Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

9. Nikdy nebuď spícího draka

Draco
Do komnaty nejvyšší potřeby jsem šel už půl hodiny před tím, než jsme se měli setkat s Hermionou.
Lehl jsem si ke krbu na místo, kde bylo plno malých, bílých polštářků. Bylo to jako ležet na oblaku. (Zřejmě) jsem usnul. Vzbudila mě Mia (HerMIOna)

Hermiona
Bylo 22:00 a já stála před zdí a čekala, až se objeví dveře komnaty nejvyšší potřeby. Po chvíli se objevily mohutné, staré dveře. Vešla jsem do nich, a potichu je zavřela. Uviděla jsem jak Draco spí u krbu, tak jsem si k němu sedla a začala ho budit
"Draco?" Špitla jsem
Nic..
"Dracoo"
Stále nic.. začala jsem ho lechtat
"Víš jak zní heslo školy Grangerová?" Otázal se mě a ani neotevřel oči.
"Jistě. Draco dormiens nunquam titillandus" odpověděla jsem.
"A víš co znamená?" Řekl Draco a stále měl zavřené oči.
"Nikdy nelechtej spícího draka" "Přesně tak Grangerová" Řekl, překulil mě na záda, a začal mě lechtat.

Draco
Překulil jsem ji na záda, a začal ji lechtat. "Přestaň prosím Draco!" Zakřičela a hlasitě se smála.
"Když tak hezky prosíš Mio" řekl jsem s úsměvem na tváři.
Podívala se mi do očí a já viděl, jak její tvář osvětluje plamen z krbu. "Líbím se ti, viď?" Řekl jsem sebevědomě s úšklebkem. "Ne, ani trochu" zasmála se.
"Co jsi mi vlastně chtěl říct Draco?" Pohladil jsem ji po tváři, nahnul se k ní a do ucha jí pošeptal "Chyběla si mi"
Když jsem se oddaloval, nahnul jsem se ji ke rtům a zašeptal "Mio víš.."
Když se najednou otevřeli dveře a do komnaty vešel školník Filch. Stačili jsme se schovat a utéct z komnaty bez toho aby si nás všiml.
Vyběhli jsme ven, obejmuli se, nenápadně jsem ukázal na pergamen, Mia přikývla a beze slov jsme se vydali na své koleje aby nás nikdo neviděl.

Přišel jsem do svého pokoje, sedl si na postel a začal psát na pergamen "Mio, nestihl jsem ti říct to co jsem potřeboval, byla to krásná chvíle s tebou ale sejdeme se zítra v 22:00 na Astronomické věži.
Tvůj Princ."

Hermiona
Přišla jsem do svého pokoje, a celá šťastná jsem vyndala ze zadní kapsy kus pergamenu, na kterém už bylo napsáno "Mio, nestihl jsem ti říct to co jsem potřeboval, byla to krásná chvíle s tebou ale sejdeme se zítra v 22:00 na Astronomické věži.
Tvůj Princ."
Můj Princ? Rozzářily se mi oči nadšením. Nevěřila jsem tomu, ale musela jsem si to přiznat. Jsem zamilovaná do Draca Malfoye, opravdu ano.
Začala jsem psát na pergamen
"Taky jsem si to užila, můj princi. Zítra se sejdeme.
Tvoje Princezna."
Sama jsem nemohla uvěřit co jsem napsala.

Draco
Po chvíli mi konečně přišla odpověď "Taky jsem si to užila, můj princi. Zítra se sejdeme.
Tvoje Princezna."
Ve chvíli kdy mi přišel vzkaz, jsem se cítil tak jako nikdy. Cítil jsem se chtěný. Měl jsem krásný pocit. Pak jsem uviděl Hermionin podpis, a začal jsem se smát od ucha k uchu.
"Jsi v pohodě Draco?" Ozvalo se z vedlejší postele, byl to Blaise. Vůbec jsem si nevšiml, že nejsem v pokoji sám. "Jo, jasně, jsem v pohodě jako ještě nikdy" Usmál jsem se ještě víc, až se mi zalily oči slazami štěstí. Musel jsem se otočit od Blaise, aby neviděl jak moc jsem šťastnej. "Dobrou noc Mio" napsal jsem na pergamen poslední zprávu, lehl si na postel a nemohl uvěřit co se dnes stalo. Usnul jsem s myšlenkami na Miu.

Konečně tu máme tuhle kapitolu💚 líbí se vám?💚