Siriusův pohled:
Ve skupině nebelvírských studentů, mířících k nám do věže, jsem pozorně hledal Jamese, abych se k němu mohl připojit.
Byl jeden z prvních, kteří právě kráčeli, již ne tak tichou, chodbou.
Nebyl ovšem sám. Byl zabraný do rozhovoru s Lily, která ho už tak dlouho okouzlovala. Proto jsem ho nechal nerušeně pokračovat v debatě.
Na Jamese jsem promluvil, až když jsme byli v pokoji.
Byla tu už tma, jelikož jsme se chystali spát. Leželi jsme v našich teplých postelích. Všichni kromě mě a Jamese už zřejmě usnuli. Já ale nemohl usnout ani za Bezovou hůlku. Trápilo mě svědomí.
"Dvanácteráku?..." Promluvil jsem do tmy a zíral, jak na strop nade mnou dopadá úzký pruh měsíčního světla.
"Hmm..." Zabručel, jelikož jsem ho asi probudil z polospánku.
"Co bys udělal ty, kdybys byl v mý situaci?"
Zeptal jsem se ho a doufal, že mi pomůže.
"Tebe pořád štve ta Narcissa? No tak kámooo..."
"Jo, štve mě to, protože... protože..." Trochu jsem se rozčílil a radši jsem větu nedokončil. Najednou se mi sevřel hrudník.
"Ale ale... Že by se nám Tichošlápek doopravdy zamiloval?" Nasadil podlízavý tón.
Když usoudil, že záměrně neodpovídám, pokračoval.
"Z toho už se nevykroutíš... Poznal jsem to na tobě už před nějakou dobou..."
"Nech to být..." Odsekl jsem a v tu chvíli jsem byl z celého srdce rád, že je tady tma, jelikož jsem cítil, jak moje tváře rudnou. Možná, že měl pravdu, ale já na takový věci jako je láska zrovna moc nejsem. Rád se pobavím, ale láska není nic pro mě.
Slyšel jsem, jak se James uchechtl a otočil se na druhý bok.
Po chvíli usnul, tudíž jsem byl vzhůru jen já.
Pořád jsem se jen otáčel z jednoho boku na druhý. Celou dobu až do chvíle, kdy jsem to vzdal a rozhodl jsem se jít projít.
Vylezl jsem zpoza portrétu Buclaté dámy, která si neodpustila nadávání na to, že je pozdě v noci a že ji budím.
Procházel jsem se studenými chodbami a sledoval, jak skrz okenní tabulky dopadají na kamennou podlahu stříbřitě bílé paprsky měsíční záře.
Bylo to uklidňující. To ticho. Ten klid, který tu panovačně vládl. To všechno.
Pak mě něco donutilo zastavit se.
Byl jsem si zcela jistý, že někdo je za rohem.
Vzápětí jsem uslyšel ozvěnu, která pocházela z klapotu něčích bot.
Kroky se vzdalovaly a po chvíli opět zavládlo naprosté ticho a jediné, co jsem slyšel bylo moje splašeně bijící srdce.
ČTEŠ
tajemství minulosti | Marauders
Fanfiction!! PROBÍHÁ KOREKCE !! Každý z nás má nějaké tajemství. Ať už malé či velké. Dvojčata Bellovi však tají něco divného. Něco, co se stalo pár roků zpátky. Něco, co jim navždy změnilo život. Narcissa a Lily Bellovi se přátelí se slavnou čtyřkou Bradavi...
