Stála jsem před hospůdkou U tří košťat. (U snídaně jsem zavrhla Luciusův nápad jít k Madam Pacinkové, což byla ohavně roztomilá kavárnička, kde chodili zamilovaní) Natáhla jsem ruku a otevřela dveře. Okamžitě mě zalilo příjemné teplo.
Vešla jsem dovnitř a hledala Malfoye.
Našla jsem ho u jednoho stolu pro dva, kde na mě čekal už se dvěma ležáky."Ehmm... Čau!" Nuceně jsem se usmála, jelikož mě ani trošku netěšilo sedět tu tady s ním.
"Ahoj..." Oplatil mi úsměv a v tu chvíli jsem si řekla, že to bude opravdu hodně zlý.
A taky bylo. Asi patnáct minut mi pyšně vykládal o jeho čistokrevné a bohaté rodině. Moc jsem ho neposlouchala a jen se rozhlížela kolem.
Pak jsem ho uviděla... Dovnitř zrovna vešel Black. A teď nemyslím Reguluse.
No, aspoň to byl další důvod na seznam, proč odsud vypadnout.
Zachytil můj pohled a opět se usmál zase jak největší debil.
"Promiň, že tě vyrušuju v tvém povídání o práci tvého...ehm...táty?..."
"Dědy..." Přísně se na mě podíval.
"Nevadí..." Odpověděla jsem mu trochu provinile, i když doopravdy mi to bylo úplně jedno, o kom teď zrovna mele.
"Vzpomněla jsem si, že mám mít za deset minut doučování z lektvarů, takže je mi líto, ale musím jít." Vysvětlovala jsem a přitom sundávala můj zimní plášť ze židle.
"Aha...no..." Chtěl něco říct, ale já ho přerušila.
"Měj se!" Křikla jsem na něj, zatímco už jsem byla skoro u dveří.
V tom jsem zahlédla u jednoho malého stolku hustou zrzavou kštici. Pak jsem se přiblížila a na mě se upřely smaragdově zelené oči, na chlup stejné jako ty moje.
Nebyla tam sama.
Seděla tam s...ó můj Merline...
S Jamesem!"Ahoj! Co tu děláte?"
Usmála jsem se na ně na oba.
Lily mi oplatila můj úsměv jejím zářivým a pak se podívala na její ruce, které ležely na stole a byly propletené s Jamesovými."Promiň, chtěla jsem ti to včera říct, ale ty máš teď plnou hlavu Siriuse a tak jsem tě nechtě-"
"Cože mám?!" Udiveně jsem na ni zírala s výrazem, který doufal spolu se mnou, že jsem se jen přeslechla.
"Plnou hlavu Siriuse..." Zopakoval po Lily někdo za mnou.
Nemusela jsem se otáčet. Byl to Black.
Já jsem však dělala, že jsem nic neslyšela."No, tak já už musím jít..." Rozloučila jsem se s Lily a s Jamesem a existenci Siriuse jsem plně ignorovala.
Vešla jsem na rušnou ulici Prasinek a vydala jsem se po cestě, která vedla k hradu.
Chvíli jsem v klidu šla po dlážděné cestě, na které se teď povalovalo listí různých barev a tvarů. Potom mi ale někdo šáhl na rameno.
Lekla jsem se a otočila. Nikdo tam ale nebyl.Pousmála jsem a otočila se zpátky.
"Do háje, Siriusi! Lekla jsem se..." Usmívala jsem se a vzápětí mě už dohnal bez pláště; ten teď držel v levé ruce.
"Proč si z tama utekla?" Zeptal se celkem zdvořile.
Kráčeli jsme teď spolu po již zmíněné cestě."Musela jsem vypadnout od jednoho kreténa... Jo a taky jsem tam nechtěla trávit čas s Luciusem." Usmála jsem se na něho a podívala se mu do těch jeho hlubokých očí.
"I když ten do tebe nemá moc daleko..."
Dopověděla jsem."Tak to bylo hnusný..." Usoudil a také se usmál, kráčejíc po mém boku.
"Na co ses vymluvila?"
Opět to pronesl tím jeho zdvořilým a slušňáckým tónem.
Neubránila jsem se úsměvu."Řekla jsem mu, že mám doučování z lektvarů a teď, jestli mě omluvíte, pane Blacku, musím tam jít. Docela pospíchám." Naposledy jsem mu věnovala pohled a úsměv a hodně přidala do kroku, abych měla velký náskok.
"Máš vůbec nějaké?!" Křikl za mnou a usmíval se.
"Ne!" Začala jsem se smát, ale to on už neviděl, jelikož jsem byla zády k němu a navíc už dost daleko.
A tak jsem dnes utekla od dvou namyšlených blbečků.
ČTEŠ
tajemství minulosti | Marauders
Fanfiction!! PROBÍHÁ KOREKCE !! Každý z nás má nějaké tajemství. Ať už malé či velké. Dvojčata Bellovi však tají něco divného. Něco, co se stalo pár roků zpátky. Něco, co jim navždy změnilo život. Narcissa a Lily Bellovi se přátelí se slavnou čtyřkou Bradavi...