Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

30. Rozplývavá skříň

"Měli bychom to oznámit pánovi Zla, Draco, je to na tobě" pronesl suše otec a ušklíbl se na mě. Byl jsem vystrašený vždy když měl Vojdemort přijít, ale ještě nikdy jsem ho nepřivolával já. Vyděšeně jsem se podíval na matku, která jen důvěřivě přikývla a nepatrně se na mě usmála.

Ohlédl jsem se na otce který stále netrpělivě čekal, a pomalu si vyhrnul levý rukáv zmijozelského famfrpálového hábitu. Pevně jsem uchopil svou hůlku, a její špičkou se dotkl toho odporného znamení zla vytetovaného na mém levém předloktí. Neuběhlo ani pět sekund, a ve dveřích obývacího pokoje se objevil Lord Voldemort. Já, matka Narcissa i otec Lucius jsme sklopili hlavu k zemi na náznak absolutní loajality přičemž jsme oslovili Voldemorta můj pane.

"Můj pane, můj pane" Řekl až výsměšně ironicky a napodobil otcův hlas. "Doufám že mě nevoláte nadarmo." Pronesl s kamenným výrazem ve tváři takovým hlasem, že mi přejel mráz po zádech. "Můj pane.. Chtěli jsme vám oznámit že jsme přišli na způsob, tedy, Draco přišel na způsob, jak dostat vaše stoupence v onu noc do Bradavic." Odpověděla Voldemortovi matka s jasným strachem v hlase. "Tak Draco?" Usmál se na mě a přistoupil ke mně tak blízko, že jsem měl pocit jakobych měl ve vteřině zemřít. "Chytrý chlapec" dodal a díky Merlinovi zase odstoupil na místo, kde ještě před chvílí stál. "A jaký je ten způsob?" Optal se s chladným hlasem a všechny nás začal pomalým ale rázným krokem obcházet. "Našel jsem v Bradavicích v komnatě nejvyšší potřeby rozplývavou skříň. Stejná je i u Borgina a Burkse" Promluvil jsem odhodlaně a stále podřazeně zíral na dřevěnou podlahu. "Ano, na tu si vzpomínám" odpověděl hlubokým hlasem Voldemort.

Hermiona
Po tom co jsem odešla z komnaty nejvyšší potřeby jsem si šla lehnout do svého pokoje, a díky Merlinovi jsem ještě na pár hodin usnula. V devět ráno mě kromě studených, zimních slunečních paprsků vzbudila i moje zrzavá kamarádka sedící na mé posteli. "Co chceš Ginny?" Zamžourala jsem očima načež jsem si unaveně zívla. "Herm ples je už zítra, a vánoce pozítří! Měly bychom ještě zajet do Prasinek, chybí mi ještě pár dárků" vychrlila na mě moje nejlepší kamarádka a já si uvědomila že mi též chybí pár dárků. Pro Matku, křivonožku a Draca. Bleskově jsem vyletěla z postele a hodila na sebe hromádku mého teplého oblečení, které bylo na křesle.

Protloukaly jsme se mezi hloučky bradavických studentů, štěbetajících si hlavně o zítřejším plese. Konečně jsme dorazily na nádvoří, kde už na nás a pár dalších studentů čekali prázdné kočáry mířící do Prasinek. S Ginny jsme nasedly do kočáru a pozorovaly ubíhající zasněženou krajinu. "Už máš dárek pro Malfoye?" Promluvila po značné chvíli ticha Ginny a usmála se na mě od ucha k uchu. "Ještě ne Ginny" zasmála jsem se a přemýšlela co bude ten nejlepší dárek.

"Herm? Heeeerm!" Zamávala mi rukou před obličejem Ginny když jsem se až příliž potopila do svých myšlenek. "A-ano, no?" Zakoktala jsem a má zrzavá kamarádka se začala chechtat. "Ptala jsem se jestli už víš co mu koupíš" pousmála se Ginn a přehodila svou ruku kolem mých ramen. "Víš co koupíš Harrymu?" Odbočila jsem od tématu a zvědavě se usmála. "Vlastně pro něj už dárek mám" pousmála se na mě Ginny a odmítala mi říct co Harrymu koupila.

***

S Ginny jsme po třech hodinách spokojeně odjížděly z Prasinek, s plnou taškou už zabalených vánočních dárků. V mé tašce byl kouzelnický román pro moji matku, pískací hračka pro křivonožku a zatím prázdná malá krabička ve zmijozelských barvách.

Draco
Ležel jsem ve své posteli v Manoru a zíral na bílý strop. Najednou se ozvalo klepání a za nimi tenký hlásek mé matky. "Můžu dál Draco?" "Jistě" odpověděl jsem jednoduše, a sledoval jak mi do skříně skládá oblečení. "Matko?" Zeptal jsem se stále zírajíc do stropu. "Ano Draco?" Zeptala se a starostlivě se na mě otočila. "Myslíš že to bude někdy normální? Tedy, že budeme někdy normální rodina?" Posadil jsem se na postel a ustaraně se na ni podíval. "Víš Draco.." přisedla si ke mě a a obejmula mě kolem ramen. "Sama si tím nejsem jistá.." dodala pravdivě a stiskla mou ruku.

"Narcisso?!" Vrazil do mého zeleného pokoje otec, a naštvaně se na matku podíval. "Luciusi?" Optala se a zvedla se z mé postele. "Měl by si už jít Draco, aby tě někdo nehledal." Hlesl ironicky otec a posměšně se na mě ušklíbl. Co mu zase je? Proběhlo mi v hlavě a já se na něj stejně zašklebil. "Jo, měl bych" Pronesl jsem stejně ironicky a zvedl se z postele. "Přemísti se do Bradavic, a jdi do komnaty nejvyšší potřeby. Já s Narcissou se přemístíme k Borginovi a Burksovi, abychom věděli že skříň funguje, a náš plán vyjde. Jakmile něco vložíš do rozplývavé skříně, proneseš zaklínadlo Harmonia Nectere Passus, rozumíš?" "Ano otče.." odpověděl jsem mu a odcházel z Malfoy Manoru. "Pa Draco" křikla na mě ještě ve dveřích matka a já se na ni jen nepatrně usmál. Pak už jsem se s mým Nimbusem přemístil na Bradavické školní pozemky.

Nezaujatě jsem prošel Hlavní bránou Bradavic a zamířil rovnou do komnaty nejvyšší potřeby v sedmém patře. Stál jsem před cihlovou zdí a zavřel své šedomodré oči. Ihned jsem uslyšel zavrzání a vklouzl do komnaty nejvyšší potřeby. Stoupl jsem si před místo, kde jsem ukryl rozplývavou skříň, kouzlem ji opět zviditelnil a strhl z ní dlouhou látku, pod kterou byla schovaná. Do komnaty jsem si přivolal skřítku Winky, a poprosil ji o jedno zelené jablko, které mi s úsměvem předala a zmizela.

Vložil jsem lesknoucí se zelené jablko do staré rozplývavé skříně a vyřkl zaklínadlo Harmonia Nectere Passus. Uslyšel jsem podivný zvuk, otevřel jsem dřevěné dveře skříně a neviděl nic jiného než jen prázdný vnitřek skříně. Zelené jablko bylo pryč. Čekal jsem minutu, možná dvě, opět vyslovil ono zmíněné zaklínadlo a opět uslyšel podivný zvuk. Otevřel jsem rozplývavou skříň, a vyndal z ní mé zelené, vyleštěné a tentokrát nakouslé jablko.

Pousmál jsem se, fungovalo to. Vím jak dostat smrtijedy do školy. Ale je tu horší část. Zabít Albuse Brumbála. Sklopil jsem pohled na dřevěnou podlahu a letmo se podíval na místo na mém levém předloktí, které zdobilo znamení zla. Naštvaně jsem odvrátil pohled a rozešel se z komnaty nejvyšší potřeby do zmijozelské společenské místnosti.

Hermiona
Když se konečně po dlouhém dopoledne které zmijozelský princ strávil na tréninku, na pobertově plánku objevilo jméno Draco Malfoy, nadšeně jsem vyskočila ze své postele a vyběhla ze svého pokoje a nebelvírské společenky. Jeho jméno se přesouvalo až se konečně zastavilo v sedmém patře a následně zmizelo. Nevěděla jsem proč. Nechápala jsem to. Rozběhla jsem se chodbou ve které ještě před chvílí stál Draco, když jsem za rohem zahlédla malou bílou lištičku. Pousmála jsem se a následovala ji do koupelny prefektů. "Snowi!" Vykřikla jsem šťastně a pohladila ji po hebkém kožíšku.

Máme tu další kapitolu, v příští se už můžete těšit na ples!💚💚
Líbí se vám?💗