Marinettina minulost

10.

~Marinette~

Někdo mi dal pusu na čelo. ,,Zlato jsem tu." otevřela jsem oči a jakmile uviděla Adriena, usmála se.
,,Ahoj miláčku." řekla jsem a posadila se.
,,Mám pro tebe překvapení. Podívej." jakmile to dořekl uviděla jsem...

,,A-alyo? N-nino?" řekla jsem nevěřícně a do očí se mi nahrnuly slzy. Je to taková nečekaná návštěva.

,,Marinette!!" vypískla Alya a objala mě a obě jsme začali brečet, Nino se k nám přidal.
,,Ach Mari, ani nevíš, jak jsem si přála, abys přežila."
,,Ale přežila jsem a to je hlavní."
Po pěti minutách jsme se odtáhly.

,,Ehm....Mari?"
,,Ano?" zeptala jsem se a on mi podal puget růží.
,,Ach-" nezmohla jsem se na nic jiného, v očích se mi zaleskli slzy.
,,Ty jsou krásné Adriene, děkuji." řekla jsem, přitáhla si ho k sobě a políbila.
,,Tak krásné jako ty." řekl.
,,Ále nepřeháněj." plácla jsem ho do ramene a zrudla. On se jen usmál.

Po dvou hodinách odešli Alya s Ninem. A zůstali jsme tam jen mi dva. Tikki s Plaggam někam zalezli. Pořád musím myslet na ten sen.
,,Mari? Copak se stalo?" zeptal se Adrien.
,,Adriene já...měla jsem sen, kde mi Jack řekl, že si pro mě příjde a budem jenom já a on." jakmile jsem to dořekla rozbrečela jsem se. Adrien neváhal a obejmul mě. A začal mi hladit vlasy.
,,Neboj Mari, já a Marcel tě o hráníme, nedovolíme aby ti něco udělal dobře?"
,,Dobře." usmrkla jsem a usmála se. Na to mě Adrien políbí. Neváhám a polibek prohloubím.
Odtáhnem se a a opřem s o sebe našimi čely.
,,Miluju tě a navždy budu." řeknu.
,,Já tě taky miluju a navždy budu." řekne a já se usměju. Jsem ta nejšťastnější dívka na světě.
,,Už budu muset jít, měj se princezno." řekne a políbí mě.
,,Měj se můj princi." řeknu on se usměje a odejde.

Po 20 minutách jsem šla spát.

★ ★ ★

Ráno přišel doktor.
,,Tak jak pak se máte Dupain-Chengová?" zeptá se mě.
,,Mám se skvěle." odpovím mu.
,,Tak to je úžasné. Ještě dnes si vás tu budem muset nechat 3 dny a pak můžete domů." řekne doktor a usměje se.
,,Opravdu?" zeptám se.
,,No ano, ale jakmile vás propustíme, musíte být v klidu a nestresovat se."
,,Dobře a děkuji." usměju se.
,,Není zač." řekne na oplátku a usměje se.
,,Nashledanou."
,,Nashledanou." odejde a přilétne ke mě Tikki.
,,Mari! To je úžasné. Ještě tři dny a budem domááá." řekne Tikki radostí. Já se jen usměju a přikývnu. Zavolám rodičům a by přišli a přinesli mi můj sešit.
No co? To ani nemůžu navrhovat v nemocnici?

Po půl hodině přišli rodiče. Byly tu 7 hodin a pak odešli.

Poté jsem šla spát, protože jsem byla unavená.

* * *