Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

25. Vím že jsi tu

Sedla jsem si vedle něj na postel, a ucítila jak mi po tvářích stékají slzy, dopadající na Dracovu přikrývku.

Pevně jsem ho chytila za ruku a pohladila ho po tváři, když se otevřely mohutné dveře ošetřovny, ve kterých v noční košili stála Madame Pomfeyová. "Co tady děláte slečno? je dávno po večerce" řekla a nahlas si zívla. "No-já.. jen jsem Dracovi šla dát jednu knihu, kdyby se náhodou probudil a nudil se" zalhala jsem školní zdravotnici a vyndala z vnitří strany hábitu mou oblíbenou knihu, kterou nosím všude s sebou.
"To je od vás ohleduplné slečno Grangerová, ale teď jděte do své ložnice a ať se to už neopakuje, jinak budu nucena to říct profesorce McGonagalové" řekla tlumeným hlasem a pobídla mě abych odešla. Naposledy jsem se podívala na Draca a odcházela do své ložnice.

Ubíhali dny a hnědovlasá dívka stále potají navštěvovala v noci plavovlasého chlapce, který neměl vůbec tušení, že u něj na lůžku proplakala noci.

Seděla jsem s Ginny ve velké síni, věnovala se své večeři, a přemýšlela nad školním plesem, který se koná už za čtyři dny, když mě rudovlasá dívka vyrušila z hlubokých myšlenek. "Herm, s kým půjdeš na ples když je Malfoy na ošetřovně?" Zeptala se a zvídavě se na mě podívala. Vzhlédla jsem k ní a jednoduše jí odpověděla. "Nevím Ginny, asi tam nepůjdu, McGonagalová to pochopí". "To ani náhodou Hermiono! Půjdeš tam i kdyby..." zasekla se a podívala se do dveří velké síně ve kterých stál rozčílený Ron. "I kdyby co Ginn?" Zeptala jsem se a pobaveně se na ni usmála. Mezitím si k nám přisedl Ron, který si neustále něco mumlal. "Co se děje Rone?" Řekla po chvíli Ginny. "Ten pitomej Snape, dal mi další školní trest" Zasyčel naštvaně a koutkem oka se podíval k učitelskému stolu, kde seděl profesor a pobaveně se na Rona díval. To Rona naštvalo ještě víc. "Ten pitomej Malfoy. Kdyby nebyl smrtijed a na tebe by nesahal, neskončil by na ošetřovně a já nemusel dělat pitomý tresty!" Řekl trochu zvýšeným hlasem a podíval se na mě. "Takže za to můžu já? Já můžu na to že žárlíš na Malfoye když ani nemáš proč? Copak já můžu za to že si zaslepený nenávistí protože s ním musím jít na ples?! Já jsem si to nevybrala Ronalde!" Zakřičela jsem na něj a cítila na sobě čím dál víc pohledů. "Ta-takhle to ale v-vůbec není! Harry! Tady jsi!" Vykoktal ze sebe a pohotově nabídl černovlasému kamarádovi aby si k němu přisedl. "Děje se něco?" Zeptal se opatrně Harry a vzal si ze stolu červené jablko. "Ne, nic" sykla jsem směrem k Ronaldovi a odcházela z velké síně. Chodby byly prázdné, všichni byli na večeři nebo se učili ve svých pokojích. Procházela jsem chodbami, které se začínaly zalévat tmou z nočního nebe, a přes prosklená okna se dívala na hvězdy. Rozešla jsem se po schodech na astronomickou věž, opřela se o studené zábradlí a zaujatě se dívala na miliardy hvězd.

Uslyšela jsem potiché cupitání nebezpečně rychle se blížící k místu kde jsem stála. "Lumos" špitla jsem a namířila hůlkou na místo kde se roztomilé cupitání zastavilo. "To jsi ty?" Řekla jsem potichu klidným hlasem, a zadívala se na malou lištičku sedící před mýma nohama. Posadila jsem se na zem, opřela se o zábradlí a liška mi hned skočila do klína. "Víš že jsem ti ještě nedala jméno?" Řekla jsem po chvíli odmlčení a pohladila malou lištičku. "Už to mám. Budu ti říkat Snowi. Co ty na to?" Zeptala jsem se a Snowi mi položila packu na ruku. Řekla jsem jí všechno co se stalo za posledních pár dnů, když na zábradlí přilétla bílá sova s přivázaným pergamenem na noze. Sovu jsem hned poznala. Byla to Harryho sova Hedvika. Pohladila jsem ji po peří a odvázala jí pergamen z nohy. Na pergamenu byla napsaná pouze jediná jednoduchá věta. Jdi za ním Herm.
Pousmála jsem se a zastrčila si pergamen do vnitřní kapsy hábitu. Pohladila jsem Snowi a rozešla se po schodech z astronomické věže.
Stála jsem před dveřmi ošetřovny s pobertovským plánkem v ruce, a sledovala jestli se ke mně nikdo neblíží. Potichu jsem otevřela mohutné dveře a vydala se k Dracovu lůžku. Sedla jsem si vedle něj a stiskla jeho ruku.