Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

17. Smrtijed? část první

Odvázal jsem sově z nohy pergemen na kterém stálo úhledným písmem Draco, nastal tvůj čas. Přemísti se domů, s otcem už tě čekáme.
N.M.

Sakra! Proč zrovna teď? Proč zrovna já?! Zaklel jsem a kopl do nočního stolku. Upravil jsem si kravatu a vydal se do společenské místnosti. Věděl jsem že je tam Blaise a Pansy, a jak bych jim vysvětlil že musím jet domů? Použil jsem na sebe neviditelné kouzlo a potichu sešel do společenky, a proklouzl obrazem. Vydal jsem se po schodech ze sklepení a hlavní bránou se vydal na školní pozemky. Uviděl jsem stopy ve sněhu a vzpoměl si jak jsme tu dnes byli s Hermionou. Nesmím na to myslet!

Stál jsem ještě chvíli pod stromem kde jsem už dnes seděl a díval se na zasněžené Bradavice. Od teď už nic nebude jako dřív. Naposledy jsem upřel zrak na hrad a přemístil se před Malfoy Manor. Prošel jsem bránou, po mramorové cestě až před hlavní dveře manoru. Vydechl jsem a otevřel mohutné dveře, které připomínali hlavní bránu Bradavic. Uviděl jsem matku s otcem jak sedí na kožené pohovce a dívají se na mě. Matka se zvedla z pohovky, chytla mě kolem pasu a rozešli jsme se do velké místnosti, která sloužila pro různé schůze. V místnosti byl pouze dlouhý stůl s židlemi pro dvacet osob a nic víc. Stůl byl zaplněný smrtijedy, mezi kterými seděla má matka, otec, Severus Snape, má teta Bellatrix, nový ministr kouzel, a samozřejmě Lord Voldemort. Sklopil jsem pohled k zemi a sedl si na místo vedle své matky. "Tak, Draco, moc dobře víš proč tu jsi. Dnes se z tebe stane smrtijed, pokud budeš proti, vyvraždím celou tvou rodinu, a i tebe" řekl chladným hlasem Voldemort. Přikývl jsem na souhlas, na sucho jsem polkl a pomalu přišel pánovi zla, který stál v čele stolu. Vyhrnul jsem si levý rukáv obleku, všichni smrtijedi začali odříkávat zaklínadlo, a na předloktí se mi začalo rýsovat znamení zla.

****

Probudil jsem se ve svém pokoji, a první co jsem uviděl bylo znamení zla na mé ruce. Nechtěl jsem to udělat, ale neměl jsem na výběr. Od včerejšího večera to budu vídat každé ráno, každý večer, každý den, každou minutu, až do konce svého života.
Naštvaně jsem kopl do postele a teprve teď jsem si všiml že v rohu pokoje sedí matka se slzami v očích. Hned jak uviděla že jsem si ji všiml, začala si utírat potoky slz, které jí stékaly po tváři. "Draco.. ty víš že mě to mrzí.. ale neměli jsme na výběr.. všechny by nás zabil.." řekla a vyhrkla jí z očí hromada slz.
"Věděli jsme že to jednou přijde matko, ty za to nemůžeš" řekl jsem a odvrátil od ní pohled. Matka vyšla beze slova z pokoje a zabouchla za sebou dveře.

Hermiona
Ležela jsem v posteli ve svém pokoji, když jsem uviděla jak se na pergamenu na mém stoje začínají tvořit písmena. Vzala jsem pergamen do ruky a zčala se smát od ucha k uchu. Draco mi napsal že mě miluje. Draco Malfoy mi napsal že mě miluje. Přitiskla jsem si pergamen na hrudník a zavřela oči, byla jsem tak šťastná. Na pergamen jsem napsala "Také tě miluji Draco" a usínala při pomyšlení na to, že mě Draco Malfoy miluje.

Ráno jsem šla na snídani do velké síně, a mé oči okamžitě zabloudili ke zmijozelskému stolu. Přejížděla jsem ho několikrát pohledem, ale nikde jsem neviděla zmijozelského prince. Nepřišel ani na jednu z hodin, a já se o něj zase začala bát.
"Grangerová?" Zastavil mě Blaise. Od něj bych to fakt nečekala. "Ano Blaise?" Odpověděla jsem mu se smutným pohledem. "Draco. Nevíš kde je?" Zeptal se a udělal stejný pohled. "Ne nevím Blaise, já s ním na pokoji nejsem. Jakto že nebyl na hodinách?"
"Na to jsem se tě chtěl zeptat. Včera šel do pokoje, když jsem byl s Pansy ve společence, a když jsem přišel, nebyl tam" řekl s úšklebkem. "Aha" na nic víc jsem se nezmohla, a tak jsem odešla do knihovny. Potřebovala jsem na něj přestat myslet, ale nešlo to.

Takhle to šlo další tři dny, a já už o Draca začala mít opravdu strach. Nechodil na hodiny, dokonce nebyl ani na pobertovském plánku. Napadlo mě že je doma, ale co když se vrátí s vážným zraněním jako tehdy? Co když se nevrátí? To se mi pořád dokola honilo v hlavě. Ve škole se říkalo že se přidal na stranu pána zla, nebo že odešel ze školy a už se nevrátí. Pak mě ale napadlo.. kdo je jediný ve škole kdo by o něm mohl něco vědět? Snape! Rozběhla jsem se z knihovny až do jeho kabinetu. Cestou jsem vrazila do pár lidí, ale neomlouvala jsem se a běžela dál. Zaklepala jsem na dveře Snapeova kabinetu, ve kterých stál Snape. "Co chcete slečno Grangerová?" Zeptal se a pobídl mě ať jdu dál. "Pane profesore, nevíte něco o Dracovi? Už tři dny se neukázal ve škole a.." "Slečno Grangerová, pokud vám pan Malfoy neřekl kam jde, asi k tomu má dobré důvody, teď jděte, musím dodělat pár vzorků veritaséra" řekl s kamenným výrazem, otevřel dveře a hned za mnou je zavřel.

Byl čas na večeři, a já si vzpoměla že na mě čeká Harry s Ronem. Přišla jsem do velké síně a Ron na mě hned zamával. Sedla jsem si naproti klukům a vzala si kuře s rýží.
"Všimli jste si jaký je tu klid když tu není Malfoy?" Řekl Ron s úsměvem. "Jo, to je. Dokonce zmijozelští si po něm ani nevzdychli, jakoby žádný Malfoy nikdy neexistovat" Řekl Harry. "Je to lepší když je ten idiot pryč" Řekl Ron a já jsem začínala být víc a víc naštvaná. Ale měli pravdu, zmijozelští si po něm ani nevzdychli. Vůbec jim nechyběl.
"Hermiono?"
"Hermiono!" Zakřičel Harry a zamával mi rukou před obličejem
"J-jo? Co je Harry?"
"Přijdeš mi nějaká divná od doby co tu Malfoy není. O hodinách nedáváš pozor a skoro se s námi nevídáš" "To je pravda Herm" Řekl Harry a Ron se přidal. "Ne, jsem v pohodě, ale nepřijde vám to zvláštní? Jen tak ze dne na den zmizet?" Dořekla jsem to, a celá velká sín se otočila ke dveřím, kde stál blonďatý chlapec s bouřkovýma očima.