Chvíli po té, co jsme dojedly sušenky a dopily čaj, někdo zaklepal.
"Dále..." Vyhrkly jsme zároveň a za dveřmi se objevila Cindy.
"Nerada ruším, ale večeře je nachystaná."
Prohlásila tiše jejím pisklavým hláskem.
"Děkujeme, hned budeme dole." Kývla na ni Lily. Skřítka hned po odpovědi odešla a my se také zvedly k odchodu.
Když jsme přišly do jídelny, rodiče už tiše seděli na svých místech a čekali na nás.
Na stole bylo už položené čerstvé jídlo.
"Dobrou chuť vám přeji..." Pronesl otec a podíval se k nám.
Na konci "hostiny" si máma odkašlala.
"Jako každoročně pořádají Blackovi Vánoční setkání. Vaši přítomnost též očekávají." Vzpomněla jsem si na Siriuse.
Tento rok tam poprvé nebude. Neuvidím ho tam.
Zároveň jsme s Lily přikývly.
Bývá tam hrozná nuda. Předpojaté rodiny se tam setkávají, aby mluvili o úspěších v jejich zaměstnání a jejich "úžasných" dětech.
Pak Lily řekla něco, co mi málem vyrazilo dech.
"Mimochodem, mám přítele." Rodiče to nijak nezaujalo. Dělali, že to vůbec neslyšeli. Jako by Lily nikdy nic podobného nevypustila z úst. Pak jsem se podívala na Lily a obě jsme se usmály.
"Ehmm... já taky." Matka sebou trochu trhla, pak si znova odkašlala.
"A koho, smím se zeptat?" Tato otázka byla směřována na mě, avšak Lily na ni provokativně odpověděla jako první. Musela jsem se pousmát. Počítala jsem s tím.
"Jamese Pottera." Řekla důrazným a odhodlaným tónem. Rodiče opět dělali, že ji jakýmsi záhadným způsobem přeslechli a vyčkávali na mou odpověď. Věděla jsem, že se jim nebude líbit.
"Blacka." Klidně jsem pronesla. Matka se mírně pousmála. Byla ráda, jelikož myslela někoho jiného, než já. Teda aspoň v to doufala.
"Regulus je velmi milý chlapec." Usmála se na mě. Otci to bylo jedno, dokud jsem matku neopravila.
"Já jsem myslela Siriuse. Siriuse Blacka."
Máma sebou tak trhla, že se málem polila vínem, které měla nalité v pohárku. Otec ho však vdechl a začal kašlat. Věděla jsem co přijde. Vždyť věděli, kdo je Sirius Black a jak utekl od své rodiny. Něco ve mě přímo jásalo štěstím a ten pocit uvnitř mě mě natolik zahříval, že jsem si na chvíli myslela, že opět piju ten horký čaj.
Já a Lily jsme vždycky rády provokovaly rodiče. Byla to zábava, a proto jsem teď byla tak ráda.
"Toho...toho parchanta nevděčného?!" Začal hlasitě a naštvaně nadávat.
"Nedovolím, aby moje jediná normální dcera skončila s tímhle ztroskotancem!"
Tohle říkat opravdu neměl. Vztek ve mě začal vřít jako bublající láva a koutkem oka jsem zahlédla Lilyinu pěst, která teď byla křečovitě zaťatá. I tak jsem věděla, že stejně jako já se uvnitř přímo dusí smíchy.
"Tak za prvé, já nejsem jediné normální dítě, které máte. Lily je úplně stejná jako já! A pokud vám vadí, že se nechováme podle vašich představ, tak jste nenormální vy!" Rozkřičela jsem se na něj, i když mi to všechno přišlo spíše směšné. Pak se ale přidala i Lily.
"A za druhé, Narcissa může být s kým jen chce! Vždyť záleží na tom, jestli je šťastná a ona je! A pokud vám opravdu nezáleží na jejím štěstí, tak je mi vás líto."
Obě jsme se zároveň s otcem prudce zvedly.
"Už vás tu dnes nechci vidět!" Hlasitě křičel a Cindy se jen krčila v rohu jídelny a vystrašeně přihlížela.
"Ani nemáme v plánu se tady dnes zdržovat!" Štěkla po něm Lily.
Chtěla jsem se smát. Tak moc. Ale v jídelně by to nebyl nejlepší nápad. A tak jsme s Lily pustily smích až po cestě do našich pokojů, kde jsme ten večer brzo usnuly.
Ahoj❤ omlouvám se, že teď vychází jen takové kratší části 😂 snad se vám ale i tak líbí ❤
Narcii ❤
ČTEŠ
tajemství minulosti | Marauders
Fanfiction!! PROBÍHÁ KOREKCE !! Každý z nás má nějaké tajemství. Ať už malé či velké. Dvojčata Bellovi však tají něco divného. Něco, co se stalo pár roků zpátky. Něco, co jim navždy změnilo život. Narcissa a Lily Bellovi se přátelí se slavnou čtyřkou Bradavi...
