Moje krásná jeptiška ✔️

3.

 „Prosím tě, tati, jestli na mě chceš řvát a nadávat, vem si na sebe něco jinýho. Jak tě mám brát vážně, když máš na sobě holčičí šaty?“ uchechtla se Klárka, když naprosto rozčíleny Honza létal z jednoho konce místnosti na druhý a při tom za ním vlála sukně.

„Jak se můžeš takhle veřejně ocucávat s takovým pankáčem? Máš domácí vězení,“ ukázal na ni prstem. „Do konce života!“ dodal.

„Ale to není fér. Tys mě měl v šestnácti, takže pochybuju, žes byl svatý!“ dupla si a pak naštvaně odešla.

„Jestli mě nasereš, budeš mít zákaz i po smrti!“ přešel ke schodům a řval na ni na dálku.

„Pokud bych mohla,“

„Nemoha!“ zadržel Marii dřív, než stihla doříct větu. „Co tu ještě chcete?“

„Přišla jsem z nějakého důvodu a neodejdu, dokud to nevyřešíme,“ dala si ruce v bok a koukala mu zpříma do očí.

„Bože, za co mě trestáš?“ podíval se k nebi a rozpřáhl ruce.

„Hele, neberte si Boží jméno nadarmo do pusy!“ také na něj vztyčila ukazováček. Honza k ní šel blíž. Ve tváři ml výraz zuřivého býka, ale usmíval se. „Čemu se tak smějete. Tohle se mi nelíbí.“

„Ale no tak, sestro Marie Kredenc,“ použil jméno ze Sestry v akci jen si ho trochu upravil.

„Haha, vy jste strašně vtipný,“ musela se hodně zaklonit, aby mu viděla do očí.

„Já sem totiž samá legrace, sestro.“

„Hele, jsem tu, abych sváma probrala tu slavnost pro děti z dětského domova. Mám vám vzkázat, že toho jídla bude trochu víc, protože přijedou i děti z města,“ odstoupila od toho Ďábla.

„To si snad děláte prdel?“ protočil očima. „Už teď má průser z toho, že jsem nechal zabít Tyrexe.“

„Vy chováte i dinosaury?“ zarazila se.

„Jste praštěná?“ vykulil oči.

„Co jste mi to řekl?“ strčila o něj.

„Že jste praštěná,“ udělal zas krok blíž. Napadlo ho něco šíleného. Než se Marie stihla nadechnout, měla jeho rty na těch svých. Vymrštila ruce vzhůru a polekala se. Zapřela se mu lokty o hruď a snažila se od něj dotáhnout, ale on ji chytil za obličej a zajel jí jazykem do úst. Bylo lehké se tam dostat. Ona totiž vůbec netušila, které bije. Prohloubil polibek a zajel jí rukou do vlasů. V tu chvíli se Marie probrala. Vykulila na něj oči, napřáhla se a dala mu takovou facku, že druhou chytil o sloup. Chytil se za tvář, ale usmíval se.

„Vy jeden pokušiteli! Jak jste si tohle mohl dovolit? Já vás proklínám!“ zařvala a rychle utekla, aby s tímhle hovadem netrávila ani minutu navíc.

„Páni, ta po mně jede,“ vydechl.

„No tati?“ Klárka všechno viděla a nevěřila vlastním očím. „Ne, že se po vesnici protloukáš jako travestita, ještě líbáš jeptišku. Ty jsi hrozne člověk,“ kroutila nad otcem hlavou. „Jak mi můžeš zakázat něco, co děláš taky?“

„Mně je třicet jedna. Tobě patnáct. Tak zalez a mlč,“ na tváři mu vyskočil červený otisk drobné ruky.

 
*

***

O týden později se konala slavnost. Od té doby, co Honza políbil Marii, ji neviděl. Což ho celkem mrzelo. Ne to, co provedl. Ten polibek byl neodolatelný. Její rty byly tak čisté, sladké a měkké, že by si to klidně zopakoval. Jo, byl hoden pekla. Ne, on byl hoden trůnu pekla. Až se jednou ďábel rozhodne jít do důchodu. On usedne na jeho místo.

„Honzo, jsem moc rád, že jste nám pomohl uskutečnit tuhle slávu,“ ukázal na fotbalové hřiště, které zaplnily kolotoče a různé pouťové atrakce. Všude byly stánky s dobrým jídlem, které dodal právě Honza.

„To nic, otče. Rád jsem pomohl.“

„Mohu se vás na něco zeptat, Honzo?“ položil mu ruku na rameno.

„Na cokoliv, otče,“ začínal tušit o čem bude jejich debata.

„Novicka Marie s vámi nechce mluvit. Odmítá splnit mé zbožné přání, aby vám poděkovala. Mohu se zeptat, co se stalo?“ pozvedl své husté obočí.

„No, radši bych to nerozebíral, otče, ale pokusím se to napravit. Kde je?“ rozhlédl se kolem sebe.

„Ve stánku s pitím. A děkuji, Honzo.“

Našel ji, jak nalévá malým dětem limonádu. Usmívala se při tom, až kolem sebe měla svatozář.

„Marie, mohla byste sebou trošku pospíšit, máme docela frontu. Pokud se budete dál usmívat na všechny děti, budete mít vrásky,“ vyjela po ni stará jedubaba v černobílém hábitu.

„Jistě, Matko představená, omlouvám se,“ špitla ta chudinka.

„To je v pořádku.“

„Mohl bych dostat taky napít?“ vystoupnul si na stupínek a mile se usmál.

„Ne!“ vyhrkla Marie.

„Marie!“ zas ji okřikla Matka představená. „Tohle je přeci náš dodavatel jídla,“ ukázala na Honzu. „Chovejte k němu proto s úctou.“

„Jo, Marie, projevte trochu té úcty a pojďte se mnou stranou,“ využil situace.

„Ne!“

„Marie, jak se to chováte!“ tentokrát Matka představená zařvala. Marie sklopila zrak a poslušně ji poslechla. Sundala si zástěru a už chtěla odejít, když ji zarazil Honza.

„Nebojte, bude se vám to líbit. Přesně jako minule,“ našpulil na ni rty. Marie zrudla jak sopka před výbuchem. Měla na něj takový vztek, že by ho nejradši poslal ke všem čertům. Ale to neudělala. Místo toho nalila do kelímku limonádu a prskla mu ji do obličeje. Honza jen zavřel oči a olíznul si sladkou tekutinu ze svých rtů.

„Hm, sladká jako vy,“ konstatoval s úsměvem. Na to Marie zavrčela, dupla si a odešla.