Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

20. Prefekti

"Měli bychom jít spát, už je dost pozdě, a zítra jsou zkoušky tance" promluvil Draco po dlouhé chvíli ticha. "Konečně už nebudu muset tančit s Cormacem McLaggenem" řekla jsem a škodolibě se na Draca ušklíbla. Draco se jen usmál a chytil mě za ruku. Bloudili jsme tmavými chodbami hradu a dívali se skrz okna na školní pozemky zalitými měsíčním svitem.

Draco
Stáli jsme ruku v ruce před obrazem buclaté dámy, a i když jsem opravdu nechtěl, museli jsme se rozloučit. Chytl jsem ji za pas a dlouze ji políbil, Mia se nebránila a obmotala mi ruce kolem krku.
"Dobrou noc" řekl jsem, pohladil ji po tváři a odešel.

Stál jsem před obrazem Salazara Zmijozela a řekl zmijozelské heslo "Čistá krev" obraz mě pustil dovnitř a já se co nejpotišeji chtěl vydat do svého pokoje. Na pohovce však seděl Blaise a Pansy a dívali se na mě nechápavým pohledem. "Kde si byl Dráčku? Bála jsem se o tebe" řekla Pansy tím jejím pištivým hlasem a Blaise se k ní přidal "Fakt jsme si mysleli že se ti něco stalo kámo" "Jak vidíš nestalo, tak mě už můžete přestat otravovat!" Odsekl jsem jim a vydal se do svého pokoje, kde se ozývalo hlasité chrápání Crabba a Goyla, kteří byli rozvalení přes své postele jako chrochtající prasata. "Že jsem radši neposlouchal ten buldočí ksicht.." procedil jsem mezi zuby a usadil se na svou postel.

Za chvíli do pokoje hlasitě vtrh Blaise, absolutně ignorující že tu spí ty dvě prasata. Pobaveně se na ně podíval a lehl si do své postele. "Neměl by ses s ní scházet Draco, akorát ji ohrozíš" dořekl a já se na něj nechápavě podíval. Jeho rodiče byli smrtijedi, ale že by  se od nich Blaise dozvěděl že jsem teď taky smrtijed? To snad ne. "Proč myslíš Blaise?" Dělal jsem že absolutně nevím o čem to mluví. "Notak Draco, jsem tvůj nejlepší kámoš, jsme jako bratři. Já vím že si.. No.. Ty víš. Jenom si Grangerovou ohrozil pro vlastní štěstí, myslel si na ní vůbec?" "Blaise ale já jí.. Miluju.. je to těžký, ale věřím že to spolu zvládnem" řekl jsem a zadíval se na své levé předloktí. "Ne Draco, nezvládnete to. Až se o ní pán zla dozví, bez zaváhání jí zabije. A co tvůj otec až zjistí že miluješ Mudlovskou šmej-.." "Takhle už jí nikdy, opakuju NIKDY neříkej rozumíš?! A přestaň se mi motat do života, svoje problémy si vyřeším sám!" Zakřičel jsem na něj a bylo mi jedno že v místnosti jsou dvě spící prasata. "Draco.." "Nic neříkej Blaise" odsekl jsem mu a položil hlavu na polštář. I když jsem to nijak zvlášť neřešil, stále jsem musel přemýšlet nad Blaisovi slovy. Zpod víček se mi vykutálela jedna slza, ale snažil jsem se nemyslet na to nejhorší, co bych měl udělat pro Hermionino bezpečí.

Ráno jsem se vzbudil poměrně brzy, a jelikož jsem věděl že už neusnu, vzal jsem si časopis denního věštce a vydal se na snídani do velké síně. Bylo tam jen pár studentů. U havraspárského stolu seděli tři chlapci a jedna dívka, u mrzimorského stolu seděly dvě dívky a horlivě o něčem diskutavaly, u nebelvírského stolu seděl jen Finnigan a cpal se toastů, a u zmijozelského seděl Theodore Nott a Astoria Greengrassová. Sedl jsem si na své obvyklé místo a začal listovat v denním věštci. Za chvíli se velká síň začala naplňovat studenty, a mezi nimi byl i Blaise a Pansy. Pansy si ke mě jako obvykle sedla a položila mi ruku na stehno. Ušklíbl jsem se na ní a shodil její ruku z mého stehna, chvíli se na mě udiveně dívala, ale pak udělala ten svůj typický buldočí obličej.
Listoval jsem si v denním věštci, ale stejně jsem si všiml oříškových očí, které právě společně se zrzavou palicí a Potterem vcházely do velké síně k nebelvírskému stolu.

Po zdlouhavém vyučování nás čekaly už jen zkoušky tance, na které jsem se popravdě opravdu těšil. Vešel jsem do učebny a mé oči se zastavily na hnědovlasé dívce, která na mě upírala svůj pohled a při tom se trochu usmívala, tak aby to nikdo nepoznal. "Co na ní tak zíráš Malfoyi?!" Ozval se zrzek sedící vedle Hermiony. "Do toho ti nic není Weaslánku" odpověděl jsem mu a učebnou se rozlehl hlasitý smích zmijozelských. Weasly se na mě ublíženě podíval a zase se uklidnil.

Do třídy vešla McGonagalová, a začala proslov. "Milí studenti, jste už ve čtvrtém ročníku, a proto máte možnost stát se školními prefekty. Za každou kolej budou dva, kteří se rozdělí a půjdou se studentem z jiné koleje. Budete spolu trávit hodně času a takhle alespoň upevníte mezikolejní vztahy" dořekla to a učebnou se opět ozval hlasitý neslouhlas. McGonagalová sáhla do moudrého kloubouku a začala vyjmenovávat kdo s kým bude. "Dean Thomas bude s Daphne Greengrassovou, Anthony Goldstein bude s Lenkou Láskorádovou, Ernie Macmillan bude s Padmou Patilovou, a Draco Malfoy bude s Hermionou Grangerovou" dořekla a Weasly s Potterem se na mě podívali tím pohledem jestli jí něco uděláš, zabijem tě. Byl jsem rád, že s Hermionou budu trávit hodně času, a když nás spolu někdo uvidí, nebude to vypadat zvláštně. "Ale nezoufejte, ti kteří nebyli vylosováni, se mohou stát prefekty i v dalších ročnících." Mcgonagalová mávla hůlkou a ke každému prefektovi přiletěl pergamen kde měl vypsané služby na obcházení pokojů a chodeb.
"Tak, a teď jděte na parket a začnete tančit valčík" řekla a začala počítat "raz, dva, tři. Raz, dva, tři.."  Chytl jsem Miu kolem pasu a nepozoravaně se na ni usmál. Mia mi úsměv vrátila, a zřejmě jí bylo jedno že nás může kdokoliv vidět, protože se usmála od ucha k uchu. To se mi na ní líbilo.

Přišli jsme společně s Blaisem, Crabbem, Goylem a Pansy do velké síně na večeři, a posadili se ke zmijozelskému stolu. Kupodivu byl opět prázdný, takže jsem zase čekal nějaký Brumbálův proslov, a měl jsem pravdu. Brumbál se zvedl se svého křesla uprostřed učitelského stolu, a dvakrát zaklepal lžičkou na pohár, aby se studenti utišili. "Milí prefekti. Společně s profesorkou Mcgonagalovou a profesorem Snapem jsme pro studenty prvního ročníku uspořádali soutěž týkající se lektvarů. Vy noví prefekti máte za úkol, jít se studenty zapojenými do soutěže do temného lesa, pro jednu bylinu která rozkvete jen za měsíčního svitu. Studenti musí všechno dělat sami, můžete zasáhnout jen tehdy, když by byli ve smrtelném nebezpečí. Každá dvojice prefektů půjde se svou kolejí zítra v osm hodin večer do temného lesa, sejdete se zde ve velké síni, teď už dobrou chuť" Temný les, no to mi tak scházelo. Nebyl jsem tam od doby kdy jsem byl s Hermionou, Weaslym a Potter na školním trestu.

Bylo půl osmé a já se začal připravovat na hledání pitomý kytky v Temným lese. S Daphne jsme se vydali do velké síně, kde už na nás čekali studenti prvních ročníků zmijozelské koleje. Všichni prefekti a studenti se vydali na pozemky školy, a zastavili se před temným lesem. Prefekti mezi sebou začali něco mluvit, ale já přemýšlel jen nad tím, jak moc se bojím aby se Hermioně něco nestalo. Ustaraně jsem se na ní podíval a rty ji naznačil Miluji tě. Hermiona udělala to samé a všechny koleje se rozešli do jiných směrů temného lesa.

Byli jsme na cestě už dvě hodiny a po oné bylině ani stopy. Najednou jsem uslyšel jak kousek od nás křupla větvička a temným lesem se rozlehl křik nebelvírských prváků, Hermiony a Thomase.

Nová kapitola💗 děkuju za všechny ohlasy ke coveru💗 vyhrál nový💗
Co si myslíte že se stalo že nebelvírská skupina křičela?💗