tajemství minulosti | Marauders

27. Útok III.

,,Co tu dělá ten chlapec?!" Rozkřičela se podrážděně ztrápeným hlasem Uršula. Právě ona byla ten důvod, proč jsem nikdo nechodil.

,,Není to náhodou ten průšvihář Black?" Zvědavě se k nám přibližovala a Sirius ji s údivem sledoval, jak ladně pluje směrem k umyvadlům, jako labutě na vodní hladině. Zvědavě si ho prohlíželi, zatímco kolem nás kroužila. Já už jsem měla ruce v umyvadle a snažila se z nich teplou vodou dostat indigově modrý inkoust.

,,Ano, jsem Sirius. Ten, co zbořil půlku školy, těší mě..." Prohlásil Sirius sarkasticky a s očividným nezájmem. Nikdy moc nepřemýšlel, jestli je jeho odpověď vhodná či nikoli, prostě a jednduše řekl, co ho zrovna napadlo.

,,Tohle jsou dívčí umývárny, Narcisso!" Křiklavý na mě a dotčeným pohledem se na mě otočila.

,,Ano, já vím Uršulo. My hned půjdeme..." Mnula jsem si ruce, ale inkoust z nich nechtěl pustit. Chtěla jsem si pospíšit, jelikož Uršulu naše přítomnost nejspíš moc netěšila. Teplá voda ale na inkoust nijak nepůsobila, a tak mě napadlo, že bych snad mohla požádat profesorku McGonagallovou o nějaké zaklínadlo, kterým by mi pomohla inkoust z mého oblečení i rukou dostat. Mé znalosti, co se týče zaklínadel, byly nedostatečné. Ano, já vím že studenti 6. ročníku by měli takové kouzla zvládat hravě, ale já ani Sirius jsme nebyli zrovna studijní typy a řekněme si to narovinu, místo dávání v hodinách pozor jsme se na sebe buď usmívali přes celou třídu nebo přemýšleli nemožných věcech. Možná bych se mohla zkusit zeptat raději Lil nebo Rema, zda něco takového znají.

Již v čistém oblečení jsem se společně s Lily a Poberty vydala do Prasinek. Já a Lily jsme měli ten den narozeniny a oni nás chtěli pozvat ke Třem košťatům na sklenici máslového ležáku a strávit společně s námi příjemné zimní odpoledne.
Bylo 30. ledna, tudíž se stmívalo brzy, avšak když jsme byli na cestě do Prasinek, bylo stále ještě světlo. Krajina byla zasněžená, stromy měly stále nasazenou bílou čepici sněhu a z luk kolem Bradavického hradu se teď stala nekonečná pláň pokryta bílou. Na cestě, jenž vedla do Prasinek a po které jsme právě teď kráčeli, byly vyšlapané stopy studentů, kteří mířili buď do vesničky a nebo zpátky do Bradavického hradu. Listí, které na podzim opadalo, už teď tlelo pod vrstvou napadaného sněhu.

Byla mi zima a Sirius to dobře věděl, a proto si mě jednou rukou tisknul ke svému tělu a snažil se mě za hřát. Zvedla jsem k němu pohled. Byl moc vysoký, tudíž jsem musela zaklonit krk. Udělala jsem to čistě jen proto, abych ho viděla. Milovala jsem na něm každý detail. Ať už ty jeho psí oči, kterými si vždy dokázal připoutat mou pozornost, když je do mě zabodl, nebo jeho roztomilý nos. Usmála jsem se na něho. Nešlo popsat, jak ráda jsem byla v jeho sevření. A nešlo popsat, jaké pocity ve mě vzbuzoval.

Došli jsme ke Třem košťatům a tam jsme slavili moje a Lilyiny narozeniny. Každý rok jsme Pobertům opakovaly, že s dárky si nemusí dělat vůbec žádné starosti. Lily ani já jsme neměly moc v lásce dostávat dárky. Zní to zvláštně, já vím, ale je to tak. V tomhle nás vždycky poslechli. Vždy jen zaplatili pití v hostinci a to nám bohatě stačilo.

Neseděli jsme sice u stolu, u kterého sedáváme vždycky, ale já jsem byla ráda, že tu můžu být. S přáteli. S Lily. Se Siriusem. Přátelé jsou lidé, se kterými nemyslíte na nic špatného. Ale když to špatné příjde, tak tu s vámi vždy jsou. V dobrém i zlém. A to zlé bylo všude kolem nás. Už tehdy nás na každém kroku obklopovala temnota, ačkoliv jsme si to ještě neuvědomovali. Ty nejtemnější časy se už valem blížily.

,,Slečny?" Přispěchala k nám zmatená žena. Podle hlasu jsem ji ihned poznala. Byla to profesorka McGonnagalová. Nevěřícně na nás hleděla a my všichni jsme hned ztichli.
,,Hledáme vás po celém hradu! Přišly jste o rozum?! Po tom, co se vám stalo si vyjdete jen tak do Prasinek? Profesor Brumbál si myslí, že byste neměly z hradu vystrčit ani nos! A já jsem téhož názoru!" Peskovala nás, jakoby teď mělo být samozřejmé, že budeme zavřené na našich kolejích.
,,Vy čtyři," oslovila Poberty. Všichni k ní poslušně zvedli zrak.
,,Okamžitě je odveďte do hradu!" Nařídila, pak se otočila a odešla.