tajemství minulosti | Marauders

23. Šťastné a veselé? IV.

"Vypadáš krásně." Zhodnotila jsem Lily, která již byla připravena na setkání u Blacků.

Měla na sobě blankytně modré šaty, které byly téměř stejného odstínu, jako ranní zimní obloha bez mráčků.
Rovné vlasy měla rozpuštěné, stejně jako já ty svoje.

Moje šaty měly stejný střih jako Lilyiny; měly krásnou nadýchanou sukni, na níž se stříbrně třpytily maličké, téměř nepatrné hvězdičky. Avšak moje šaty měly odstín té nejtmavší noční oblohy. Mé černé vlasy s nimi skoro splývaly.

K šatům patřila i drobná čelenka. Byly na ní ty samé hvězdičky, které se třpytí i na šatech.

Lily ji už měla vsazenou v rozpuštěných vlasech.
Já jsem ji ještě svírala v ruce.
Došla jsem před zrcadlo a opatrně si ji dala do vlasů.
Až na odstín šatů, vlasů a trošku pleti, jsme byly naprosto stejné.

Bylo už pár dní po Štědrém dni.
Právě tyto šaty s roztomilými čelenkami jsme dostaly od rodičů.

Bála jsem se. Společenské události nebyly nic pro mě. Přede mnou byl večer plný falešných úsměvů a neupřímných poznámek a chvál.

"Aaa Bellovi dorazili..." Vítala nás Paní Blacková v jejich obrovském domě.
Všichni hosté byli ve společenském salónku. Popíjeli víno z pohárů, které zdobily erby rodiny Blacků, diskutovali o v podstatě zbytečných věcech a sem tam se zasmáli.

"Zdravím, mou ženu jistě znáte a troufám si tvrdit, že mé dcery také."
[pozn. autora: "Jo, šéfe..." (Kdo viděl film RRRrrrr! xd)]
Prohlásil otec.

Večer byl neuvěřitelně dlouhý. S Lily jsme byly nuceny poslouchat ty nudné řeči dospělých a občas se i zapojovat do konverzace, když na nás otec přísně pohlédl.

Zrovna byla konverzace o zvýšení počtu nezvěstných z ministerstva v plném proudu, když ji přerušil domácí skřítek Blackových a vyžádal si nás, abychom s ním šly kousek stranou.

Nevěděla jsem, co po nás potřebuje, ale byla jsem ráda, že můžeme na chvíli odejít a nenechat otce si dělat z nás jeho loutky hodných a dokonalých dcer.

Kéžby tady byl aspoň Sirius. Jenže toho tady nechtěl už nikdo ani vidět, po tom, co utekl. Já se mu ale nedivím. Když jsem se ohlédla za sebe na společenský salónek plný upjatých lidí s vážnými tvářemi, tak se mi sevřel žaludek a chtěla jsem okamžitě pryč.

Krátura, skřítek Blackových, nás zavedl do dalšího patra. Přesněji ke dveřím vedoucím do jednoho z pokojů. Dům Blacků byl hodně podobný tomu našemu, jelikož ho postavili ve stejné době.

Na tmavých dveřích byla cedulka se jménem.

Sirius Orion Black

Proč nás ale zavedl zrovna sem? Podívala jsem se na Lily, která se zrovna dívala na cedulku a následně se se stejným nechápavým výrazem ohlédla na mě. Skřítek nám naznačil, ať jdeme dovnitř a odešel opět dolů, aby mohl nosit občerstvení.

Otevřela jsem dveře. V pokoji byla poměrně tma. Bylo vidět, že už tu dlouho nikdo nebyl. Z poliček visely pavučiny a na všem byla tlustá vrstva prachu, který už nikdo dlouhou dobu neutíral. Stěny byly polepeny různými plakáty, na nichž byly převážně mudlovské holky a lesklé motorky, focené v přírodě. Na zemi byl nepořádek. I tak ale tenhle pokoj působil útulněji, než zbytek domu.

Pak jsme si všimly dvou mužských siluet, sedících na posteli se zaprášeným povlečením. Okamžitě se na nás otočili a usmívali se. Neměly jsme slov. Prostě jsme to nechápaly.

"Jamesi! Siriusi! Jak jste se sem...Co Jamesovi rodiče? To vás nikdo neviděl?!"
Rozběhla se k nim Lily a hned skočila do Jamesovy rozevřené náruče. Poprvé o Vánočních prázdninách jsem ji viděla šťastnou.

Hned jsem přiběhla k Siriusovi. Bylo to jako nejlepší Vánoční překvapení. Jako dárek, na který se zapomnělo a později přinesl tolik radosti.

Hned jsem se schoulila do jeho náruče. Tak moc mi tohle chybělo. Tak moc. Připadala jsem si jako student prvního ročníku, který přijel k rodině domů na letní prázdniny a byl závislý na bezpečí, které mu poskytovala matka.

"Dostat se sem bylo snadné. Vždyť já jsem se každé léto pravidelně vracel domů nad ránem a nikdo mě nikdy nechytil." Usmál se na mě mladý Black a políbil mě na čelo.

"Vypadáte obě tak krásně..." Složil nám kompliment.
"Až mi oči přecházejí..." Dodal James, který jednou rukou objímal spokojenou Lily.

Chvíli bylo ticho, které si všichni užívali.
"Chtěli jsme se vás zeptat, jestli se nechcete projít ven. Je nám jasné, že tenhle ten večírek musí být pro vás naprosté peklo, ale noční procházka je celkem přijatelná, ne?" Sdělil nám jejich báječný nápad Sirius.

"Pokud ovšem máte i nějaký způsob, jak se dostat ven." Uzemnila jsem ho smutně.
"Spíš jak NÁS dostat ven..." Přikývla stejně zkroušeným tónem Lily.

"Je to velmi jednoduché..." Ušklíbl se Sirius.
"Jedna z vás bude prostě dělat, že jí není dobře a ta druhá dohodne s rodiči, že půjdete domů." Vysvětlit James.
"A my na vás počkáme v předsíni pod neviditelným pláštěm." Dovysvětlil plán Tichošlápek.

"Cissi, myslím, že je ti špatně..." Zasmála se Lily.
Bylo jasné, že nevolnost musím předstírat já, jelikož na to budou rodiče více reagovat. Kdyby ji předstírala Lily, tak moc by to neřešili.

"Ehm...Narcisse není moc dobře. M-myslím, že bych s ní měla jít asi domů, aby se vyspala." Vysvětlila matce, když jí vyrušila a připoutala její pozornost.

"No dobrá, ale my tu s otcem ještě nějakou tu chvíli budeme, takže se domů musíte dostat sami." Odpověděla matka Lily a v očích jsem jí viděla, že si není úplně jistá, zda Lily říká pravdu.

Lily jí teda vysvětila, že to není problém, že půjdeme pěšky. Popřály jsme teda Blackovým a ostatním hezký zbytek večera a vydaly se "domů".

Přesně tak, jak nám slíbili Dvanácterák a Tichošlápek, tak čekali pod schody v předsíni.

Dokud jsme byli v domě, museli jsme být zticha, aby ty dva pod pláštěm někdo neobjevil, ale jakmile jsme vyšli na ulici, všichni se začali smát tomu, jak nám to sežrali a vydali se ulicí pryč.

Lily s Jamesem šli první, James jí něco začal vyprávět a ona se jen štěstím usmívala. Já jsem chtěla vyrazit za nimi, ale zjistila jsem, že Sirius zůstal stát u domu. Díval se do jeho oken. Byla zády ke mě a tak jsem k němu přišla, abych zjistila, zda mu něco není.

"Siriusi? Jsi v pořádku?" Promluvila jsem na něho tichým hlasem. Otočil se na mě se vztekem a nechutí v odlesků očí.
"Nenávidím to tu..."
Soucitně jsem přikývla. Hned poté se na mě usmál, vzal za ruku a vyrazil společně se mnou za Lily a Jamesem.

Ulice byla temná a tichá. I ve spoustě domů už byla tma. Většina lidí už nejspíš spala.

Zrovna jsme procházeli kolem velkého křoví. Něco se tam hýblo a zašustilo. Já jsem se lekla a okamžitě odskočila od keře.

"Neboj se, to byl jenom nějaký pták nebo divnej zajíc, co žije tady ve městě." Zasmál se Sirius a přehodil mi ruku přes ramena, abych se cítila bezpečněji.

Kdyby to byl jenom pták nebo zajíc, vše by byla v pořadku. Jenže nebyl.

Fenrir Šedohřbet vyskočil s vyceněnými zuby z křoví. Šel po Lily. Tohle nemohl nikdo přežít.

"Běžte domů!" Okřikl nás Sirius a strčil do nás tak silně, že jsme málem spadly.
Nevím, co se tam všechno dělo. Bylo to tak rychlé. Popadla jsem ve zmatku Lily, která se ještě otočila, aby se podívala na tu hrůzu za našimi zády.

Tak jsem tady s novou částí❤
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, jenže se mi půlka napsané části neuložila, takže jsem ji musela psát znova. Sice se mi do toho moc nechtělo, ale je to tady😄
Doufám, že se vám líbila ❤

Narcii❤