Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

15. Trest

A v ruce drží papírek se jménem Hermiona Grangerová. Udiveně se na mě díval, byl skoro v šoku, ale to já také. Rozhlédla jsem se kolem, všichni na nás zírali. Mezi nimi byla i Pansy, která mě v duchu určitě proklínala nějakou nepromíjivou kletbou, a také Ron, který úplně stejně propaloval pohledem Draca. Ušklíbli jsme se na sebe a Draco šel zpátky na místo. "Tedy, když máme vybrané dvojice, ještě bych vám rozdala rozvrh hodin tance, a dodala že s vaším partnerem, budete tančit i na vánočním plesu, žádné vymněňování dvojic probíhat nebude" prohlásila McGonagalová.

Třídou se opět ozval nesouhlas dvojic, které byli už od prvních ročníků proti sobě. "Tak na co čekáte? Běžte s partnerem na parket a pane Filchi, hudbu prosím"
Místností se rozezněla hudba, a Draco mi dal ruku něžně kolem pasu, a druhou ruku spojil s mou.
Začali jsme tančit do rytmu, a já byla čím dál víc překvapená jak je Draco výborný tanečník. Díval se mi do očí, ale já se snažila uhýbat pohledem. Ušklíbl se na mě a řekl "Mě to taky zrovna netěší Grangerová" úšklebek jsem mu vrátila a pokračovala v rohlížení se všude kolem, abych se nenechala unést pohledem chlapce s bouřkovíma očima.

Hodina skončila a hned před učebnou mě zastihla Ginny. "Herm, všude tě hledám. Nechceš zajít do Prasinek? Ještě nemám šaty a chci si vybrat nějaké hezké dokud tam jsou" řekla na jeden nádech a zalapala po dechu. Souhlasně jsem přikývla, a šla se do svého pokoje převléct do svetru, kabátu, teplých kalhot a čepice.

Šla jsem na pozemky školy, kde už na mě v kočáru čekala Ginny. Nakonec se k nám ještě přidala Lenka Láskorádová. Vždycky mi přišla taková zvláštní, ale nedávala jsem to najevo, její přítomnost mi nevadila. Dojely jsme do Prasinek a šly do nejlepšího obchodu s krásnými plesovými šaty. Na nakupování jsem moc nebyla, a tak jsem jen seděla na židli před kabinkou kde si Ginny zkoušela už asi padesáté šaty. S Lenkou jsme jí zalévaly nekonečným množstvím komentářů a komplimentů k šatům které si každých pět minut převlékala. "No já nevím Ginn, ty světle růžové jsou fakt krásný, ale ty rudý ti jdou perfektně k vlasům" řekla jsem ve snaze aby si už nějaké vybrala.

Ještě asi půl hodiny přemýšlela jaké si koupí, ale nakonec si vybrala ty rudé. Byly bez ramínek, od pasu dolů byla krásná nařasená sukně nad kolena, a vzadu na šatech bylo zlaté zapínání.

Ginny zaplatila čtyřicet galeonů a konečně jsme byly po dvou hodinách venku. K mému neštěstí přímo naproti nám šel Draco s Blaisem. Celá cesta byla pokrytá ledem až na vyšlapanou cestičku po které šel Draco. Nechtěla jsem jít tak blízko u něj a tak jsem se opatrně a pomalu rozešla po klouzajícím ledu. Ale samozřejmě, Hermiona Grangerová předevšemi uklouzla. Stihla jsem se ale něčeho zachytit, ale i to se mnou spadlo. To něco čeho jsem se zachytila byl Draco. Otevřela jsem oči a uviděla jak se jako pitomci válíme oba na zemi, teda já se válela na zemi, Draco se válel na mě.

Pořád na mně ležel a díval se mi do očí s pobaveným výrazem. Ginn s Lenkou propukly v hlasitý smích a Blaise se k nám naklonil a špitl tak abychom to slyšeli jen já a Draco "Tohle si nechte na večer vy dvě hrdličky" a zvedl ho ze mě za lem jeho kabátu. Nechápavě jsem se na Draca podívala a on se stejně podíval na Blaise. "Zvláštní co všechno řekne opilý člověk že? A pak si to ani nepamatuje" Řekl Blaise a usmíval se na nás. Draco mi věnoval omluvný úsměv a já ho jemně praštila do ramene a odešla jsem.

Byli jsme pár metrů od našeho oblíbeného hostince U tří košťat, když jsem uslyšela křik studentů, otočila jsem se se strachem v očích a uviděla deset smrtijedů útočící na studenty. Začala jsem po nich mrhat kletby ale všichni je úspěšně odráželi. Když v tom se za mnou objevila Bellatrix a zasáhla mě kletbou do boku. Uviděla jsem tmu a spadla jsem na zem.