tajemství minulosti | Marauders

26. Útok II.

Byla středa. Úžasné zimní odpoledne. Venku nebylo vidět jediný mráček. Sice zima, ale i tak perfektní počasí a viditelnost na cvičení famfrpálu. Nebo se jen tak s Lily proletět na koštěti. Blbý úkoly. Nebýt jich, tak bych klidně mohla vytáhnout koště jít.

Já jsem ale musela dělat úkol do Dějin čar a kouzel, kteří si Poberti a Lily udělali už včera, když měl náš zmijozelský tým trénink. Teda aspoň Lily a Remus. U těch dvou jsem si tak úplně jistá být nemohla. Já jej teď dodělávala v klidu v pokoji Lily. Nikdo tu teď nebyl. Lily byla dole s Poberty, jelikož věděla, že chci a potřebuju klid.

Bylo to tak otravné. Ostatní se už mohli v klidu bavit a já trčela tady. Začala jsem přemýšlet a v duchu hádat, co asi dole dělají. Mohli hrát Tchoříčky, povídat si o famfrpálu, vyprávět si vtipy, vymýšlet děsivé příběhy nebo si jen tak povídat.
Záviděla jsem jim, určitě tam dělají nějakou neplechu. Třeba nastražili do zavěsů pár běhnic. Nad představou, jak celou nebelvírskou místností pobíhají a vřeští studenti, jsem se pousmála. Chtěla jsem se vrátit k úkolu, abych to měla už z krku.

"Merline!" Zanadávala jsem nad obrovskou kaňkou, která mi znečitelnila slova skřeti, bouře a společnost.

Vytočená a znuděná k smrti jsem kus téměř nepopsaného pergamenu v dlani zmuchlala a zlostně ho hodila za sebe.

Vstala jsem z Lilyiné židle, popadla mou brašnu a chystala se do ní strčit můj brk, inkoust a učebnici z koženými deskami.
Popadla jsem poloprázdnou lahvičku s inkoustem a než jsem ji stihla dát na dno tašky, potřísnila mě indigová tekutina - inkoust.

Inkoust z nedovřené skleničky mi zabarvil ruce, kus hábitu a sukni.

"Pro všechny ďasovce světa!"
Okamžitě jsem špinavou lahvičku položila na stůl. Mé ruce byly zapatlané od tmavě modrého inkoustu.

"Výbornej den!" Ironicky jsem prohlásila jen tak pro sebe a neodpustila jsem si ani napůl smířený a napůl stejně ironický, jako věta, kterou jsem pronesla, úsměv.

Bez váhání jsem modrou rukou sáhla po brašně a s dalšími nadávkami a zašpiněnou školní uniformou jsem vyrazila na chodbu a následně na točité schodiště, jenž vedlo do společenské místnosti.

"Už máš udělan-" Sirius mě projel očima od mého naštvaného pohledu až po boty, které mi pokapal inkoust, který v kapičkách padal z mé sukně.

"Uuu...to asi není dobrý...blbej den?" Usoudil Sirius, sedící v křesle naproti pohovce, na níž seděl James, objímající jednou rukou Lily.

Umlčela jsem ho tak vražedným výrazem, že se radši mlčky otočil na Jamese s Lily.

"Kde je Remus a Peter?" Zeptala jsem se spíše Lily a Dvanácteráka. Byla jsem trošku zklamaná, že tu teď neběhají a nevřeští studenti s běhnicemi ve vlasech.

"Peter se někde toulá a Remus-" Nedokončila svou odpověď Lily.

"Je v knihovně..." Podíval se na mě omluvně Sirius jeho psím pohledem.
Tohle mě vždycky úplně oblbne.

Z hluboka jsem si oddechla a při pohledu na mé nejbližší, sedící v nebelvírské společenské místnosti, ze mě všechny starosti spadly.

Bylo to jako by ve mě byl oheň paniky, stresu, neovladatelného hněvu a oni ho uměli pouhým přátelským a zcela soucitným pohledem uhasit.

Z ramena jsem si sundala brašnu a chtěla si jít sednout toho (tak pohodlného) rudě červeného křesla.

Už jsem si chtěla sednout a odpočinout si - jen tak si s nimi povídat. O čemkoliv. Avšak mě zastavil jejich mohutný protest.

"Ne!" Zvolali všichni najednou a zírali na mé oblečení.

"Možná bys nejdřív měla navštívit koupelnu." Ušklíbl se mile James.

"Pojď..." Zvedla se ochotně Lily a už chtěla vyrazit do umýváren.

"Já tam s ní zajdu." Nabídl se místo ní Sirius a když si stoupl natáhl ke mě ruku.

Lily jen prohodila něco v tom smyslu, že souhlasí.

Cítila jsem se potupně. Jako dítě, které se zamazalo bahnem a rodiče se domlouvají, kdo ho půjde umýt. Bylo to docela trapné.

"Zvládnu to sama...v pohodě." Ujišťovala jsem všechny přítomné, abych se necítila tak špatně.

"Jenom pojď..." Popohnal mě Sirius a stále čekal s nataženou rukou.
Vždyť jsem měla jenom špatný den. Pouze ŠPATNÝ DEN. Nepřišla jsem o rozum, aby mi museli pomáhat.

Když Sirius opět trhnul rukou, abych ho za ni chytla tou mou, protočila jsem oči v sloup a na tváři se mi vzápětí objevil úšklebek.

Já je tak nesnáším. Ohlédla jsem se a znovu se usmála.

Se Siriusem jsem cestou do umýváren neprohodila jediné slůvko. Ani nevím proč. Prostě jsem mlčela a šla. Sirius mě následoval. Tedy nejspíš následoval. Neohlížela jsem se. Cestou se na mě pár studentů otočilo. Někteří se pousmáli, jiní se jen podívali a pak si hleděli svého.

Vešla jsem do umýváren ve druhém patře. Byly to mé oblíbené. A to z jednoho prostého důvodu. Nikdo sem ani nepáchne. Nikdo.

Otočila jsem se s úsměvem na Siriuse.
"Ale tohle je dívčí umývárna, Tichošlápku..."

Oplatil mi úsměv a nahlédl za moje záda - do umývárny.

"A ty jsi smáčená inkoustem, takže padej k umyvadlu, nebo si z tebe udělám kalamář..." Znova se zasmál. A prošel kolem mě k umyvadlům uprostřed umývárny.

Narcii❤