Následující hodinu strávili v těle toho druhého. Bylo zvláštní vidět na Jamesovi černé vysoké boty z tvrdé kůže a tkaničkami. A opravdu komicky vypadal naopak Sirius v Jamesových botách, které byly jen kotníčkové a ze světlé kůže, jež byla naoranžovělá.
Stejně jako hodinu profesora Křiklana, tudíž lektvary, jsem i volnou hodinu, určenou na oběd, strávila s Lily a Poberty.
Během této hodiny se opět proměnili v sami sebe a myslím, že pro nás ostatní to byla i úleva, jelikož jsem si nemuseli plést jejich jména. Byli jsme z toho prostě zmatení, a proto jsme si oddechli, když se Siriusovi vlasy zkracovaly a v obličeji se opět změnil v Jamese. Naopak Jamesovi vlasy dorůstaly a měnil se v Siriuse.
Oba z toho vždycky měli náramné potěšení, když si je někdo spletl.
Se Siriusem jsem se usmířila a byla jsem ráda, že jsou věci zase při starém. Sice jsem to nepřipouštěla, ale těch pár dní mi chyběl. Ať už to byly jeho blbé vtípky nebo to, jak mě vylekal pokaždé, když byl za mými zády a já ho neviděla. Chybělo mi to všechno, nad čím jsem dřív vrtěla hlavou.
"Dobré poledne!" Pozdravil všechny žáky v místnosti profesor Brenchmark.
Zdálo se, že dnes má nějakou překvapivě dobrou náladu, což se u něj vidělo málo kdy. Odpovědí mu byly pozdravy studentů, znějící, jako ozvěna.
"Dnes se pustíme hned do kouzlení." Ušklíbl se profesor a mávl hůlkou. V tom okamžiku se všechny stoly a židle naskládaly podél zdí učebny a umožnily nám rozprostřít se po místnosti.
"Většina z vás by asi nečekala, že se tohle budete učit již v šestém ročníku. Ani já jsem tomu pomalu nevěřil, ale je to na přání ředitele Brumbála a je mou povinností ho poslechnout, tudíž se dnes pokusím naučit vás Patronovo zaklínadlo. Žádné strachy, můžeme jej trénovat i v dalších hodinách."
Po třídě se ihned neslo šeptání vzrušených studentů. I já s Lily jsme se na sebe podívaly. Nebyly jsme si jisté, jestli něco jako já dokáže vyvolat patrona. Možná to půjde a možná ne. Uvidíme.
"Nuže," začal profesor a stoupl si před hlouček nebelvírských a zmijozelských studentů.
"Zaklínadlo tedy zní: Expecto Patronum!" Ozval se jeho pronikavý hlas a po třídě se rozhostilo naprosté ticho.
"Opakujte po mě! Expecto Patronum!" Usmíval se od ucha k uchu.
Všichni žáci teď vyslovili zřetelně ono zaklínadlo. Bylo to až ohlušující.
" Výborně! Až vám dám za chvíli prostor ke zkoušení, vybavíte si v hlavě tu nejšťastnější vzpomínku, jakou si jen dokážete představit. Aby byl patron silný, musí být i vzpomínka dostatečně silná. Pokud nebude, patrona nevykouzlíte a budete muset vyzkoušet nějakou jinou. Přeji vám všem mnoho štěstí a věřím, že se mezi vámi najde spousta mladých talentů, kteří jej zvládnou. A pokud se vám dařit nebude, nezoufejte, jelikož patrona se i spousta mocných kouzelníků učilo velmi dlouho. Ale každý musí někde začít, tak do toho!"
Vytáhla jsem tedy svou hůlku z třešňového dřeva. Pak jsem zavřela oči a chvíli hledala tu pravou vzpomínku. Potom jsem si vzpomněla na ten večer, kdy jsme Pobertům říkaly, co se stalo před pár lety. Nebyla to tak úplně šťastná vzpomínka. Ten večer teklo hodně slz, ale nějak jsem tušila, že bude dostatečně silná. Ten večer se totiž dozvěděli pravdu a za to jsem byla neuvěřitelně ráda. A taky jsem se udobřila s Tichošlápkem.
Pevně jsem k sobě sevřela víčka a usilovně jsem se soustředila. Myslela jsem na Lily. Na Siriuse. Jak mě obejmul. Lily. Sirius. Poberti. Myslánka. Sirius. Objetí. Sirius. Poberti. Sirius.
"Expecto Patronum!"
ČTEŠ
tajemství minulosti | Marauders
Fanfic!! PROBÍHÁ KOREKCE !! Každý z nás má nějaké tajemství. Ať už malé či velké. Dvojčata Bellovi však tají něco divného. Něco, co se stalo pár roků zpátky. Něco, co jim navždy změnilo život. Narcissa a Lily Bellovi se přátelí se slavnou čtyřkou Bradavi...
