Tu noc jsem bůhví proč nebyla s to usnout. Neustále jsem se převalovala ze strany na stranu.
Když už jsem pak konečně usnula, po chvíli jsem se vzbudila díky té noční můře, která můj spánek narušovala už dobrých pár let.
Opět jsem utíkala před něčím nebezpečným. V lese mě obklopovala nekonečná temnota a já propadala pocitu úzkosti a beznaděje.
Už jsem byla na pokraji svých sil. Musela jsem se zastavit. Nebyla jsem schopna dát se znova do běhu.
Opět jsem uslyšela ten zvuk praskajících větviček.
Ohlédla jsem se a tam stálo v záři měsíčního světla, které se dralo skrz mohutné koruny stromů, to stvoření. To odpudivé vychrtlé stvoření.
Než jsem se stačila vzpamatovat a dát si všech pět dohromady, rozmáchlo se nepřirozeně silnou paží a ohavně dlouhými drápy mi udělalo nepěkné a smrtelné šrámy, rozpínající se přes celý můj obličej.
Probudila mě nesnesitelná bolest pnoucí se přes můj obličej, který jsem si ihned položila do třesoucích se dlaní.
Bylo mi jasné, že nyní už neusnu vůbec.
Proto jsem se s nejvyšší opatrností, abych nikoho nevzbudila, zvedla, na sebe natáhla velký teplý pletený svetr, který jsem měla skoro až ke kolenům a vydala se rovnou do umýváren v prvním patře.
Procházela jsem chabě osvětlenou chodbou, která vedla ze sklepení do vstupní haly.
Hrad působil v noci úplně jinak, než za denního světla. Přes den tu vždy bylo živo. Studenti, kteří pospíchali na jejich hodiny nebo se jen tak vybavovali s přáteli byli téměř všude. Za to teď, v tuto noční hodinu, jsem tu byla jen já a ozvěna mých lehkých kroků.
Vyběhla jsem mramorové schodiště a vyrazila chodbou v prvním poschodí, která vedla k dívčím umývárnám.
Prošla jsem dlouhou chodbou a chtěla jsem zabočit, jenže mě okamžitě zarazily něčí kroky, jejichž ozvěna se linula prázdnou chodbou.
Stála jsem na místě a tajila dech. Naslouchala jsem těm krokům, které nejednou dočista utichly. Ten, jemuž patřily se musel zastavit.
Okamžitě jsem se otočila a celou moji noční procházku jsem si v mžiku rozmyslela. Utíkala jsem zpátky a nebrala vůbec ohled na to, jak moc jdou mé kroky slyšet.
ČTEŠ
tajemství minulosti | Marauders
Fanfiction!! PROBÍHÁ KOREKCE !! Každý z nás má nějaké tajemství. Ať už malé či velké. Dvojčata Bellovi však tají něco divného. Něco, co se stalo pár roků zpátky. Něco, co jim navždy změnilo život. Narcissa a Lily Bellovi se přátelí se slavnou čtyřkou Bradavi...
