Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

24. Uvědom si to už!

To co Ron udělal se Bradavicemi šířilo rychlostí blesku. Někdo mu radostně tleskal a jiní jím pohrdali.

Seděla jsem ve velké síni vedle Ginny a jedla si svou snídani. Obě jsme naproti sebe seděly v tichu a neřekly si ani slovo. Ginn veděla co se stalo, a svým bratrem opovrhovala stejně jako já. Najednou se dveře velké síně otevřely a mezi nimi stál Ron s Harrym obklopen jeho nebelvírskými "fanoušky". Velkou síní se ozvalo tleskání, pískání a vychvalování Ronalda, ale od Zmijozelského stolu a pár studentů z různých kolejí se ozývaly nadávky a nenávisté pohledy. Harry si sedl vedle mě, a Ron vedle Ginny. "Ahoj" řekl Harry a usmál se na mě a Ginn. "Ahoj" řekly jsme sborově a dál se věnovaly své snídani. "Je ti něco Hermiono?" Řekl po chvíli zírání na mě trochu naštvaně Ron. On málem zabil Draca a ještě je na mě naštvaný?! To snad nemyslí vážně! Nenávistně jsem se na něj podívala, odvrátila pohled na svůj talíř a snažila se ho ignorovat. "Já s tebou mluvím!" Zavrčel na mě se zvýšeným hlasem, až se na nás podívali nějací studenti. "Ale já s tebou nemluvím Ronalde! Uvědom si to už! Mohl si mu vážně ublížit, nebo ho dokonce zabít! Můžou tě vyloučit nebo můžeš klidně skončit v Azkabanu!" Zakřičela jsem na něj tentokrát opravdu nepříjemným tónem a ignorovala všechny kdo se na nás udiveně dívali. "Komu by vadilo že by Malfoy zemřel? Aspoň by bylo o jednoho smrtijeda míň!" Procedil mezi zuby a škodolibě se zasmál.
Zvedla jsem se od stolu a rychle odcházela z velké síně, ještě jsem Ronaldovi stačila věnovat nenávistný pohled. Ucítila jsem na sobě několik pohledů a svoje tempo ještě zrychlila.

Procházela jsem rychle chodbami se slzami v očích a uslyšela za sebou kroky. Ignorovala jsem to a šla jsem dál. "Grangerová!" Zakřičel a chytl mě za rameno. "Co chceš Blaisi?!" Zakřičela jsem na něj a prudce se otočila. "Když se takhle budeš chovat dál všichni na vás přijdou, uklidni se" řekl tlumeným hlasem a sundal ruku z mého ramene. "Víš co Blaise? Je mi to jedno. Na ničem, a nikom mi nezáleží víc než na Dracovi. I když jsme s Harrym a Ronem už 4 roky nejlepší přátelé, to co Ron udělal mu nikdy neodpustím. Věřím že Harry se s tím smíř-.." "Pokud to zjistí.. Hermiono Draco není správný člověk. Dal se na tu špatnou stranu a ty si ani neuvědomuješ jak tě ohrožuje tím že se s tebou stýká. Ty jsi chytrá, myslel jsem že to pochopíš, ale asi ne. Zamilovala si se do nesprávného člověka Hermiono" Skočil mi do řeči a já se zadívala do země. Nemá pravdu? "Mám pravdu Hermiono, věř mi" řekl vcelku potichu a odešel. On mi snad čte myšlenky. Zadívala jsem se na místo kde před chvilkou stál a rozešla se do nebelvírské společenské místnosti. Vzala jsem si všechny knihy na dnešní vyučování a rozešla se do učebny profesora Kratiknota. Sedla jsem si na své obvyklé místo vedle Harryho a pozorně poslouchala učitelovu zajímavou přednášku o ochraných kouzlech, když do mě Harry strčil loktem, a podal mi kousek popsaného pergamenu. "Nechceš se mnou dnes zajít na máslový ležák?" Přečetla jsem si vzkaz na pergamenu a ihned odepsala. "Půjdu ráda" Nenápadně jsem pod lavicí Harrymu podala pergamen, a znovu se věnovala učitelově přednášce. Koutkem oka jsem uviděla jak se na mě Harry usmál, a také začal poslouchat profesora Kratiknota.

Dlouhé dopoledne se už pomalu chýlilo ke konci a před námi byla poslední hodina, lektvary. Rozešla jsem se s Harrym do učebny lektvarů když se k nám přidal Ronald. "Ahoj, nechcete jít po škole na máslový ležák?" Řekl nadšeným hlasem a Harry se na mě podíval a nadzvedl jedno obočí. Podívala jsem se na Harryho pohledem jako to ani náhodou! Harry to pochopil a vysvětlil Ronovi že dnes už něco má, ten se naštval a odešel za Deanem Thomasem.

Došli jsme do učebny lektvarů a čekali až vejde profesor. Netrvalo dlouho a otevřely se mohutné dveře učebny, ve kterých stál černě oblečený vysoký profesor, s mastnými černými vlasy na ramena. Učitel se posadil na své místo a začal si prohlížet třídu zvídavým pohledem, jakoby někoho hledal. Po chvíli se zastavil očima na Ronovi. "Weasly, vy tady po hodině zůstanete" řekl chladným hlasem a ušklíbl se. Pozbytek vyučování si profesor Snape náramě užíval strháváním bodů nebelvírské koleji, kvůli maličkostem. Opravdu maličkostem, ubral nám asi padesát bodů jedn kvůli tomu, že si někdo pozdě otevřel knihu, měl blbé připomínky, neodpověděl na otázku a divně se díval na profesora. Zmijozelští si to užívali s profesorem, a smáli se Ronovi.

Společně s Harrym jsme odešli do poloprázdné nebelvírské společenské místnosti, čekat až pojede první kočár do Prasinek. Sedli jsme si na pohovku stojící před rozpáleným krbem a Harry mi začal vyprávět o tom, jak na svého bratránka v ZOO poštval hroznýše. Oba jsme se smáli jak tehdy když jsme byli nerozučné trio, a mně i Harrymu se po tom zastesklo. "Hermiono proč už to není jako dřív?" Zeptal se zkleslým hlasem Harry a objal mě kolem ramen. "Nevím Harry, ale mrzí mě to.." zalhala jsem a zadívala se na plápolající oheň. Věděla jsem proč už to není jako dřív.. Zamilovala jsem se do Draca Malfoye, proto to už není jako dřív. Najednou se rozrazili dveře a všechny oči spočinuly na naštvaném mladíkovi, který si něco naštvaně mumlal. Když nás uviděl, přisedl si vedle Harryho a naštvaně si podepřel hlavu rukou. "Co se stalo Rone?" Zeptal se Harry a poplácal ho po zádech. "Snape mi zadal školní trest, musím napsat esej o veritaséru na pět pergamenů, popsaných z obou stran" řekl naštvaně a kopl do stolku který stál před pohovkou.

"Měli bychom jít Harry" řekla jsem ve chvíli kdy jsem si uvědomila že za pět minut přijede první kočár. Harry se rozloučil s Ronem a odešli jsme ze společenky na školní pozemky, kde už stál první kočár. V kočáře seděla jen Lenka Láskorádová, a tak jsme jí navrhli aby s námi šla ke třem košťatům. Lenka radostně přikývla a už jsme všichni společně vystupovali z kočáru. Rozešli jsme se ke třem košťatům a k našemu obvyklému stolu pod schody, a objednali si máslový ležák. Dívala jsem se přes schody jak nám připravují máslový ležák na který jsme se všichni moc těšili, když někdo přerušil můj pohled k pultu. Podívala jsem se na kouzelníka s dlouhými plavými vlasy kráčícího s jeho ženou. Odvrátila jsem co nejrychleji pohled, šťouchla do Harryho a pokynula mu hlavou na Luciuse a Narcissu Malfoyovi, kteří mají určitě zase něco v plánu.
Nenápadně jsem na ně zírala, až do doby kdy zmizeli ve starých dřevěných dveřích. Ani jsem se nenadála a na stole nám stál máslový ležák. Seděli jsme u tří košťat až do večera, a povídali si jako nejlepší kamarádi, nikdy jsem nevěděla že je Lenka takhle výřečná.

Bylo dvanáct hodin večer, ležela jsem ve své posteli a nemyslela na nic jiného než na Draca. Myslela jsem že po dni strávenými se svými přáteli si pročistím myšlenky, ale nestalo se tak. Potichu jsem se zvedla ze své postele a obešla spokojeně si pochrupující Parvati a Levanduli. Potichu jsem vyběhla z prázdné společenky a rozběhla se chodbami hradu. Netrvalo dlouho a já stála před mně už dost známými dveřmi ošetřovny. Potichu jsem je otevřela, a očima si přejela postele ošetřovny. Uviděla jsem blonďatého sladce spícího chlapce, a vydala se k jeho lůžku. Sedla jsem si vedle něj na postel, a ucítila jak mi po tvářích stékají slzy, dopadající na Dracovu přikrývku. Pevně jsem ho chytila za ruku a pohladila ho po tváři, když..

Ahoj💚 máme tu další kapitolu a OMG 800+ přečtení a 100+ votes??? To NE MY SLÍ TE vážně💚💚💚
Miluju vás zlatíčka💚