Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

27. Nikdy ji neopusť

"Tak strašně moc si mi chyběl" zašeptala jsem mu do polibku a obejmula ho ještě pevněji.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se s upřímnou starostí Draco a pohladil mě po tváři. "Teď už ano" povzdechla jsem a zadívala se do těch hlubokých šedomodrých očí které jsem tak dlouho neviděla. "Taky jsi mi chyběla" špitl mi do vlasů a opřel mě zády o kamennou zeď.

Draco
Opřel jsem ji o zeď a dychtivě ji políbil. Ještě nikdy mi takhle moc nechyběli její polibky, a myslím že Hermiona to cítila stejně. "Ehm, ehm" uslyšeli jsme za sebou hluboký hlas a hbitě se od sebe odtáhli. Vždycky nám to musí někdo zkazit. Otočil jsem se pomalu za sebe, přičemž jsem v ruce pevně svíral hůlku a uviděl jsem profesora Snapea. "Jsem rád že jsi zpět Draco, pojď do mého kabinetu prosím" řekl opět svým chladným hlasem, a snažil se vytvarovat rty do malého úsměvu. Stiskl jsem Hermioninu ruku a pomalu se od ní vzdaloval. "Ty pojď také Hermiono" dodal po chvíli Snape a já si spokojeně přitáhl zpět Hermioninu ruku. "Ale Severusi, mám noční hlíd-.." "Myslím si že nikoho nepotkáš Hermiono" skočil Hermioně do řeči a rozešel se s námi v patách do svého kabinetu.

"Draco, Hermiono, uvědomujete si následky? Hermiono víš co ti pán zla udělá až zjistí že je Draco zamilovaný do čarodějky s nečistou krví? A co jeho rodiče?" Pronesl pomalu Snape a ustaraně si sklopil hlavu do dlaní. "My to spolu zvládneme Severusi" odvětil jsem lhostejným hlasem, i když jsem přesně věděl co se stane když ji nedokážu ochránit. Ochráním jí jen tím že se budeme opět nenávidět. Nebo to tak spíš bude jen vypadat. "Ne Draco, nezvládnete to. Sami ne. Pán zla je silný. Vím Draco, že by jsi pro Hermionu udělal cokoliv, a Hermiona to samé pro tebe, ale ochráníš jí jedině tak, že ji necháš jít" Pronesl a podíval se na Miu, která jen mlčky seděla na pohovce vedle mě. Po chvíli ticha se Hermiona postavila a za ruku mě vytáhla abych se taky zvedl. "Severusi, pro Draca bych udělala úplně cokoliv, i zemřela. Miluji ho jako nikdy nikoho, a jestli tohle mají být naše poslední společné chvíle.." zarazila se Hermiona, podívala se na zem a pevně stiskla mou ruku.

Černovlasý, černohnědooký, vysoký učitel se podíval na zamilovaný pár stojící před ním. Dívku z mudlovské rodiny a čistokrevného kouzleníka, a uviděl sám sebe odrážející se v Dracovi, jak drží za ruku dívku, kterou tak moc miloval ale nikdy ji nemohl mít.

Snape se pousmál, i když se mu v očích zalesky jiskřičky smutku, a vyprovodil nás ze svého kabinetu. "Dávej na ni pozor Draco, a nikdy ji neopusť" pronesl poslední větu, nepatrně se usmál a zabouchl dveře svého kabinetu.

"Miluju tě Hermiono, hrozně moc" pověděl jsem Mie když jsme mlčky dorazili k obrazu buclaté dámy. "Ani nevíš jak já tebe" odpověděla a obmotala mi ruce okolo krku. "Bylo to tu beze mě příšerný Grangerová?" Zeptal jsem se povrchním tónem a nepatrně se ušklíbl. "Zase tak moc si nevěř Malfoyi" vrátila mi to stejným tónem a políbila mě. Nebránil jsem se a přítáhl si jí k sobě nejvíc co to šlo. "Měla bych jít" odtáhla se ode mě ve chvíli kdy nám přestal docházet kyslík a pronikavě mi pohlédla do očí. "U Merlina Grangerová, ty víš jak zkazit krásnou chvilku" odpověděl jsem se smíchem a krátce jí políbil na rozloučenou.

***

Hermiona
Stála jsem před vchodem do velké síně kde se právě konala snídaně, a pokládala si otázku jestli Ron o včerejšku někomu řekl. I přes to že o mně a Dracovi ví Harry i Ginny, jsem zoufale doufala že si to Ron nechá pro sebe i před ostatními nebelvírskými studenty. Po chvíli přemáhání se jsem vstoupila do velké síně a pomalu se vydala na své obvyklé místo vedle rudovlasé kamarádky. "Ahoj Herm" přivítalo mě vřele těch pár nebelvírských co byli už takhle brzy na snídani, kromě Rona který jen naštvaně seděl a cpal se něčím co mi trochu připomínalo starou koblihu. Přisedla jsem si k Ginny a nabrala si na talíř jeden malý toast. Všichni jsme se spokojeně věnovali své snídani až na Rona, který mě každou minutu probodával pohledem jak si jen mohla. To ale nebylo jediné co mě ve velké síni rozčilovalo. Podívala jsem se na zmijozelský stůl kde seděla Pansy lepící se na Draca jako lepící páska, a přemlouvala jsem se abych po ní v nebližší době nevyslala nějakou nepromíjivou kletbu. Vyběhla jsem z velké síně a nechala své slzy volně stékat po tvářích. Běžela jsem prázdnou chodbou, ve které jsem snad nikdy nebyla, a sedla si do okenního výklenku ze kterého byli krásně vidět zasněžené školní pozemky. Třeba bych ho měla nechat aby na ten ples šel s Parkintsnovou. Probleskla mi hlavou myšlenka díky které jsem propukla v hlasitý pláč. Zadívala jsem se na školní pozemky, které v tomto období vypadali tak kouzelně, když jsem v odrazu okna uviděla vysokého plavovlasého kouzelníka.

Rychle jsem si setřela slzy a otočila se na Draca, který na mě jen mlčky zíral pohledem z kterého se nedalo nic vyčíst. Žádné emoce. "Potřebuješ něco?" Vyštěkla jsem na něj po dvou minutách kdy na mě jen zíral. "Cože?" Zeptal se nechápavě a pokrčil jedno obočí. "Pansy jsi s sebou nevzal?" Odsekla jsem arogantně a mírně se obávala jeho reakce. "Weasly tě nehledá?" Odvětil stejně arogantně a podíval se na mě kamenným pohledem. Ucítila jsem jak se mi do očí tlačí slzy které jsem dál nemohla skrývat, a co nejrychleji odešla z výklenku a chodby ve které pořád stál Draco a nechápavě se na mě díval. Přiběhla jsem do nebelvírské společenské místnosti ve které seděl jen Harry a pár dalších studentů, rychle se rozběhla do svého pokoje a v slzách se svalila na svou postel. "Herm?" Pomalu se otevřeli dveře ve kterých stál Harry. Ignorovala jsem ho a stále vzlykala do polštáře. Harry zavřel dveře a sedl si ke mně na postel. "Co se děje Herm?.." Zeptal se opatrně a pohladil mě po zádech. Přisedla jsem si k němu a opřela si hlavu o jeho rameno. "Včera j-jsem měla s Ronem službu, a on se mě p-ptal jestli s ním nepůjdu na ples.. Když jsem řekla že ne, tak mě přitiskl n-na zeď a trval na tom abych tam s ním šla, vyhrožoval mi.. Pak se t-tam najednou objevil Draco který mu pak dal pěstí p-protože mi Ron řekl.." vykoktala jsem v slzách a zastavila se. "Co ti řekl?" Zeptal se striktně Harry s naštvaným výrazem ve tváři. "Mudlovská šmejdko.." odpověděla jsem mu a setřela si další neposlušnou slzu stékající po mé tváři. Harry s upřímnou lítostí poslouchal můj monolog o Ronovi a dnešním ránu s Dracem, a zdálo se že je na svého rudovlasého kamaráda opravdu naštvaný. "Já.. musím si.. něco zařídit Herm, potom se uvidíme" Zalhal mi Harry a určitě si nebyl vědom že jsem to poznala. Lhaní není tvoje silná stránka Harry. "Dobře" odpověděla jsem trochu smutně že můj kamarád musí odejít a obejmula ho. Za chvíli jsem byla v pokoji opět sama, a tak jsem svůj čas využila ke čtení jednoho mudlovského románu. Byla jsem hluboce začtená do knihy když na okno zvenčí zaklepala zobáčkem sova pálená.

Promiňte že kapitola vyšla tak pozdě, ale i když si to nechci přiznat, pomalu se blížíne ke konci.. Chci vám hrozně moc poděkovat za 1,3 k, ani nevíte jak si toho vážím💚
A měním jméno a cover💗
Odteď se kniha jmenuje Maybe Together
Maybe Forever
💗💗