Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

26. I found you

Společně s Harrym jsme odcházeli z oběda z velké síně. "Chtěla bych ti něco říct Harry" řekla jsem tlumeným hlasem a pousmála se na mého černovlasého kamaráda. "Nemusíš nic říkat Herm, vím to, a chci aby si byla šťastná, ale nemysli si že se ze mě a Malfoye stanou bůh ví jací přátelé" řekl a ironicky se zasmál. "Díky Harry.." odpověděla jsem mu a upadla na zem, protože jsem vrazila do Blaise, který ve zmijozelské partě právě nahrazoval Dracovo místo. Ušklíbla jsem se na něj a snažila se ignorovat Pansyiny posměšné poznámky. "Dávej si bacha šmejdko" zasyčel Blaise a já přijmula Harryho ruku, kterou mě pobízel abych se zvedla z podlahy. Rozešli jsme se do poloprázdné nebelvírské společenské místnosti a sedli si ke krbu kde jsme sedávali vždy jen my. "Ale Hermiono, co myslíš že se bude dít dál? Začnete spolu chodit a budete se procházet chodbami hradu ruku v ruce jako šťastný pár? Budeš chodit na rodinné večeře do Malfoy Manor a Lucius s Narcissou tě s radostí přijmou do své rodiny, protože mezi kouzelníky rozdíly nedělají? Nevím jestli se změnil, ale je to Malfoy u Merlina, dávej si na něj pozor!" Řekl a opřel se zády o opěradlo křesla. Zadívala jsem se do plamenů a pak se na něj jen nuceně pousmála.

Chvíli ticha proboural něčí udýcahný hlas. "Musíme za tou McGonagalkou Herm" přiřítil se k nám Ron a já si vzpoměla že mi to včera říkal. "Samozřejmě!" Zakřičela jsem a pohotově se zvedla z křesla. Ron se na mě pousmál, rozloučili jsme se s Harrym a společně se rozešli do kabinetu profesorky McGonagalové. Zaklepali jsme na dveře které se ihned otevřeli. "Jsem ráda že jste dorazili" řekla profesorka a vřele se na nás usmála. "Pane Weasly, budete mít se slečnou Grangerovou prefektské povinosti místo pana Malfoye. Budete s ní mít noční hlídky a také dozor na školním plese. A slečno Grangerová, pokud nemáte jiného partnera než pana Malfoye, můžete na plese dělat pouze dozor. Teď jděte, musím napsat pár pozvánek" vystrčila nás ze svého kabinetu a zabouchla dveře. Rozešli jsme se s Ronem do naší společenské místnosti. "H-Hermiono, nechtěla b-y jsi se mnou jít na ten p-ples?" "Herm tady jsi! Pomůžeš mi se zkouškami na NKÚ?" Přerušila Rona pohotově Ginny a prosebně se na mě usmála. "Promiň Rone, uvidíme se potom" řekla jsem mu a odtáhla jsem svou rudovlasou kamarádku do prázdné chodby. "Díky Ginn, zachránila si mě.. Ron se mě ptal jestli s ním nepůjdu na ples, ale já s ním jít nechci a nevím co bych mu řekla.." oddychla jsem si a Ginny se na mě soucitně pousmála.

Kráčely jsme spolu do velké síně, kde si touhle dobou skoro každý student dělal své úkoly, a přisedly si vedle Lenky. "Ahoj" řekla tichým hlasem Lenka, aby nevyrušila někoho ze studentů. "Ahoj" řekly jsme s Ginny sborově a vřele se na ni usmály. Ginny si z tašky vyndala učebnici NKÚ a nalistovala stránky které se musela naučit na zítřejší zkoušky. Po pár hodinách, kdy už to Ginn trochu chápala jsme se rozhodly dát si pauzu, a odešly jsme do společenské nebelvírské místnosti. "Herm! Tady jsi!" Vychrlil na mě Ron hned jak mě uviděl za obrazem buclaté dámy. "J-jo, promiň Rone, musím.. no..zapoměla jsem si ve velké síni knihu, musím jít!" Zakřičela jsem pohotově a otočila se k odchodu. "No..dobře.. Tak si promluvíme večer na obhlídce hradu" řekl a zaculil se. Sakra! Úplně jsem zapoměla že s ním dnes mám službu! U Merlina! Budu mu muset něco říct..

Rozešla jsem se na ošetřovnu, podívat se jak Dracovi je. V rukou jsem svírala pobertův plánek a když jsem uviděla, že poblíž nikdo není, otevřela jsem dveře ošetřovny a zamířila k Dracovu lůžku. "Víš Draco, opravdu jsem s tebou na ten ples chtěla jít.. I když by jsme spolu mohli tančit jen úvodní tanec, bylo by to pro mě všechno.. chybíš mi.." špitla jsem na spícího Draca, a cítila jak se mi po tvářích kutálejí slzy. Svírala jsem Dracovu ruku když se dokořán otevřely dveře ošetřovny, ve kterých stála Madame Pomfeyová. "Jsem ráda že vás tu vidím ještě před večerkou slečno Grangerová" řekla ironicky a rychle se ke mně rozešla. "Bude brzy v pořádku" zašeptala a já si utřela mokré tváře, pustila jeho ruku, a zmizela ve dveřích ošetřovny. Do naší noční hlídky zbývalo pár hodin, a tak jsem si šla ještě přečíst pár knih do knihovny. Vešla jsem do knihovny, a rozešla se k mému oblíbenému křeslu schovanému mezi regály. Z nejbližšího regálu jsem popadla náhodnou knihu, a začala v ní listovat. Snažila jsem se soustředit na čtení, ale mé myšlenky stále utíkaly k blonďatému čaroději s bouřkovýma očima. Po dvou hodinách jsem zavřela knihu, ze které jsem překvapivě nic nepřečetla, a vydala se do nebelvírské společenské místnosti, kde na mě už čekal Ron. "Kde máš knihu?" Zeptal se Ron a já nechápala proč se na to ptá. "Co?" Odpověděla jsem a nechápavě zvedla jedno obočí. "Šla jsi přece pro knihu ne?" Odpověděl a usmál se. "No jo, mám jí v tašce" řekla jsem pohotově a ušklíbla se na něj. "Tak jdeme?" Vyštěkl na mě Ron a usmál se na svého černovlasého kamaráda sedícího u krbu. "Jasně.." řekla jsem zklesle a odložila si tašku.

Procházeli jsme chodbami hradu, téměř zalité měsíčním svitem, a bavili se jako staří dobří přátelé. "Tohle mi chybí Hermiono.. proč už se nebavíme jako dřív?" Zeptal se smutně Ron a chytl mě za ruku. Hm, nech mě přemýšlet. Možná proto že jsi ublížil někomu do koho jsem až po uši zamilovaná, a on teď kvůli tobě leží na ošetřovně a nepůjde se mnou na ples, na který jsem se tak dlouho těšila? "To nevím Rone" zalhala jsem a vysmekla ruku s té jeho. "Chtěl bych s tebou jít na ples Hermiono" řekl a podíval se mi do očí. "Promiň Rone, asi tam půjdu jen jako dozor" odpověděla jsem mu a zadívala se do úplňkového měsíce. "Ale Hermiono.." přitiskl mě na zeď, a snažil se mě políbit. "Ne Ronalde! Nepůjdu tam s tebou, slyšíš?!" Sykla jsem na něj už trochu hlasitěji, vysmekla se z jeho sevření a chtěla odejít. "Tak ještě jednou, a teď mi řekni to co chci slyšet. Půjdeš se mnou na ten ples?!" silně mě chytl za zápěstí a otočil si mě k sobě. Začínala jsem se ho bát, a i když na to nevypadal, měl velkou sílu. Držel mě tak pevně, že vytáhnout si hůlku z vnitřní strany hábitu by bylo pro někoho jako jsem já téměř nemožné, a tak jsem tam jen tak stála v jeho sevření, a zrychleně vyděšeně dýchala. Najednou jsem ucítila jak Ronaldův stisk povoluje a uviděla jsem jak mu někdo pod krkem drží hůlku. Zadívala jsem se na vysokého kouzelníka a nemohla uvěřit svým očím. "Copak ti to nestačilo Malfoyi? Nebo se chceš na ošetřovnu zase vrátit?!" Vykřikl na něj Ron a pomalu si začal vytahovat hůlku, kterou jsem mu kouzlem ihned vytrhla z ruky. "Vypadni odsud Weasly!" Vyštěkl na něj Draco a chytil mě za ruku. "Ty špinavá mudlovská šmejdko! Zradila si nebelvír!" Zařval Ronald a já jen viděla jak se zkácel k zemi, když mu zmijozelský princ dal pěstí do obličeje. Ronald se zvedl a v breku utekl, a já Dracovi skočila do náruče. "Tak strašně moc si mi chyběl" zašeptala jsem mu do polibku a obejmula ho ještě pevněji.

Nová kapitola💚 teď jsem na Rona upřímě jako fakt naštavná, někdo se mnou?😂💚