Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

13. V Hermionině posteli

Seděla jsem v křesle a v rukou svírala pobertův plánek. Dívala jsem se jak se Draco Malfoy jméno pomalu hýbe, až se zastavilo na astronomické věži.

Zběsile jsem zavřela knihu a rozběhla se s pobertovským plánkem v rukou. Po chvíli jsem dorazila na astronomickou věž a prázdně zírala na Draca.

Draco
Zvedl jsem se z postele, a potichu jsem vylezl z okna v mém pokoji ven. Věděl jsem že je dole otec, a už jsem na něj opravdu neměl náladu. Potichu jsem přelezl bránu z Malfoy manoru a přemístil se na pozemky Bradavic. Vešel jsem hlavní bránou do sklepení hradu.
I přes nesnesitelnou bolest, kterou mi řezná rána přinášela, jsem potřeboval být chvíli o samotě a dobelhal jsem se až na astronomickou věž. Díval jsem se na hvězdy a přemýšlel jak je asi Mia naštvaná, protože jsem jí nenechal žádný vzkaz, kde bych napsal kde jsem.

Najednou jsem cítil že už nejsem sám a tak jsem se otočil. Stála za mnou Hermiona a prázdně se na mě dívala. V jejích očích jsem neviděl vůbec žádnou emoci. Strach, vztek, nic. "Mio.."
"Kde si byl Draco? Celý den se o tebe bojím!" Křikla na mě přičemž se jí zachvěl hlas. "Naléhavě jsem musel domů Mio, mrzí mě že jsem ti nedal vědět, ale měl jsem moc naspěch" uklidňoval jsem jí, protože jsem viděl jak se jí po tváři skutálela jedna neposlušná slza.

Hermiona
Nemohla jsem mu odolat, a tak jsem mu samozřejmě odpustila hned po tom co se na mě s lítostí podíval. Obejmula jsem ho a políbili jsme se. "Bála jsem se o tebe Draco" špitla jsem s ještě trochou smutku v hlase. "Taky jsem se o tebe bál Hermiono.." řekl a já se na něj nechápavě podívala. Proč se o mě bál když jsem byla tady? To mi pořád probíhalo hlavou. "Neřeš to Mio" Jakoby mi četl myšlenky!

Draco
"Měli by jsme se jít vyspat Draco, jsem unavená a ty určitě taky"
Ano, měla pravdu, byl jsem opravdu unavený, ale už jsem nikdy nechtěl být bez Mii.
I přes můj nesouhlas jsme se vypravili do našich pokojů. Teda, Mia se vydala do svého pokoje. Já jsem chvíli stál na chodbě před vchodem no nebelvíru, a použil na sebe neviditelné kouzlo.

"Caput Draconis" buclatá dáma ani neotrvřela oči a pustila mě dovnitř. Hermiona šla do sprchy, a tak jsem se potichu vypravil do jejího pokoje. Po chvíli jsem byl opět viditelný, a lehl jsem si na Mii postel.

Hermiona
Vezla jsem ze sprchy v mém hebkém županu od Molly Weaslyové a vydala se k sobě do pokoje, a na mé posteli se válel Draco. "Draco! Víš jak jsem se tě lekla?! Co tu děláš?" Vykřikla jsem na něj. "Už jsem bez tebe nemohl vydržet Grangerová" ušklíbl se na mě, chytl mě za pas a svalil mě vedle sebe na postel.

Najednou se mu na košili rozepl neposlušný knoflík a já viděla jakousi řeznou ránu. Začala jsem mu rozepínat košili, abych se na to lépe podívala, ale Draco to asi špatně pochopil, ale to je celý Malfoy, řekla jsem si v duchu.
"Mio já vím že jsem neodolatelnej, ale svléknout se zvládnu sám" řekl egoisticky.

Po chvíli uviděl jak zírám na jeho řeznou ránu, táhnoucí se od prsa až dolů na břicho "C-co se ti stalo Draco??" Zeptala jsem se vyděšeně "To nic není Grangerová, neřeš to" řekl trochu naštvaným hlasem. "Ne Draco, řekni mi co se stalo, a hned!" Vykřikla jsem na něj.
"To otec, zasáhl mě nějakou kletbou.." řekl a v očích se mu zaleskl vztek při pomyšelním na otce. Rána mu pořád krvácela a já se na něj zděšeně podívala. "Dokázala bys to krvácení zastavit?" Podíval se na mě se zoufalým pohledem.

Zvedla jsem se z postele, a začala všude okolo sebe házet knížkami.
"Co to děláš?" Řekl Draco s pobaveným výrazem. "Hledám knihu lékouzenictví, ale už tě to asi přestalo bolet takž-.." "Ne, ne promiň Hermiono" řekl a snažil se u toho tvářit vážně. Jen jsem se ušklíbla a konečně našla hledanou knihu.

"Mám to, ale budu muset připravit lektvar, bude to trvat tři hodiny. Můžeš se mezitím vyspat" Draco neodporoval a do pěti minut tvrdě usnul.

Připravila jsem si kotlík a začala do něj vhazovat přísady rányhojícího lektvaru. Kůže z hřímala, šťáva z deseti červených fazolek, sedm okvětních lístků agonie, kořen z mandragory.. Povídala jsem si pro sebe a vhazovala do kotlíku. Najednou sebou Draco na posteli cuknul a v momentě zasténal bolestí. Sedla jsem si vedle něj a položila mu ruku na čelo. Spokojeně zavrněl a chytl mě za pas. No super, tři metry ode mě se mi vaří lektvar, ale nemůžu se pohnout protože mě Malfoy drží. Snažila jsem se mu vysmeknout a nevzbudit ho. Po chvíli se mi to povedlo a já se vrátila k lektvaru.

Přihodila jsem do kotlíku poslední přísadu, a musela čekat tři hodiny až se lektvar uvaří. Otevřela jsem si mou rozečtenou knihu a čas od času zamíchala lektvar. Nemohla jsem si číst, pořád jsem přemýšlela proč ho jeho otec zasáhl kletbou.

Po třech hodinách byl kektvar konečně hotový a já extrémě ospalá. Namočila jsem kousek bílé látky do lektvaru a udělala z něj bylinný obklad, který jsem položila na krvácející ránu. Uviděla jsem jak se bílá látka mění v tmavě rudou. Sundala jsem obklad z jeho dokonalého těla a začala ho budit, neb zbytek lektvaru musel Draco vypít, aby se rána zacelila i zevnitř.
"Draco? Vstávej"
"Nech mě spát Grangerová" zavrčel na mě.
"Okamžitě se probuď Malfoyi"
Spal dál.
"Fajn, nedáváš mi na vybranou"
Vzala jsem do ruky hůlku "Aquamenti" a z hůlky začala stříkat voda přímo do Dracova obličeje. "Tak tohle ti nedaruju" odsekl na mě. "Zmlkni Draco a vypij to" sedla jsem si k němu a podala mu lektvar. Nedůvěřivě se na mě podíval, ale po chvilce lektvar vypil. Začal se svírat v bolestech a všemožně se kroutit, přitom mu steklo po tváři pár slz. "Jo, ještě jsem chtěla dodat, bude to bolet" řekla jsem a trochu se zaculila. Draco si mi lehl do klína, s obličejem mokrým od slz "Ty mě chceš zabít Grangerová" vydal ze sebe a tvrdě usnul. "Jo, občas jo Malfoyi" špitla jsem a setřela mu mokrou tvář.

Další kapitola, co na ni říkáte?💚