Marinettina minulost

1.Bolestivé Vzpomínky

~Marinette~

Bylo půl osmé večer, a tak jsem šla na balkón, si urovnat myšlenky. V tom ke mě přiletěla moje kwami, která si sedla na mé rameno. ,,Tikki?" řeknu. ,,Ano Marinette?" zeptá se mě svým  hláskem. A já se nadechnu k odpovědi. ,,Myslíš, že si pro mě příjde?" ,,A kdo Mari?" zeptá se Tikki. ,,Přece Jake." ,,To opravdu nevím." řekne smutným hláskem. ,,Nikdy nezapomenu na to co mi udělal a naposled řekl. Ta slova mi znějí v uších do dnes."

,,Já tě najdu Marinette!! A až tě najdu budeš toho litovat, když tě nebudu mít já tak nikdo!!" při té větě mi přeběhne mráz po zádech. Ještě se u toho smál. Jeho smích byl děsiví a pohled....neumím ho popsat, ale trápí mě ve snech. ,,Už na to nemysly, pojď jdeme spát, zítra musíš do školy."řekla mi moje kwami. ,,Máš pravdu." vrátím se zpátky do pokoje a lehnu si do postele a přikryju se. ,,Dobrou Tikki." ,,Dobrou Mari." poté jsme obě ponořily do říše snů.

Ráno jsem se probudila brzo, což překvapilo jak mě i Tikki. Vstala jsem z postele šla si vyčistit zuby. Pak jsem se oblíkla, popadla tašku a sešla dolů. Tam už byly mamka s taťkou. ,,Dobré ráno zlatíčko." řekli zborově. ,,Dobré." poté jsem si vzala svačinu, rozloučila se a šla do školy.

Tam už na mě čekala Alya. ,,Ahoj Alyo." ,,Čau kočko. Dneska tu jsi včas co se stalo?" ,,Nic jen se mi dneska chtělo vstát dřív." usmála jsem se. ,,Tak to jo. Půjdem do třídy?" ,,Jo." a tak jsme šli do třídy. Tam už byly Nino a...a.....Adrien😍. ,,Ahoj holky." řekli sborově. ,,Ahoj Adriene, ahoj Nino."řekne Alya. ,,Ahoj Nino, a-ahoj Adriene." zazvonil zvonek to znamená že začíná hodina.

Škola ubýhala docela rychle. Jakmile skončila, rozloučila jsem se s Alyou a vyrazila domu.

~Adrien~

Dneska jsem vstal brzo. Šel jsem s do koupelny vyčistit si zuby. A co neuvidím. Plagg se zase žere ten svůj hnusnej, smradlavej sýr. ,,Proč pořád žereš ten smradlavej sýr? Kvůli tobě pak páchnu!" Plagg se jenom ušklíbne. ,,Nevíš o co přicházíš." a dal si další kus do pusy. Ach! Na tohle nemam náladu. Zajdu do pokoje kde se oblíknu, popadnu tašku a nastoupím do limuzíny.

Před školou už na mě čeká Nino. ,,Čus bro." ,,Ahoj." pak jsme šli do třídy. Za 5 minut přišla Alya s Marinette. Ty jo to je poprvý co Marinette přišla v čas do školy. ,,Ahoj holky." řekli jsme s Ninem sborově. ,,Ahoj Adriene, ahoj Nino." řekla Alya. ,,Ahoj Nino, a-ahoj Adriene." pořád nechápu proč Mari přede mnou koktá. To už sem nemohl řešit, protože začala hodina.

Když škola skončila, čekal jsem před vchodem až pro mě příjde moje gorila(Bodiguard). V tom jsem už viděl z dálky limuzínu a tak jsem se rozloučil, nasedl a odjel do vězení jménem domov.

~Marinette~

Když jsem přišla domů, byla jsem strašně utahaná ani nevím proč. Pozdravila jsem se s rodiči a šla do pokoje, tam sem si lehla na postel a pomalu začala usínat.
Ve snu

,,Ne Veroniko!! Prosííím. Nechoď tam, on tě-" ani jsem to nestačila říct a Veronika se neudržela. ,,Ne Mari!! Tohle ti dělat nebude!" jakmile to řekla propukla jsem v pláč. ,,Veroniko pro-" ani jsem to nedořekla a už odešla. Ani jsem neváhala a celá uslzená jsem běžela za ní. Když jsem dohnala Veroniku, už se hádala s Jackem. ,,Co si to představuješ?!! Proč ubližuješ Mari!?!!" zakřičela na něho. ,,Do toho ti nic není svině!! Tohle je jen mezi mnou a Marienette." řekl rozčíleně. ,,Ale mě do toho něco je, Marinette je moje sestra a tohle jí dělat nebudeš!"zakřičela. Jacke se jen nevěřícně usmál. Tuten smícch jsem znala.....to ne! ,,Nic jinýho mi nezbývá...." vytáhnul nůž a probodl Veroniku. ,,Sbohem Veroniko" zlovestně se zasmál. ,,Nééé" přiběhnu k ní a rozbrečím se. ,,V-veroniko!"moje slzy padají na její skoro bezvládné tělo. ,,P-promiň Mari......sbohem." ,,Nééé...Veroniko, prosím prober se!" lomcuju s ní ale bez odezvy. Je konec je už navždy pryč. ,,Tohle se stane tomu kdo se mi bude plést do cesty." to už nevydržím. ,,Ty skurvenej hajzle!" zakřicím přes slzy. On se naštve zatáhne mě za vlasy a jde se mnou pryč. ,,Veroniko! Veroniko!" pořád křičím její jméno, vzpíram se a brečím. Právě před očima mi zabil sestru.

V realitě

,,Nééé!" vzbudím se a začnu brečet. Ihned ke mě přiběhnou rodiče. ,,Zlatíčko, copak se stalo?" zeptá se ustaraně mamka. ,,P-pořád s-se mi vrací j-jak j-jak...Jacke probodl Veroniku a...a...a....." teď jsem se rozbrečela pořadně. ,,Neboj zlatíčko, všechno bude v pořádku."utěšuje mě v objetí. ,,Myslíš?" na to mi neodpověděl, a tak jsem radši zůstala v jeho objetí. ,,Mam zítra zavolat, že nepříjdeš do školy?" zeptá se mě mamka. ,,N-ne to je d-dobrý zvládnu jít do školy." nasadím falešný usměv. Táta odešel a mamka tam se mnou ještě zůstala a utěšovala mě, dokud jsem neusla. Tentokrát se mi nezdálo nic.