Moje krásná jeptiška ✔️

18.

Marie nebyla hloubá. Nedržela v obě, co Jana řekla a svěřila se. Ne hned. Udělala to, když se vraceli z kostela. Honza byl už dost unavený. Práce na kostele byla... no jako práce na kostele, ale i tak si užíval Mariinu společnost. Usmíval se, ale to se změnilo, když se Marie zastavila na verandě a dostala ze sebe tu zlost.

„Je to mrcha a je zlá a já... Já ji tady proste nechci!" vykřikla. Chodila sem a tam a házela rukama. Skoro nestíhala dýchat, jak moc rychle mluvila a jak byla rozčílená.

„A já ji tu taky nechci!" dupnul si Honza.

„Ale Klárka jí tu chce," pomalu se uklidnila.

„Jo, Klárka jí tu chce," dal si ruce v bok a nahlas vydechl. Pak se podíval na své špinavé boty a zatančil rty. „Vyřeším to. Nedopustím, aby ti ta kun...,"

„Honza."

„Kuna, chtěl jsem říct kuna," vynechal jedno zásadní písmenko. „Nebude ti vyhrožovat a už vůbec ne našemu dítěti," chytil ji kolem pasu, políbil ji na rty a společně vešly do domu.

****

U večeře zavládlo ticho, jen na sebe ti tři házeli vražedné pohledy. Až toho Klára měla plné zuby a třískla do stolu.

„Tak, co se tady děje?" pohlédla postupně na všechny tři. Ani jeden neodpověděl. „No bude to?" tak trochu to vypadalo, že ona jediná je tam dospělá a dospělí se stali dětmi.

„Tvůj otec mě napadl," začala žalovat Jana.

„Nepřeháněj, kdybych tě napadl, už bys zapadla," zasmál se vlastnímu vtipu a usrkl si polévky.

„Je to pravda, tati?"

„Není, Klárko. Byla jsem u toho. Jana se do tvého otce navazovala a on do ni jen trošku strčil a ona spadla, ale nic se jí nestalo," upřesnila Marie.

„Nic? Tohle je nic?" ukázala na zalepený loket.

„Je to jen spálené. To přežiješ," mrkla na ni Marie. Pomalu a jistě začínala chytat některé Honzovy móresy. „Proč se nepochlubíš, jak jsi vyhrožovala Marii?" navrhl Honza a přidal si polévku. Hlavně hodně knedlíčků.

„Jako fakt?" nemohla tomu uvěřit Klára.

„Prosím tě, to jsem řekla jen tak," mávla nad tím rukou.

„Tak buď tak hodná a už nic jen tak neříkej. Hlavně ne o mém dítěti."

„Tak jo, uklidníme se. Takhle to nepůjde. Navrhuju, aby ses odstěhovala," kupodivu se Klárka podívala na matku. Ta nemohla uvěřit, že si její dcera vybrala cizího člověka než jí, jenže si neuvědomila, že právě ten cizí tu byla Jana.

„Co? To snad nemyslíš vážně?" zaječela jako hysterka.

„Mami, dotkla se její ruky. „Není to nic proti tobě...,"

„Ale je," vyrušil je Honza a odsunul dojedený talíř.

„Tati," Klárka na něj hodila prosebný pohled.

„Jde o to, že tohle je tátův dům. Marie je jeho přítelkyně a tak je to jednoduchá rovnice."

„Chápu, jsem tu navíc," zvedla ruce nahoru.

„No konečně se ti v tý hlavě rozsvítilo."

„Honzo," krotila ho Marie. Položila ruku na tu jeho.

„Už mlčím."

„Dobře. Já jdu," odsunula se, až židle hlasitě zavrzala.

„Ale vždyť jsi ještě nedojedla," chytila ji za ruku Klárka. Jana se na ni podívala, jako kdyby měla lepru a vytrhla jí ruku ze sevření. Pak odešla do pokoje, kde se během několika minut sbalila a bez rozloučení odešla.

Klárka vyběhla na verandu a zavolala na ni.

„Do prdele, já tu svini zabiju. Neměl jsem ji sem nikdy pouštět," naštval se Honza a šel za ní. „Zlato," chytil ji zezadu za ramena. „Není to tvoje vina, to ona je taková. Vždycky byla."

„Ne! Nedal jsi jí šanci!" zařvala na něj. Prudce se k němu otočila. Ukázala svůj uplakaný obličej a dala si prameny vlasů za uši.

„Ale byl to přeci tvůj nápad," nechápal jí.

„Jo, protože jsem se nemohla dívat na to, jak se věčně hádáte. Co jsem měla dělat? Jsi se vůbec nesnažil být na ni hodný. Byla tady jen tři dny a tys ji za tu dobu neřekl jedno hezký slovo. Pokazil jsi to. Nenávidím tě!" strčila do něj a utíkala do svého pokoje. Honza tam zůstal stát a vzpamatovával se z toho, co mu Klárka řekla. Ještě nikdy na něj tak neřvala.

„Honzo, jsi v pořádku?" na prahu se objevila Marie.

„Měla pravdu?" naklonil hlavu na stranu.

„Trošku ano," jemně kývla. „Zítra to napravíš," natáhla k němu ruku.

„Ne, musím to napravit hned, ale neboj... tobě už neublíží."

„Neublížila mi. Běž, já se postarám o Klárku," usmála se. Honza ji v rychlosti políbil a pak nasedl do vozu, aby dohnal tu semetriku