18. Únos

567 39 4
                                    


~Marinette~

Probudili mě polibky na krku. Pomalu otevřu oči a podívám se na osobu, která mě vzbudila.
Kdo jiný než Adrien. Usměju se a zadívám se do jeho smaragdových očí.
,,Dobré ráno miláčku." řekne a políbí na čelo.
,,Dobré ráno i tobě lásko." řeknu a políbím ho na rty.
Vstanu z postele a jdu ke skříni. Vytáhnu nějaké prádlo a jdu do koupelny. Tam se svlíknu a jdu se vysprchovat. Zapnu teplou vodu a nechám jí na sebe téct.

V tom si uvědomím, že jsem nezavřela dveře. Ale už je pozdě, někdo mě ze zadu chytí za pas a políbí krk. A kdo jiný než Adrien.
,,A-Adriene! Vyděsil jsi mě!" řeknu. 
,,Tak promiň, ale já nemohl odolat." řekl otočil mě tak, aby jsme si koukali do očí a políbil mě.
,,Dobře. Pro tentokrát!" řeknu a usměju se.

Po naší společné sprše jsme se převlíkli. Já si vzala džínové šortky a šedý tričko s potiskem kočičky. Adrien si vzal bílý kalhoty s černým tričkem a modrou košilí.

Šli jsme do kuchyně si dát snídani. Po 5 minutách přišel Marcel.
,,Dobré ráááuunoo." zívl.
,,Dobré." odpověděli jsme s Adrienem na stejno. Marcel se usmál. Na sobě měl ještě pyžamo.
Zamračila jsem se, vstala a zařvala
,,Marceli Dupain-Chengu, jak to že jsi pořád v pyžamu??! Ihned hni tím svým líným zadkem a jdi.se.převlíknout!" Adrien málem spadl ze židle. Marcel chtěl něco namítnout, ale já ho přerušila.
,,Žádný ale. Jdi. Se. Převlíknout." vyhláskovala vyhláskovala jsem ledově, Marcel polkl a hned běžel do pokoje.
,,Si myslím." řekla řekla jsem a usmála se. On mi úsměv oplatil.

★    ★    ★

Před školou už stáli Alya s Ninem.  Přišli jsme k nim a pozdravili se.
,,Tak co? Je ti už líp kočko?" zeptala se mě Alya. A já strnula.
,,J-Jo je mi dobře." řekla jsem a křivě se usmála.
,,Tak jo pojďte do třídy." řekl Nino, vzal Alyu za ruku a mířili si to do školy. Usmáli jsme se a šli také, otočili jsme se na Marcela. Měl, svěsená ramena a šel pomalým krokem. Adrien to taky zaregistruje a zeptá se.
,,Co se děje s Marcelem? Ráno byl v pohodě." zeptá se Adrien.
,,Pojď řeknu ti to ve třídě." odpověděla jsem a jakmile jsme došli do třidy, sedli jsme si na místo a já Adrienovi začala vyprávět.

,,No...začalo to před 3 roky. Rodiče ti to vypravěli. Do třídy na základce k nám přišli Jack a Mia.
S obouma jsem se bavila a zjistila, že Mia je Jackova kamarádka. Marcel se do ní na první pohled zamiloval. Já a Veronika, jsme se s ní hned zkamarádili. Pak se nám Mia svěřila, že miluje Marcela. My jsme samozřejmně byly šťastné.
No a o pár týdnů později spolu chodili.
Ale pak se stalo to, co nikdo nečekal. Mia zmizela. Naposled ji Marcel viděl s Jackem.
No a o dva dny později ohlásili, že je nezvěstná. Marcela to velmi zasáhlo. Hledal ji měsíc, ale nakonec to vzdal.
No a proto když uviděl Nina a Alyu zesmutněl. A to je celý." řeknu a podívám se na Adriena.
,,Ach, to jsem nevěděl. Je mi ho vážně líto." řekne Adrien smutně.
,,Já vím, ale teď se usměj, to ti sluší víc." řeknu a usměju se. On se taky usměje. Do třídy vejde Marcel a zamává nám. A my mu na zpátek.

Za 4 minuty zvoní, a tak si jdem připravit věci. Předmět? Chemie. Jak já jí nenávidím.

V tom si všimnu, že Jack tu není. Zatahám Adriena za rukáv, a hlavou ukážu na Jackovo místo. A on hned pochopí, i Marcel si toho všiml. A já zbledla. Ale má to i světlou stránku celý den budu mít od Jacka pokoj.
Zvoní a učitelka vejde do třídy.

Hodina utrpení začíná...

★     ★     ★

Konečně konec školy. Jdu po schodech ven ze školy a přemýšlím. Mám takový divný pocit, že se něco stane.
,,...zlato slyšíš mě vůbec?" zeptá se mě Adrien a vytrhne mě z myšlenek.
,,C-Co? Jo promiň, jen jsem myšlenkami jinde." řeknu a usměju se. Uvidím přicházet Marcela.
,,Ahoj, tak vyrazíme?" zeptá se Marcel a já kývnu.

,,Kluci? Mám takový pocit, že se dneska něco stane." svěřím se s obavama.
,,Jack nebyl ve škole, myslím, že něco plánuje." vyslovila jsem, a všichni jsme byli ponořeni do svých myšlenek.

Když jsme dorazili domů, šli jsme do pokojů. Marcel do svého a já s Adrien do mého. Otevřela jsem poklop a vešla, Adrien zavřel. Sedla jsem si na svojí postel a Adrien si ke mně sedne.

,,Mám strach Adriene." řeknu mu a přitulím se k němu. On mě vtáhne do obětí.
,,Neboj princezno, já a Marcel tě ochráníme." řekne a prstem a ukazováčkem mi zvedne bradu a já se koukám do těch jeho krásných smaragdů příblíží se a políbí mě.
,,Tohle ti jako důkaz stačí?" řekne a já se usměju. Jsem ráda, že to on je Kocour. A pak jsem si vzpomněla na kwami.
,,Tikki? Plaggu?" zavolám.
,,Tady jsme Marinette." řekne Tikki a vylezou ze šuplíku.
,,Pojďte se najíst." řeknu a Tikki dám sušenku a Plaggovi camembert. Ten ho celý zhltl.
,,Kolik je?" zeptám se Adriena.
,,Je 17:30." odpoví Adrien.
,,Tak to abych začala chystat večeři." řeknu a jdu do kuchyně.

~Adrien~

Mari šla do kuchyně a já mohl přemýšlet. Má pravdu, taky si myslím že něco plánuje. Nikdy nezapomenu ten výraz, když uviděla Jacka. Hlavou se mi honí různé otázky. Porazíme Jacka? A co Veronika? Dokážeme ji vrátit?
Urgh, tolik otázek, ale ani jedna odpověd, musím na vzduch.

Vstal jsem a šel na balkón. Chlad mi hladil tváře a vítr rozcuchával vlasy. Takhle jsem tam stál opřený hodinu.

,,Zlato! Večeře!!" zvolala Marinette a já šel do kuchyně. Na stole byly těstoviny s omáčkou. Mňam.
Sedl jsem si ke stolu a Mari taky. Po 3 minutách přišel Marcel.
,,Hmm...těstoviny s omáčkou mňam." řekl Marcel, sedl si a všichni tři jsme se dali do jídla.

★    ★    ★

Když jsme dojedli, popřáli jsme si dobrou noc a šli do pokojů.
Vešli jsme do Marinettinýho pokoje.
,,Jdu se vysprovat." oznámí mi Mari. Vezme si věci a jde do kupelny.

Po půl hodině vyjde, a jsem na řadě já.

Vyjdu z koupelny a mířím si to k Mari do postele. Lehnu si a ona taky. Hlavu mi položí na hruď a já jí vtáhnu do obětí. Ještě si tak hodinku povídáme. Otočím si jí k sobě a přivinu.

,,Dobrou lásko." řeknu a vtisknu ji polibek do vlasů.
,,Dobrou Kocourku." řekne a po 3 minutách jsme tuhý.

★     ★    ★

Probudil jsem se a podíval kolik je hodin.
04:00 a Mari nikde. Asi šla jen na závhod nebo do kuchyně. Když se po půl hodně nevrátila, šel jsem ji hledat. Ake nikde ji nenašel. Fajn tak teď panikařím. Hledal jsem ji snad všude. Pak jsem si všimnul paírku, nalepeného na ledničce. Hra začíná.
To není možné on...ihned jsem běžel za Marcelem. Rozrazil jsme dveře a začal s Marcelem lomcovat.
,,Marceli, Marceli vzbuď se." když konečně otevřle oči, vychrlil jsem na něj.
,,O-On ji unesl."

Tak tady to utnu. Tak co jak se líbila?
Moc se omlouvám že nevycházeli kapitoly, protože nemám data.
Snad nevadí. A páni děkuji za 1,05K přečtení a za 127 hvězdiček, jse nejlepší.💙💙💙💙

(1151) slov.

Marinettina minulostKde žijí příběhy. Začni objevovat