tajemství minulosti | Marauders

4. Remův problém I.

,,Reme, jsi v pořádku?" Zeptala jsem se ho, když jsem s ním seděla v knihovně a snažila se pochopit látku, kterou mi ochotně vysvětloval. Už včera nevypadal moc dobře. Tmavé kruhy pod očima, vybledlý obličej a jeho oči jakoby postrádaly záři.

,,Není mi dobře..." Přiznal. ¨

,,Zítra je... no zítra je úplněk..." Když jsem si představila, co ho zítra čeká, bylo mi ho neuvěřitelně líto. Bude zase zavřený v tom starém, temném domě a tu bolest, která ho při každém úplňku doprovázela, jsem si nedokázala ani představit. Teď už tam alespoň nebude sám tak, jako ty roky před tím, než se z Pobertů stali zvěromáci.

,,Tak tady jste!" Uslyšela jsem hlas Lily. Mluvila potichu, aby knihovnice nenadávala.

,,Sirius říkal, že tu nejspíš budete." Usmála se.

,,Ahoj..." Pozdravila jsem ji. Dnes jsem ji ještě neviděla.

,,Pringel z té kočky není nadšený. Je dost možné, že Jamese a Siriuse čeká další leštění poháru v Síni slávy." Potichu jsme se zasmály, avšak Remus seděl potichu.

,,Mimochodem, Sirius navrhoval, že bychom si mohli večer zajít ke Třem košťatům."

,,Jasně!" Usmála jsem se a Remus jen kývnul.

,,Takže v osm?" Zeptala se Lily a když jsme jí na to oba dva kývl, odešla.

Po západu slunce už byla opravdu zima. Byla jsem ráda, když jsem dorazila na místo a zmrzlou rukou otevřela dveře hospody. Bylo tam příjemné teplo. V krbu tančily plamínky sálajícího ohně, čímž prohřívaly celou místnost. Propletla jsem se mezi několika obsazenými stoly a namířila si to rovnou k tomu úplně vzadu. Všichni už tam byli, což mě neudivovalo, protože jsem měla trošku zpoždění.

"No konečně. Už jsme mysleli, že ses na na mě vykašlala." Řekl Sirius a až nechutně líbezně se na mě usmál.

"Snad na nás, ne?" Okamžitě ho opravil James.

"No tak už se posaď, zlato..." Znovu na mě promluvil Sirius. Posadila se na jedinou volnou židli u stolu. Přesněji mezi Lily a Tichošlápka. Pobaveně jsem se usmála stejně tak, jako všichni ostatní.

,,Kolik už toho vypil u Merlina?" Zasmála jsem se.

,,No...dost." Řekla ustaraně Lily, zatímco mi Sirius nabízel, ať se napiju z jeho skleničky.

,,Díky, jestli mám strávit tady s tebou, tak to asi budu potřebovat." Usmála jsem se a napila se.

Padala jsem. Někam do hluboké tmy. Hlavou mi každou vteřinu pronikala nesnesitelná bolest. Měla jsem pocit, že mi za chvilku praskne a rozletí se do stran v milionech kouscích. Pak jsem sebou trhla a prudce otevřela oči.

Bylo už nejspíš docela pozdě, protože mě ihned oslnilo dopolední, podzimní slunce.

"No dobré ráno..." Pozdravil mě Sirius, kterého jsem poznala jen podle hlasu. Aniž bych se zarazila nad tím, že je se mnou v místnosti.
Hlava se mi tak motala, že jsem nebyla schopna zaostřit zrak.

Když už jsem se ale trochu oklepala a porozhlédla se okolo, ten šok, co následoval, mě naprosto probral.

Začala jsem znova přicházet ke všem svým smyslům. Zjistila jsem, že jsem v pokoji Pobertů, že ležím v něčí posteli, že jsou tady všichni a že jsem jen ve spodním prádle. Hned jsem si k sobě přitáhla přikrývku a zírala na všechny okolo. Byla jsem naprosto zmatená.

Sirius seděl v nohách postele, ve které jsem ležela. Na čele si přidržoval zřejmě mokrý ručník. Podle toho jsem usoudila, že ho hlava bolí stejně jako mě.

"Můžeš mi prosím vysvětlit, co se stalo? Netuším, co tady dělám." Zeptala jsem se ospalým hlasem a jednou rukou jsem se chytila za hlavu, přičemž druhou jsem pořád pevně svírala peřinu, kterou jsem měla přitisknutou na hrudi.

,,Moc rád bych ti vysvětlil, ale bohužel si toho pamatuju asi stejně tak, jako ty." Omluvně na mě pohlédl.

"Já vám to klidně povyprávím, pokud chcete..." Nabídl se Remus a zasmál se společně s Jamesem. Já už jsem tušila, že na tuhle noc nebudu hrdá.

"Kdybys byl tak hodný...docela bych se chtěla ujistit, proč jsem na vašem pokoji v Siriusově posteli a ve spodním prádle." Nic z toho jsem absolutně nechápala.

"No takže začalo to tak, že jste se totálně střískali u Tří košťat. Pak jsme vás dotáhli zpátky na hrad a ty jsi tvrdila, že musíš spát tady-" začal Rem, ale pak James ve vyprávění pokračoval za něj.
"Když jsme sem došli, tak si se vyslíkla do tohohle," ukázal na mě prstem. Já jsem si peřinu přitáhla ještě víc k sobě a on pokračoval.
"Potom sis zalezla za Tichošlápkem do postele a hned jste oba usnuli."

"Cože?!" Vyhrkli jsme oba naráz a hleděli na Remuse a Jamese.

"Tohle se vážně stalo a já si to ani nepamatuju? Za co mě trestáš Godriku?!" Zakňoural Sirius směšně. Hodila jsem po něm jeho vlastním polštářem a zároveň jsem mu s úšklebkem řekla, že je idiot.

,,Taky tě mám rád." Prohrábl si vlasy po mém útoku.

Pak jsem se obrátila znova na Rema a Jamese.

"Takže jsme usnuli a to je všechno? Jenom jsme prostě spali, že jo? Nic jinýho se nestalo?" Ujišťovala jsem se.

"Ne, spali jste až do rána." Uchechtl se Rem.

"To je škoda..." Dodal Sirius 'smutně' a usmál se na mě.

"Brzdi, Blacku!" Hodila jsem po něm vražedný pohled, jelikož polštář už jsem k dispozici neměla.