Maybe Together, Maybe Forever | DRAMIONE

32. Ples část druhá

Uslyšel jsem tlumený klapot podpatků a otočil se ke schodům vedoucí přímo ke mě, a tehdy jsem jí uviděl. Byla nádherná.

Hermiona scházela do kamenných schodech v nádherných modrých šatech. Neměla tak rozcuchané vlasy jako vždy; naopak. Své oříškové kudrnaté vlasy měla spletené ve složitě vypadajícím copu, ke kterém byly usazeny malé perly.

Starostí jsem vydechl. Teď jen stačilo předevšemi sehrát divadlo.
Nevěděl jsem co říct. Teď se k ní budu muset zase chovat jako ten starý Malfoy a nevím komu se ta myšlenka líbila méně.

Nepatrně jsem se na ni usmál, a s pobavením a trochou žárlivostí, kterou jsem si však nepřipouštěl jsem sledoval všechny bradavické studenty a studentky, jež beze slov sledovali Hermionu. Nebyla potřeba žádná slova. Žádnými slovy se nedalo vyjádřit jak je krásná. Kudrnatá čarodějka si rozpačitě zastrčila pramínek vlasů za ucho, když si všimla jak na ni všichni nevěřícně zírají. U posledního schodu jsem ji nabídl ruku, a společně jsme se rozešli do slavnostně vyzdobené velké síně. "Vypadáš úžasně" špitl jsem jí do ucha ve chvíli, kdy jsem nezaregistroval žádný cizí pohled. "To ty taky" odpověděla přičemž se na mě sladce usmála.

"Jste připraveni na úvodní tanec?" Zeptala se všech prefektů McGonagalová ve chvíli, kdy jsme všichni vcházeli do uličky tvořenou studenty, vedoucí přímo na lesklý parket. Všichni jsme jen poslušně a nervózně přitakali a procházeli tichou uličkou z bradavických studentů.

Rozehrála se hudba a já Hermioně nabídl svou ruku, kterou hned přijala. Vložila ruku do té mé, druhou mi dala na rameno a já jí kolem pasu. Začali jsme spolu tančit do rytmu pomalého tance, a postupně se k nám začali přidávat všechny páry. Ani jeden jsme nechtěli aby tahle chvíle někdy skončila. Nevnímali jsme nic kromě svých těl vlnících se v rytmu pomalého ploužáku a tlukot svého srdce.

Bylo to tady. Hudba skončila a prefektské páry se začali rozcházet ke svým opravdovým dvojicím, jen já a Hermiona jsme šli každý do jiného rohu velké síně. "Děkuji za tanec" zašeptal jsem Herm do ucha, když jsme se od sebe vzdalovali. "Já také" odpověděla, ladně se otočila na svém podpadku a rozešla se ke svým nebelvírským přátelům, jako já k těm zmijozelským.

"Užil si si to s tou šmejdkou?" Vyštěkla posměšně Pansy sedící u malého stolku s Blaisem, Crabbem a Goylem. "No ohromně" odpověděl jsem ironicky a ušklíbl se na ní. Zdálo se že chvíli zaváhala, nevěděla jestli to tak vážně myslím. Někdy je opravdu hloupá.

Přisedl jsem si k Blaisovi, který se na mě jen soucitně usmál když si všiml kam směřují mé šedomodré oči. Blaise mě chápal. Byl jako můj bratr. Začali jsme se spolu všichni bavit, když jsem spatřil jak Hermiona tančí s McLaggenem, jehož ruka sjížděla z Hermionina pasu trochu níž než bylo slušné. Blaise si změny mého pohledu všiml a zašeptal mi do ucha "Můžeš si za to sám kámo".

Hermiona
Seděla jsem na druhém konci velké síně než Draco, u většího stolku s Fredem, Georgem, Harrym, Ginny a bohužel i s Ronem, který se mi pořád odmítal omluvit. "Pojedeš na vánoce domů Herm?" Prolomil dlouhé ticho Harry. "Nejspíš ano" odpověděla jsem Harrymu, a Ginny mě začala přemlouvat ať jedu na vánoce k Weaslyovým. Chtěla jsem, opravdu. Rodiče stejně měli letět na dovolenou do Austrálie, ale byl tu jeden veliký problém. Ron. Stále jsem na něj byla opravdu naštvaná, a on to zřejmě cítil stejně.

"Jdeš tamcovat?" Vyrušil mě z myšlenek Cormac McLaggen. Neměla jsem ho moc ráda, ale proč ne. "Jasně" přitakala jsem a vzala na parket i Harryho s Ginny. Začali jsme tančit, Cormac nebyl moc dobrý tanečník, Dracovi nesahal ani po kotníky. Najednou jsem ucítila, jak jeho ruka nebezpečně sklouzává dolů z mého pasu, a zaregistrovala Dracův až příliš nebezpečně naštvaný pohled.

Znechuceně jsem se McLaggenovi podívala do očí, vytrhla svou ruku z té jeho a odkráčela zpátky k Fredovi, Georgovi a Ronovi.
"Otravoval tě?" Zeptali se Fred s Georgem sborově a zadívali se na Cormaca, stále nechápavě sám stojící na parketu. "Ne dobrý" odvětila jsem s úsměvem. "Asi půjdu do společenky, půjdete se mnou?" Zeptala jsem se dvojčat zatímco jsem se zvedala ze židle od stolku. "Ještě ne Herm, asi bys tu taky měla ještě zůstat" zašeptal mi Fred do ucha, dívajíc se někam za má záda.

"Smím prosit?" Ozvalo se mi za zády hřejivým hlasem, a já nemohla uvěřit svým uším. Pomalu jsem se otočila a zadívala se na ruku kterou mi nabízel šedomodrooký zmijozelský princ. V tu chvíli se mi zrychlil tep, a já vnímala jen šepoty všech lidí okolo nás. Na co čekáš? Zeptal se naléhavě hlásek v mě hlavě, a já přijmula Dracovu hebkou ruku.

Dala jsem ruku na Dracovo rameno, druhou vložila do té jeho, on mi obmotal ruku kolem pasu a společně jsme se začali ladně hýbat do rytmu valčíku. "Co to děláš?" Zašeptala jsem rozpačitě a koutkem oka sledovala všechny kdo na nás nevěřícně zírali; tedy celou velkou síň. Zaregistrovala jsem i hřejivý úsměv Ředitele Brumbála a přísahám, že se na nás pousmál i Snape. "To co by udělal každý" naklonil se ke mně a zašeptal mi do vlasů, přičemž mi přejel příjemný mráz po zádech. Nezdálo se že by pozornost všech bradavických studentů Dracovi nějak vadila. "Uvolni se" šeptl mi do vlasů a přitáhl si mě blíž k sobě.

"Já.. musím jít.." řekla jsem Dracovi naléhavě a rychlým krokem se proplétala hloučky studentů, stále si něco šeptajíc. Nechala jsem Draca stát samotného na parketu, a probíhala studenými chodbami hradu. Doběhla jsem na nádvoří, kde jsem se posadila k soše Hypogrifa. Po těle mi přejel studený vítr a v podpadcích mě studili zbytky sněhu, kterými jsem před chvílí probíhala. Zakroutila jsem hlavou a sklonila ji do dlaní, když kolem mě někdo přehodil sako a položil mi ruku na rameno.

"Musí ti být zima.." promluvil dotyčný a já se zadívala do jeho bouřkových očí. "Omlouvám se, já jen.." nedokončila jsem větu a sklopila pohled na zem. "Udělal jsem něco špatně?" Zeptal se nervózně Draco a zastrčil mi neposlušný pramínek vlasů za ucho. "Neudělal, já jen.. Co si myslíš že se bude dít dál? Začneme se spolu ruku v ruce procházet chodbami hradu jako šťastný pár? Budu chodit na rodinné večeře do Malfoy Manoru a Narcissa s Luciusem mě s radostí přijmou do rodiny, protože mezi kouzelníky rozdíly nedělají? Však jsi Malfoy!" Pronikavě jsem pohlédla do očí Zmijozelského prince, a uviděla že jsem mu tím opravdu ublížila.

Dál jsem se nezmohla na jediné slovo. Všechno co jsem řekla znělo tak směšně, ale věděla jsem, že se to opravdu nikdy nestane. Draco se otočil a rozešel se do hradu. "Draco.. počkej.." všeptla jsem do ticha se slzami v očích.

Hrozně se omlouvám že kapitola vyšla až po takové době, ale nějak jsem se k tomu psaní nemohla přinutit🖤 strašně moc vám chci poděkovat za 2k reads a 300 votes!❤️ fakt nemůžu uvěřit že jsme se dostali tak moc daleko😭 chci abyste věděli že si toho opravdu moc vážím a moc vám děkuju!😭❤️
~Co myslíte že bude s Dracem a Hermionou? Rozejdou se nebo to Draco Hermioně odpustí?~