21. Šťastné a veselé? II.

105 9 0
                                    

Vlak pomalu zastavoval na nádraží. Než zastavil, byly slyšet jeho skřípající kola.

"A jsme tady..." Vydechla znechuceně Lily.
Stejně otráveně jsem přikývla.
Všichni jsem měli na prázdniny sbalená jen malá zavazadla, která jsme měli v prostoru nad hlavami.

Společně s Poberty jsme vystoupili na zaplněné nádraží. Tolik šťastných rodin, že vidí své děti. Tolik nadšených prvňáčků, kteří se vítali s milujícími rodinami. Tolik úsměvů a štěstí.
Musela jsem se nad tím vším pousmát.

"Siriusi..." Pohlédla jsem mu do očí, když jsme se loučili a on mě držel v pase.
Aby se naše oči spojili, musela jsem zaklonit hlavu.

"Budu ti psát..." Utišil mě a naposledy mě políbil na čelo. Nechtělo se mi od něho. Zůstala bych tu stát klidně ještě dlouho.
S ním jsem se cítila tak...tak uvolněně....nic mě netížilo... připadala jsem si volná...byl všechno, co jsem chtěla a potřebovala.

"Asi bychom měli jít. Už vidím rodiče." Prohlásila Lily, která se zatím zřejmě rozloučila s Jamesem.
Obejmula jsem Remuse a... ano i Petera, který se začervenal.
Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila směrem k páru vážně se tvářících kouzelníků.

Táta byl vysoký a elegantně vypadající kouzelník. Máma zase o trochu menší čarodějka a s dlouhými vlasy. Táta byl přísnější než máma, ale oba byli dost...jak to říct...no hodně si o sobě mysleli, ale nejsou takový téměř všichni kteří se pyšní svou čistokrevností?

"Dobré odpoledne..." Pozdravila jsem oba a Lily, která stála za mnou, udělala totéž.

Otec si nás obě přejel opovrhujícím pohledem.
"Dobré." Pozdravila máma, na které bylo aspoň trochu vidět, že nás ráda vidí. Měla sice srdce z kamene, ale pořád to byla máma.
Táta na náš pozdrav jen přikývl.

Společně jsme vyšli z nádraží a přemístili se před náš velký rodinný dům.
Byl to poměrně staromódní, nýbrž velice úhledný a spořádaný dům. Měl dvě patra.
V předsíni nás přívětivě a mile uvítala naše domácí skřítka. Ona byla na tomhle domě to nejlepší a vždycky nám pobyt s rodiči zpříjemňovala. Byla maličká a hubená. Uši měla taky trochu menší a nos měla jako knoflíček.

"Cindy! Rády tě vidíme!" Přivítaly jsme jí s Lily, zatímco otec jí jen hodil svůj drahý cestovní plášť. Máma se na ní aspoň trochu pousmála.
Cindy se celá rozzářila, když nás viděla. Chovaly jsme se k ní nejlíp.

"Slečno Lily, slečno Narcisso, vítejte opět doma. Můžu vám udělat šálek čaje a sušenky?" V jejích obrovských a láskyplných očích teď poskakovaly jasné jiskřičky.

"Ano, čaj by se hodil, venku je zima. Děkuju ti." Usmála jsem se na ni.
Cindy rychle odběhla.

Ráda bych řekla konečně doma, ale tak jsem to bohužel necítila.

Hned jsem vyrazila nahoru po schodech do druhého patra, kde byly ložnice.
Otevřela jsem dveře mého pokoje a vešla do něj. Lehla jsem si na čerstvě ustlanou postel a na chvíli zavřela oči a přemýšlela jsem. Už teď mi chyběli. Sirius, James, Remus a Peter. Tady doma jsem měla jenom Lily. Ale i ta mi bohatě stačila na to, abych to tu chvíli přežila. Chladné stěny našeho rodinného domu pro mě byly jako vězení. Nemohla jsem pryč.

Vzbudila mě až Cindy. S milým úsměvem mi donesla horký čaj a teplé sušenky, ze kterých se ještě kouřilo.

"Děkuji Cindy..." Vzala jsem si od ní tác a položila ho na noční stolek. Cindy mi popřála dobrou chuť a odcupitala.

Já jsem vstala z postele a zvedla z nočního stolku tác. Chtěla jsem společnost. V tohle domě jsem potřebovala společnost. Ne rodičů, ale Lily. Vyšla jsem na chodbu a zaklepala na pokoj hned vedle mého.
Za dveřmi se ozvalo jen tiché "Dále..." A vešla jsem.

"Ahoj, můžu za tebou?" Usmála jsem se trochu zdráhavě.

"Jasně, pojď." Ustaraný úsměv se objevil i na její tváři a rukou poklepala na postel před sebou.

Seděla na polštáři v tureckém sedu a o kolena měla opřený tác. V ruce držela sušenku, ze které už měla kus ukouslý. Její pokoj byl téměř stejný jako můj. Závěsy měla roztáhlé (narozdíl ode mě), takže jsme mohli pozorovat malé sněhové vločky, které se ladně snášely k zemi. Sedla jsem si naproti ní a upila trochu čaje, jehož horkost mnou prostoupila rychle jako šíp. Bylo to příjemné.

Narcii

tajemství minulosti | MaraudersKde žijí příběhy. Začni objevovat