Marinettina minulost

21. Mio? J-Jsi to t-ty??

~Adrien~

Přistáli jsme s Panterem na Eiffelovce a už nás tam čekali Rena Reuge, Carapace a Qeen Bee. Přišli jsme k nim.
,,Proč jste se chtěli sejít?" zeptala se Alya.
,,No...byly jste vybrání pro jednu velmi nebezpečnou misi. A ta mise obnáší to, že vám musíme ukázat naše odentity. My už vaše identity samozřejmně víme ale vy vaše ne a vy naše taky ne." řeknu a necham slovo Panterovi.
,,Takže...kdo se detransformuje jako první?" zeptá se.
,,Tak my." řekne Alya. A všichni tři se detransformovali.
,,TO JSTE VY???!!" vykřiknou všichni a sebe. A já se musím usmát.
,,Dobře takže teď mi." řekne Marcel.
,,Zatrč drápky! Ocasů dost!" řeknem najednou a cítím vlnu detransformace.

Když jsme se detransformovali, koukali na nás s otevřenou pusou.
,,A-Adriene? M-marceli?? T-To vy jste.." ani to nedokončila, protože ji vyrušil Marcel.
,,Ano...jsme to celou dobu my, ale ještě něco..." zadrhl se Marcel.
,,Takže kdyż ty Adtriene a Marceli jste superhrdninové tak...to znamená že....ne jak jsem mohla být tak slepá? Marinette je Beruška!?????!!" vykřikla Alya a my jsme přikývli, pálí jí to.
,,Cože??!" řeknou Nino s Chloé naráz.
Začali tam debatovat, já si sedl na okraj Eiffelovky s jednou nohou dole a jednou přikrčenou a díval se na noční Paříž. A vzpomínal na Mari. Tak moc mi chybí. Ani jsem nezaregistroval, že mi tečou slzy, kdyby nebylo nějaké ruky, která byla na mém rameni.

Vzhlédl jsem, abych věděl kdo je ta osoba. Chloé.
,,Jsi v pořádku?" zeptá se mě.
,,Jo." řeknu a otočím hlavu zpátky.
,,Adriene!! Já vím, že nejsi v pořádku!!! Je to kvůli Marinette že?" řekla Chloé a mě se slzy spustili zase a v plném proudu. Přikývl jsem. Ona se zatvářila soucitně a už jsem byl v jejím objetí. Já jí ovinul ruce okolo pasu a obětí ji oplatil.
,,Šššš, všechno bude dobré, neboj." řekne a začne mě hladit po vlasech.
,,J-Já nevim. Napřed se Mari vysmíváš a pak ne? Co se stalo s tou starou Chloé?" zeptal jsem se.

,,Víš...když jsme se všichni sešli na Eiffelovce a řekli jste nám, že nás potřebujete na misi a musíme znát naše identity. Něco se ve mně pohlo. A když jsme si všichni ukázali identity a Alya zjistila, že Marinette je Beruška...prostě to se mnou vevnitř pohlo. Uvědomila jsem si, že ode mě bylo ošklivé, že jsem všem nadávala, lepila se na tebe. Tehdy jsem si myslela, že mě miluješ, ale když jdem pak viděla, jak tě vzalo to, že Jack unesl Mari pochopila jsem, že ty můj nikdy nebudeš, protože tvé srdce patří Marinette. Až bude po všem, chci se Marinette za všechno co jsem jí provedla omluvit. A doufám, že se z nás stanou kamarádky." řekla Chloé a já jen zíral.
,,Myslím, že ti Mari odpustí." řeknu a vyvlíknu se z jejího objetí.
,,Myslíš?"
,,Já si to nemyslím, já to vím." řekl jsem a vstal. Podal jsem Chloé ruku a pomohl jí na nohy.
,,Jdeme?" zeptám se.
,,Jdeme." odpověděla a společně šli za ostatními.

•                 •                 •

Marinette

Nevím kdy jsem se vzbudila, ale vím, že mě bolí celý tělo.
Snažím se vstát ale nejde to.
,,Ale, ale...Marinettinka se nám probudila." řekl Jack a začal se smát.
,,Teď je čas na....ty víš co." řekne a já se na něho podívám s hrůzou v očích.
,,Ne..." špitnu potichu. On se zvedne a jde ke mně. Já couvám zpátky, ale pak narazím do zdi. On se jen usměje a jde pořád ke mně.
Když už je u mě, vezme mě za vlasy,  škubne s nima a táhá mě pryč.

Zatáhnul mě do místnosti a tak se mi naskytl výhled na to, co jsem si myslela, že už nikdy ve svým životě neuvidím.
,,Poznáváš to že? Tak určitě víš, co tě čeká jako první." řekne a táhá mě ke koutku s pouty. Připoutá mě zády k němu a roztrhne mi tílko. Najednou uslyším...(představte si úder biče) to ne. Bič.
,,Nech mě hajzle!" zakřičím na něj. On se naštve a nasadí mi první ránu.
,,Áááa." vykřiknu. A nasazuje mi další a další.
,,Tak 20 ran ti stačí." řekne a usměje se.
,,Zachvíli pokračujem." řekne, sundá mi okovy a já se zhroutím na zem. Odejde a mě tam nechá samotnou.

Po 5 minutách se otevřou dveře,  snažím se couvat, ale nejde to. Začnou mi téct slzy. Klekne si vedle mě, a podepře.
,,N-Ne p-prosím, nech m-mě j-já..."
,,Ne Mari neplakej, to jsme já." řekne osoba a já vzhlédnu.
,,Mio? J-Jsi to t-ty?" zeptam se nevěřícně.
,,Ano, jsem to já." řekne, začnou jí téct slzy a obejme mě.
,,Arght!" vykřiknu.
,,Panebože...jsi víc zřízená než já." vydechne a najednou uslyšíme kroky. ,,U-Uteč. A n-najdi A-Adriena A-Agresta. J-Je to m-můj p-přítel." špitnu a ona poslechne. Jakž takž se stihla schovat do stínu, když vešel Jack.
,,Tak kde jsme to přestali?"  řekne přiblíží se ke mně, zvedne a dravě políbí. Já se vzpírám, ale nemá to cenu. Dá mi facku a znova mě připoutá zády k němu.(Musíme brát v potaz to, že je Mari jen v podprsence, když jí to tílko rozthnul)
Vezme bič a začne dávat rány.
,,Aaaarghtt." vykřiknu a začnu brečet.
Po 50 ranách mě odpoutá poslední co si pamatuju je jak Mia nenápadně utekla, poté upadám do černého bezvědomí.

Mia

Jo. Povedlo se mi to. Utekla jsem. Běžela jsem, ale pak jsem narazila na jedny kovové dveře. Zvědavost mi nedala a otevřela jsem je. A to co jsem viděla mi vytazilo dech.
,,M-Mari?" špitnu, ale asi mě neslyší, protože se snaží couvat, ale nejde to. Začnou ji téct slzy. Neváhám a ihned si vedle ní kleknu a podepřu ji.
,,N-Ne p-prosím, nech m-mě j-já..."
,,Ne Mari neplakej, to jsem já." řeknu a ona se na mě podívá.
,,Mio? J-Jsi to t-ty?" zeptá se nevěřícně.
,,Ano jsem to já." řeknu, začnou mi téct slzy a obejmu ji.
,,Arght!" vykřikne.
,,Panebože...jsi víc zřízená než já." vydechnu a najednou uslyšíme kroky.
,,U-Uteč. A n-najdi A-Adriena A-Agresta, j-je to m-můj p-přítel."špitne a já poslechnu. Jakž takž jsem se stihla schovat do stínu, protože vešel Jack.
,,Tak kde jsem to přestali?" zeptá se, přiblíží se k ní, zvedne ji a dravě ji políbí. Mari se to nelíbí a vzpírá se. Chudák...já zažívala to samé co ona. Najednou jí dá facku a znovu ji připoutá zády k němu. A mě se naskytne pohled na její znetvořená záda. Vezme bič a začne dávat rány. Musím se držet, abych nevykřikla. Tak moc mě to bolí, co jí dělá.
,,Aaaarght!" vykřikne, začne brečet a mě se ten zvuk zareje hluboko do morků kostí. Na tohle nikdy nezapomenu. Bude mě to strašit navždy.

Po 50 ranách ji odpoutá a já mam tak čas utéct. Naposled jsem se jí podívala do těch jejích očích plných strachu a bolesti. Utekla jsem.

Jakmile jsem našla svoje mirákulum, tak jsem našla dveře utekla do temné noci.
V tomto stavu dojdu do Paříže tak za 3 dny. No tak....snad to dám. Ještě že mám Mashu ( čti Mašu).
O pár ulic později jsem už nemohla a tak jsem zastavila u jednoho domu a zazvonila. Tuten dům mi je velmi povědomí. Otevřeli se dveře a v nich  stála vysoká(ne moc, tak akorát) žena.
,,Ano? Přeje-" ani to nedořekla a vyjekla.
,,M-Mio? J-Jsi to t-ty? Když ta žena vyslovila mé jméno zasekla jsem se. Pak jsem tu ženu poznala byla to...
,,M-Mami?" to je to poslední co jsem řekla, než se mi setmělo před očima.

(1266) slov

Tady máte další kapitolu, abych vám tu svojí neaktivitu vynahradila.😂😄😅
A jinak. Jak trávíte prázdiny? 😁
Já nijak, nudím se.😂

Jinak, tady máte obrázek, naší nové postavy. Mii

↓

Vaše Hela003