Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

29. Komnata NP část druhá

Bylo za třicet minut deset hodin večer, a já se rozešel prázdnou chodbou osvětlenou pouze měsíčním svitem. Zastavil jsem se u obrovské zdi, ve které se během chvíle začali rýsovat mohutné staré dveře.

Rozhlédl jsem se kolem sebe a vešel do dveří komnaty nejvyšší potřeby. Mířil jsem ke krbu na konci komnaty když mě něco zaujalo. Něco čeho jsem si nikdy nevšiml. Vysoká a široká věc, celá pokryta látkou tak, aby nebylo poznat co je pod ní. Ohlédl jsem se za sebe zda tu nikdo není a strhl látku z obrovské věci. "Snad to není.." špitl jsem, přiblížil se k věci připomínající zvláštní starou skříň a dotkl se jejího opracovaného povrchu. "Rozplývavá skříň.." vydechl jsem a otevřel její dveře.

-Flashback-
"Všem mým služebníkům dávám úkol Draco, to moc dobře víš" vydechl Pán zla dívající se na vystrašeného blonďatého kouzelníka. "Ano můj pane" odpověděl chlapec a sklopil pohled k zemi, aby se nemusel dívat na toho z koho měl ten největší strach. Na toho kdo by právě teď mohl zabít celou jeho rodinu, jeho, i tu kterou miluje. Na toho, který je na konci pravděpodobně stejně všechny lhostejně zabije. "Takže ti dávám za úkol zabít Albuse Brumbála, a přinést mi jeho bezovou hůlku. Nemůžeš však být sám, Brumbál je příliš mocný čaroděj, jen hlupák by o tom pochyboval. Přivedeš do Bradavic smrtijedy, a máš měsíc na to vymyslet jak to udělat, jinak zabiju tebe i tvou rodinu." Pronesl chladně a s kamenným výrazem ve tváři Lord Voldemor a přemístil se neznámo kam. Před kdysi tak hrdým čarodějem se jen zavířil prach a Draco Malfoy padl na kolena. Sklopil si hlavu do dlaní a začal potichu vzlykat.
-Flashback-

Zavřel jsem její dveře, přehodil přes skříň látku a pro jistotu na ni použil neviditelné kouzlo, aby ji nikdo nenašel. Přešel jsem k vyhaslému krbu a kouzlem v něm zapálil dřevo, neb v komnatě bylo opravdu chladno. Sedl jsem si na křeslo naproti krbu, hluboce se zadíval do plápolajícího ohně a čekal až uvidím onu krásnou kudrnatou čarodějku.

Hermiona
Upravila jsem si nebelvírský hábit s tiše opustila svůj pokoj kde si už spokojeně pochurovala Parvati s Levandulí, a následně i společenskou místnost. U Merlina Hermiono co to s tebou je? Poslední půl rok opouštíš svůj pokoj po večerce celkem často, nemyslíš? Pomyslela jsem si a musela se pousmát. Hermiona Grangerová porušující školní řád. Zastavila jsem se uprostřed tmavé chodby a opřela se o kamennou zeď, po které jsem se zklouzla na studenou podlahu. Proč tam vlastně jdeš Hermiono? Co když o tebe Draco vůbec nestojí a jen si s tebou od začátku hraje? Vždyť je to Malfoy, u něj by to přece nebylo nic překvapivého. Proběhlo mi v hlavě a já si setřela jednu neposlušnou slzu která mi právě stékala po tváři. Vzchop se Hermiono a neseď tu jako troska, pomyslela jsem si.

Zvedla jsem se z tvrdé podlahy a rozešla se dál dlouhou temnou chodbou. Stála jsem proti vysoké zdi a zavřela své hnědé oči. Uslyšela jsem zavrzání, otevřela oči a vešla do velkých dveřích které se předemnou právě objevili. Rozešla jsem se obrovskou komnatou a všímala si často až dost zvláštních věcí. Procházela jsem kolem ohromných hromad židlí, skříní, stolů, zrcadel a všeho na co jsem si vzpoměla. Kličkovala jsem mezi věcmi když jsem konečně v pravém roku komnaty uviděla světlo ohně.

"Ahoj" vydechl Draco a vystoupil z křesla. "Ahoj.." odpověděla jsem mu poněkud zvláštním přízvukem a přiblížila se k němu. "Herm víš, nebylo to tak jak si myslíš.. Říkal jsem Parkintsnové-.." "To je v pořádku Draco.. Byla jsem trochu-.." "Přecitlivělá?" Odpověděl mi arogantně a ušklíbl se na mě.

"Miluji tě Hermiono" vyřkl mladý kouzelník a přitáhl si kudrnatou čarodějku do objetí. Kouzelnice s čokoládovýma očima však neodpověděla "Také tě miluji" jako normální člověk. Naopak. Začala se smát, zakroutila hlavou, darovala mu malý úsměv a řekla
"Ty jsi idiot". Šedomodrooký kouzelník si ji přitáhl do polibku a zajel jí rukou do vlasů.

***

Probudila jsem se v Dracově objetí u vyhaslého krbu a udiveně se podívala na hodinky, ukazující půl sedmé ráno. "Draco!" Křikla jsem na něj a něžně s ním zatřásla. Zmijozelský princ s rozcuchanými vlasy odlepil svůj obličej od polštáře a zdvihl na mě pohled. "Co chceš Grangerová?" Zeptal se rozespale a zívnul si. "Myslím že máš být už půl hodiny na famfrpálovém tréninku" zašeptala jsem mu do ucha a ušklíbla se na něj. "A co?" Zeptal se arogantně, lehl si na bílý polštářek a zavřel oči. "Myslím že na ten předplesový famfrpál se bude bez chytače trénovat docela špatně, kromě toho Montague jistě zuří" pronesla jsem trochu pobaveně a přitulila se k Dracovi. Rozcuchaný a rozespalý Draco Malfoy jako rychlostí světla vystřelil z postele, hodil na sebe hábit, kouzlem si upravil své roztomilé rozcuchané vlasy a s potichým "Promiň" vyběhl z komnaty.

Rozhodla jsem se vrátit do svého pokoje aby si nikdo nevšiml že jsem opět přes noc nebyla ve své posteli. Přivolala jsem si domácí skřítku Winky a zdvořile ji poprosila o čaj. Skřítka mi s úsměvem lusknutím prstů vykouzlila výborný čaj a odešla. Pomalu jsem si oblékla nebelvírský hábit, upravila si své neposlušné kudrnaté vlasy kouzlem do drdolu a odešla z komnaty nejvyšší potřeby. Proklouzla jsem mezi hloučky havraspárských studentů kteří každý den vstávali až příliš brzy, a to ať byl všední den či víkend. Proklouzla jsem obrazem rozespalé buclaté dámy a v tichosti se s otevřenou knihou usadila k rozhořenému krbu.

Draco
"Kde si u Merlina byl Draco?!" Vykřikl na mě Montague a naštvaně se na mě podíval. "Zaspal jsem Montague, ale to tě nemusí zajímat" odpověděl jsem s úšklebkem a vzlétl do vzduchu. "To mě tedy musí zajímat Draco! Celej tenhle rok se chováš divně, navíc už zítra máme předplesový famfrpálový zápas s nebelvírem a pozítří je ples!" Vykřikl na mě a vzlétl vedle mě. "Jako bych to nevěděl" sykl jsem na něj arogantně a zapojil se do famfrpálového tréninku.

***

Zmijozelští odlétali z famfrpálového tréninku zpět do Bradavic, jen já letěl opodál na školní pozemky. Rozhlédl jsem se kolem sebe zda mě nikdo nepozoruje a přemístil se na Malfoy Manor. Zběsile jsem se rozběhl k mosazným dveřím které mi ihned otevřela matka. "Co se děje Draco?" Zeptala se ohleduplně a já kolem ní vklouzl dovnitř manoru. "Otče?!" Ozval se Manorem můj hlas. "Co chceš Draco?" Zeptal se s úšklebkem otec právě scházející z mramorových schodů. Přivolal jsem rodiče do obývacího pokoje. "Kde se nacházejí všechny rozplývavé skříně?" Vychrlil jsem na ně. "Cože?" Zeptala se matka s pokrčeným obočím. "Kde se nacházejí všechny rozplývavé skříně?" Zopakoval jsem otázku která mě tak moc zajímala a čekal něčí odpověď. "Jediná o které vím je u Borgina a Burkese, proč tě to zajímá?" Konečně odpověděl otec, a já mu řekl že jsem našel rozplývavou skříň v komnatě nejvyšší potřeby. "Zachránil si naší rodinu synu" pronesl otec a poplácal mě po zádech.

Další kapitola💗 co na ní říkáte?💗 blíží se ples omgg💗