tajemství minulosti | Marauders

29. Útok V.

,,Proboha, co se ti stalo?!" Lily okamžitě vstala z pohovky vyděšeně zírala na Siriusovu tvář.
,,Jenom spadl a odřel se...ehm...na dlažbě..." Vysvětlila jsem jí, jakoby se nic nestalo, a tím jsem vše zametla pod koberec. Ihned jsem na sobě ucítila Siriusův pohled a následně i dlaň, kterou mě hladil po paži. Začala jsem se bezhlavě usmívat. Stál vedle mě....a živý.
,,Konečně se zase usmíváš, Cissy..." Řekl Remus, když mou šťastnou tvář zaregistroval.
,,Víš, jak strašně šílela? Nikdo jsme ji nedokázali uklidnit." Otočil se na Siriuse.
,,Zase to nepřeháněj, Reme..." Napomenula jsem ho, ačkoli měl naprostou pravdu.
,,Já nepřeh-"
,,A kam ses vlastně zaběhl, Tichošlápku?" Zeptala jsem se ho a zároveň tím přerušila tím přerušila Remuse.

Měla jsem pocit, že mezi mnou a Siriusem teď bylo něco divného. Zcela určitě to bylo kvůli té hádce. To bylo jasné. Jako kdyby se za námi ještě táhla její vzdálená ozvěna.

Otázka, kterou jsem položila, byla jediná otázka, na niž jsem se ho toužila zeptat. Bohužel na ni do teď nebyl vhodný čas.

,,No, naše dámy mají přece narozeniny..." Začal dramaticky, jako tomu bylo většinou, když chtěl něco vyprávět.
,,a když jsme si je s nimi nemohli užít v Prasinkách, tak jsem se někde musel strávit, abychom se je mohli užít tady..." Ušklíbl se a vysypal obsah své kožené brašny na stolek před pohovku. Na stolku se objevilo několik láhví máslového ležáku a pak spousta sladkostí. Kotlové koláčky, šumivé bzučivky, lékořicové hůlky, čokoládové žabky, čokobomby a podobně.
,,A když už taky máte těch sedmnáct..." Rozhrábl hromádku a zvedl ohnivou whiskey.
,,tak můžete pít legálně..." Zasmál se.
,,Merline..." Řekla jsem, když se mi vrátila vzpomínka na tu noc, kdy jsem naposledy se Siriusem pila.
,,Půjdeme nahoru?" Zeptal se James a my všichni souhlasili.

,,Jen bych ještě chtěl něco vzít z kuchyně." Dodal Sirius před tím, než jsme se vydali po točitém schodišti vzhůru, jakoby to, co přinesl, bylo málo.
,,Už tě nenechám odejít sam-...Chci říct, že půjdu s tebou..." Pokrčila jsem ramena, jako kdybych první část věty, kterou jsem zamluvili, vůbec neřekla. Pousmál se a já pohlédla na podlahu, abych nemusela čelit jeho pronikavému pohledu.
,,No, tak prosím, Madame..." Lehce se uklonil a svou rukou pokynul směrem k portrétu. Vyrazila jsem tím směrem a zaslechla, že si s Jamesem něco šeptají. Neslyšela jsem ale co, jelikož jsem už byla daleko.

Počkala jsem na něho v prázdné chodbě. Když přišel, pobaveně se usmíval. Z ničeho nic mu ale z nějakého důvodu úsměv ze rtů velmi rychle zmizel. Nevěděla jsem, co to má znamenat. Přispěchal ke mě a pevně a dlouze mě objal jeho dlouhými a silnými pažemi.

,,Už tě nikdy nenechám samotnou! Nikdy!" Řekl a pak mě pustil. Byla jsem na něj pořád naštvaná, ale začala jsem povolovat, což bylo určitě jeho cílem.
,,Nebyla jsem přece sama." Pokrčila jsem rameny a vydala se tichou chodbou. Následoval mě.
,,Remus svědomitě plnil tvoje nařízení a ani na vteřinu mě nepustil." Ujistila jsem ho.
,,Ale nebyl jsem tam s tebou, takže bylas sama." Jeho hlas nebyl vážný. Byl spíš tak nějak přehnaně sebestředný. Bylo v něm něco, co prostě Sirius uměl.
,,Jistě, protože každého člověka, který není v tvé přítomnosti, schvátí samota a úzkost..." Odsekla jsem sarkasticky. Vidíte, co mě to Sirius učí?
,,Přesně tak. Konečně jsi na to přišla..." Zasmál se tak, jako by to myslel vážně. Protočila jsem oči a ušklíbla se.

Tentokrát jsme se nedrželi za ruce, jako tomu bylo vždy, když jsme spolu někam šli. Ani jsme nešli blízko sobě. Ozvěna hádky nás stále držela kousek od sebe, přes to, že jsme se už přibližovali.

V přízemí naneštěstí postávala skupinka zmijozelských studentů. Jedním z nich byl i Lucius s rozbitým nosem. Zřejmě vedli jejich hloupé a ubohé rozhovory o nenávisti ke všem ostatním existencím na této planetě.

,,Hej, Bellová!" Křikl někdo z nich. Měla jsem naprosto jasný plán. Prostě si jich nevšímat. Asi by mi to i vyšlo nebýt jejich provokativní slov a Siriusovi výbušné povahy. Všechno by bylo v pořádku. Prostě bychom kolem nich prošli a darovali jim pouze nezaujaté pohledy.
,,Jakto, že jsi pořád s Blackem? To ti nevadí, že se tahá snad s každou holkou ze školy? Jsi tak hodná, že ti nevadí, že se o něho musíš dělit s ostatními?" Sirius se zastavil, což nebylo vůbec dobře. Nechtěla jsem, aby se znovu pral. Jakoby to dnes jednou nestačilo. Chvíli jsem si myslela, že si to přece jen rozmyslí a půjdeme dál. Jenže oni bohužel ještě pokračovali.
,,Nedivil bych se, kdyby spal i s tvou sestrou!"
Celá skupina se mohla potrhat smíchy.
Jejich slova mě sice zraňovala, ale byla jsem zvyklá je ignorovat, jelikož jsem věděla, že jsou to jen lži. Aspoň jsem doufala. Sirius si to ale nechtěl nechat líbit. Tohle už bylo prostě moc.

Vykročil k nim. Než ale stačil udělat tři kroky, skočila jsem mu do cesty a podívala se mu do očí. Tím jedním pohledem jsem mu předchozí hádku odpustila a on to věděl. Poznal to.
,,Siriusi, pojďme pryč..." Vzala jsem do ruky jeho vztekem rozklepané dlaně.
,,Prosím..." Žadonila jsem. Poslechl. Věděl, že je ve hře náš vztah, a kdyby se zase popral, zklamal by mě. Otočil se tedy a zamířil ke kuchyni. Šla jsem za ním a vzala ho za ruku. Vše se zdálo být jako předtím.

Další část je konečně tadyyy❤️

Btw, jestli se zajímáte o cosplay nebo vás to prostě baví, určitě mě běžte sledovat na mém instagramu: narii_cosplay
Budu moc ráda za každý follow✨

Jo a jen abyste se nelekli, změnila jsem si jméno✨

Jess