Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

31. Ples část první

Draco
Procházel jsem obrazem Salazara Zmijozela, a nepříjemně se zarazil když jsem na kožené pohovce spatřil Pansyin otravný buldočí obličej. "Draco! Tady jsi! Všude tě hledám! Jakou si zítra vezmeš kravatu abych s tebou sladila šaty? A máš pro mě něco k vánocům? A-.." "Pansy dost" zarazil jsem ji a ironicky se na ní usmál. "Na ples s tebou nepůjdu, jakmile budu mít za sebou úvodní tanec s H..Grangerovou, půjdu zpátky do pokoje" odsekl jsem jí, a Pansy mě probodávala ublíženým pohledem. Bez dalšího slova jsem vystupoval po studených kamenných schodech do svého pokoje, a stále na sobě cítil ten jeden nenávistný pohled od osoby, které už několik let zřejmě ubližuji. Unaveně, naštvaně a se všemi svými smíšenými pocity jsem sebou praštil na postel a zíral na zelená nebesa. Najednou mě upoutala zelená záře, linoucí se z vnitřní kapsy mého hábitu. Vytáhl jsem kouzelný pergamen a začal číst Hermioninu zprávu.

Jsem na Astronomické věži, chci tě vidět.

S širokým úsměvem jsem opouštěl svůj pokoj a míjel Pansy stále šokovaně sedící na zmijozelské pohovce. "Kam jde-.." nestihla ani dopovědět větu, neb se za mnou zavřel vchod do zmijozelské společenky. Začínalo se stmívat a tak jsem na Bradavických chodbách potkával jen málo studentů.

Rozešel jsem se po točících se dřevěných schodech na Astronomickou věž, kde už se o zábradlí opírala Hermiona. "Ahoj" špitl jsem jí do ucha a obejmul jí zezadu kolem pasu. Mia se v mém objetí otočila a zabořila mi obličej do hrudníku. Nemohl jsem se nabažit toho hřejivého pocitu jejího objetí, a objal ji ještě pevněji. "Ahoj" odpověděla, načež jsem jí něžně políbil na čelo. "Zítra už bude ples" oddechla si a vypadala mírně ustaraně, což mě trochu rozhodilo. "Děje se něco?" Optal jsem se a zastrčil jí pramínek vlasů, spadající do jejícho krásného obličeje za ucho. "Jen..Jen mám strach.." vydechla odpověď a já jí vtisk drobný polibek do jejích hnědých, rozcuchaných vlasů a nahmatal její studenou ruku, jež jsem ihned stiskl.

Hermiona
"Co si vůbec dnes dělal v komnatě nejvyšší potřeby?" Položila jsem Dracovi otázku, která mě celý den zajímala a nedočkala se příjemné odpovědi. "Nestrkej do všechno nos Grangerová" odsekl a zformoval svoje rty do něčeho, čemuž by se s těží dalo říkat úsměv. Všimla jsem si ale ještě něčeho. I pouze přes měsíční světlo jsem uviděla, jak Draco sklopil pohled a nepatrně se podíval na své skryté levé předloktí. Chytila jsem ho za ruku a pohladila ho po znamení zla, přičemž mi přejel mráz po zádech. Nemyslela jsem že to bude tak těžké.

"Měla by ses mě bát" všepl do odpovědi a vytrhl mi svou ruku. Udělal krok dozadu, a podíval se na krásné noční nebe plné hvězd. Plné plápolajících hvězd a souhvězdí, planet a nekonečné temnoty. "Ale nebojím se" odfrkla jsem si, a zadívala se na zmijozelského prince, který už nebyl tak hrdý a povýšený jak jsem si ho pamatovala z prvního ročníku. V jeho výrazu byl strach, bolest a smutek. Jeho pohled mě ničil, ale přesto jsem od něj nemohla odtrhnout oči.

Něžně jsem ho chytila pod bradou, a otočila jeho hlavu směrem ke mně. Draco dychtivě přitiskl své rty na mé, svoje tělo na moje a hluboce mě políbil. Naše rty do sebe zapadly jako dvě puzzle a moje ruce si probojovaly cestu do Dracových jemných vlasů, stejně jako Dracovy ruce do mých.

I přes strašlivou zimu se na sebe tiskla naše horká těla a rty, dokud nás neoddělil nedostatek vzduchu.
Každý jsme se rozešli do svých pokojů s přáním, aby zítřejší ples dopadl přesně podle našich představ. Jeden klidný tanec a žádné divné pohledy, nic víc, nic míň. I když si tohle ani jeden z nás doopravdy nepřál. Přáli jsme si spolu protančit celý večer, unášet se okouzlujícími okamžiky, bez toho aby na nás spočinul jakýkoliv nenávistný nebo zvláštní pohled. Ale vždy se nám nevyplní vše, co si přejeme.