slova. Ale pořád brečí a vzlyká. Trhá mi srdce ji takhle vidět. Opatrně se vimaním z objetí a předám jí Sabině a Tomovi.

Marcel tam stojí a všechno sleduje.
,,Běž za ní, potřebuje i tvoje obětí." řeknu Marcelovi a on jen kývne. Rozeběhne se a Marinette už má v obětí. Jen se usměju.

Po hodině Mari usne. Sabina s Tomem mě požádali, jestli ji s Marcelem nepohlídáme, protože oni dnes jedou na pekařskou soutež, a vrátí se až za 3 dny. Nechtějí jí tu nechat, ale na tu soutěž musí. Já jsem jen řekl, že to je v pořádku a že se o ní postaráme.

Když Toma a Sabina odjeli, s Marcelem jsme si dali zelený čaj a croassanty. Kwami jsou u Mari. Až se probere, tak nám dají vědět.

Najednou k nám příjde Tikki.
,,Adriene! Marceli! Už se probudila." řekne a rychlostí svěrla jdem za ní.
,,Tak co? V poho?" zeptá se Marcel a z jedný strany se posadí vedle Marinette. Mari přikývne.
,,Uf! To je dobře." oddychnu si a sednu si z druhý strany vedle Marinette.
,,Jack...on...dneska ve mě vyvolal... ty bolestivé vzpomínky, který.. jsem ukryla...  hluboko v sobě." řekne moje princezna a já jí pohladím po zádech.
,,Kolik je?" zeptá se.
,,18:00" řekne Marcel.
,,Tolik? Ale co škola, rodiče a..." vysype ze sebe Marinette.
,,Neboj, ve škole jsme omluvený a rodičům jsme řekli co se stalo. Ale dneska museli odjet na pekařskou soutěž, a vrátí se až za 3 dny. A tak mě a Marcela poprosili, abychom tě před Jackem ochránili." řeknu a křivě se usměju.
,,A-Ahaa." vysloví.
,,Nemáš hlad?" zeptá se Marcel Marinette.
,,Jo a obrovský! Co je k jídlu?" zeptá se Mari.
,,Lasagne." řekne Marcel.
,,Tak na co čekáte? Jde se jíst." řekne Mari, zvedne se a jde do kuchyně. S Marcelem se na sebe usmějeme.
Obdivuju to, jak je silná. S Marcelem se zvednem a jdem taky do kuchyně.

Po večeři nám Mari udělá kakao a jdem do obýváku.
Sednu si na gauč a vedle mě si sedne Mari. Přitulí se ke mě a já jí dám paži okolo ramen a přitahnu si jí k sobě. Marcel si sedne na druhou stranu vedle mě.
,,Aww, vám to tak sluší." nedopustí Marcel a já i Mari zrudnem. Mari si rychle usrkne z hrnku.
,,Takže...co budem dělat?" zeptá se Marcel a já vím na co naráží.
,,Abych řekl pravdu, nevím, Jack může být schopný všeho." řekl jsem. Marcel přikývnul. Ale pak zvážněl.
,,Mari? Cítíš se na to jít zítra do školy? Jestli ne, nenutíme tě." zeptal se Marcel.
,,Ne to je dobrý, půjdu do školy, kdybych tam nešla, myslel by si, že jsem slaboch." řekla a já se usmál.
,,Ale nejsi jsi moje statečná Beruška ať už s maskou nebo bez ní." řeknu ona se mi podívá do očí a políbí mě.
,,Ty jsi zase můj statečný kocourek a princ na bílém koni." řekne a já jí políbím.
,,Já z vás jednou dostanu cukrovku." řekne Marcel a všichni se začneme smát.

Ještě jsme si 2 hodiny povídali, když v tom jsem si všimnul, jak Mari podezřele padá hlava na moje rameno.
,,Tak a jde se na kutě." řeknu vstanu a podívám se na Mari.
,,Ale já nejsem unaveeenááah." zívne a začne se klimbat.
,,Žádný ale, spát." řeknu rázně, vezmu ji do náruče a jdu po schodech do jejího pokoje. Otevřu poklop a v pokoji ji postaví.
,,Tak a teď si běž udělat hygienu a převlíknout jo?" nařídím jí a ona kývne.

Po 60 minutách se otevřou dveře koupelny, a tam stojí už napůl spící Marinette. Je roztomilá. Jen se uchechtnu a jdu pro ní. Zase jí vezmu do náručí a položím na postel. Poté jdu do koupelny já.

Když už jsem hotový, vyjdu z koupelny a vidím Marcela.
,,Dobrou noc sestřičko. Sladké sny." řekne Marcel a políbí jí na čelo.
,,Tobě taky Marceli." na to se Marcel jen usměje, postaví se a jde.
,,Dobrou Adriene, dobře se vyspi, zítra nás čeká perný den." řekne Marcel a poplácá mě po zádech.
,,Děkuju a dobrou." řeknu, on se usměje a zmizí pod poklopem.
Lehnu si k Mari přitáhnu ji k sobě, protože je otočená zády.
,,Dobrou princezno."
,,Dobrou můj princi."  řekne a oba se ponoříme do říše snů.