Jsem Malfoy, Draco Malfoy. Dnes je poslední den co jsem doma, konečně. Zítra nastupuju do školy čar a kouzel v Bradavicích. Těším se, zároveň ale ne.. Mám dobrý pocit protože budu daleko od otce, který mi nebude rozkazovat, ale bude mi to tu chybět. Slyšel jsem, že má přijet i Harry Potter, kluk který přežil, třeba se z nás stanou přátelé.
Den odjezdu
"Draco!" Vzbudil mě výkřik vycházející z dolního patra. "Tak vstávej už a pojď na snídani!" Vykřikl otec trochu zuřivě. Oblékl jsem se a sešel z mého pokoje po mramorových schodech dolů do kuchyně, a sedl si k jídelnímu stolu na kterém byla přichystaná snídaně. U stolu seděla matka která měla každé ráno úsměv na tváři a dnešek nebyl vyjímkou, a otec který se na mě jako vždy nuceně usmíval. Nebyl to úsměv, spíš něco jako úšklebek. Lhostejně jsem se na něj podíval a nabral jsem si na talíř míchaná vajíčka, do kterých jsem se s chutí pustil.
"Už za hodinu mi jede vlak" řekl jsem a odsunul talíř abych se mohl opřít o stůl.. "Tak by jsme měli jít" dodala souhlasně matka a vřele se na mě usmála. Stoupli jsme si ke krbu, a matka řekla "Jdi první Luciusi" otec si nabral hrst letaxu, stoupl si do krbu, pustil letax a přemístil se na vlakové nádraží Kings Cross. Poté jsem se se všemi sbalenými věcmi přemístil já a pak i matka.
Ocitli jsme se na vlakovém nádraží Kings Cross v Londýně. Moje matka už mi vyprávěla jak se dostat na nástupiště, takže jsem se netvářil nějak překvapeně jako nějací jedinci stojící okolo zdi mezi nástupištěm devět a deset. S menšími obavami jsem svíral v rukou vozík s kufry, a mou sovou pálenou. Rozloučil jsem se s otcem, nebylo to nijak dramatické, byl jsem rád že od něj odjíždím. Matka se na mě podívala, vlídně se usmála, obejmula mě, a do ucha mi špitla "Dávej na sebe pozor Draco, mám tě ráda" usmál jsem se na ni a naposledy ji obejmul. S mou matkou Narcissou jsem měl vždycky lepší vztah, chovala se ke mně hezky, a vždycky poznala, když se se mnou něco děje. To samé se nedalo říct o otci Luciusovi, ten se na mě nebál použít kletbu cruciatus, a nutil mě do věcí s kterými jsem nechtěl nic mít, vždy muselo být po jeho. Ještě jsem matce věnoval poslední úsměv, a rozběhl se proti zdi. Ocitl jsem se na nástupišti devět a třičtvrtě, rozhlédl jsem se po nástupišti a předemnou stál černočervený vlak, který se jmenoval Bradavický expres. Všude po nástupišti se rozléhaly zvuky všech zvířat, které jsme si mohli přivést. Slyšel jsem sovy, kočky, žáby, ale i pískot myší. Naposledy jsem se rozhlédl a nastoupil do vlaku.
Sedl jsem si do prázdného kupé a odložil si svoje věci. Za chvíli přišli nějací dva tlustí tupci a zeptali se mě zda si mohou přisednout. Chtěl jsem je odpálkovat, ale pak mě napadlo že by z nich mohli být dobří poskoci. "Jo, jasně, sedněte si" řekl jsem a ušklíbl se na ně.
"Já jsem Crabbe" "a já jsem Goyle" představili se a sedli si na sedadla naproti mně. Bože, jmenujou se ještě hůř než vypadaj
"Já jsem Draco Malfoy" odsekl jsem stroze a sledoval jak se pomalu rozjíždí vlak.
Potom jsme se všichni dali nějak do řeči a cesta rychle ubíhala. Najednou se otevřeli dveře našeho kupé, a stála v nich nějaká dívka, zoufale se rozhlížející do našem kupé. Hned jak jsem ji uviděl, nemohl jsem od ní odtrhnout oči. měla krásné, kaštanové, vlnité vlasy a čokoládové oči. "Neviděli jste žábu? Jeden kluk Nevill jí ztratil" řekla po chvíli ticha. "Ne" odsekl Crabbe, a aniž bych stihl cokoliv říct, otočila se a odešla.
1. kapitola, snad vás příběh bude bavit, je to DRAMIONE💚
Můžete mě podpořit votem nebo komentářem, potěší💚
ČTEŠ
Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE
Fanfiction💗Story of DRAMIONE💗 "Ale proč teď Draco? Po takové době?.." "Vždycky to tak bylo Hermiono, vždycky" •Draco Malfoy, ten, který ztratil svůj směr života a Hermiona Grangerová, ta, která mu byla ochotna ten směr pomoci najít. •Draco Lucius Malfoy a H...
