Moje krásná jeptiška ✔️

19.

„Vyřešil jsi to?"

„Jak to, že ještě nespíš?" divil se Honza, když přijel domů úplně vyčerpaný.

„Chtěla jsem na tebe počkat," vstala a šla ho obejmout. Poslední dobou měla potřebu stále se s ním objímat nebo se jen tak mazlit.

„Tos nemusela," líbnul jí na krku a strhaně se nadechl. Mluvení s Janou ho totálně vyčerpalo. Ještě nikdy si nepřišel tak malinký, jako když mluvil s ní.

„Ale já chtěla. Tak jak to dopadlo?" byla nedočkavá. Ať už to bylo jakkoliv, nechtěla, aby se Jana vrátila, ale zas na druhou stranu, nechtěla ani aby se Klárka trápila. Snažila se jí vysvětlit, že to táta nemyslel zle, ale ta holka měla svou hlavu.

„No, mluvili jsme, pak jsme řvali, a nakonec jsem se konečně domluvili. Bude bydlet u svých rodičů a," polkl a zaťal čelist. „A když bude Klárka chtít, může tam být s ní."

„Chci," ozvalo se za nimi. Honza se otočil k ní.

„Klárko," vydechl. Docela ho tím zklamala. „Myslel si, že... že co? Že dá přednost jemu?

„Tati, chci být prostě chvilku s ní. Není to nic proti tobě. Jen si prostě zaslouží šanci a já jí ji chci dát."

„Ne!" rozčílil se. „Proč? To já jsem tě vychoval. Jsi tu jen mojí zásluhou. Neexistuje, abys byla s ní!" ze samého zoufalství na ni začal řvát a zakazovat jí, což nikdy v životě neudělal.

„Ale ona mi taky dala život. Tati, uvědom si, že jsem už velká holka a mám právo na to si vybrat s kým chci být," sešela poslední schody a šla k němu. Dost jí otec naštval s tím, co řekl.

„Ona tě jen porodila. Já jsem ti dal všechno na čem ti záleželo. Vždycky jsem to byl jen já. Tak proč jsi najednou na její straně?" řval, až mu šla pára z uší.

„Teda táto," kroutila hlavou a v očích měla slzy. „Uvědom si, že jsem člověk a ne tvůj dobytek. Teď když dovolíš, jdu do svýho pokoje!" otočila se a odešla. Po tváři jí tekly slzy. Tolik jí otec zklamal. Choval se tak sobecky, ale ona si udělá, co bude chtít. Vždycky to dělala a tohle není výjimkou.

****

„Myslel jsi vážně, to tvé chování?" po celou dobu se do toho Marie nepletla, ale když ulehla do postele, věděla, že by neměla klidný spánek, kdyby se k tomu nevyjádřila.

„Jo, myslel. Jana mi Klárku prostě nesebere," přikryl se dekou a přitulil se k ní.

„Choval jsi se hrozně," podívala se na něj. „Normálně jsi ji vmetl do obličeje, že jen díky tobě, je tam, kde je." Honza se nezvedl a zamračil se na ni.

„Takže i ty jsi proti mně?" připadal si tak zbytečný. Jako by Jana ovládla celý svět a ten se jí teď klaněl.

„Ne," vykulila oči. „Nejsem proti tobě, ale tím, jak se chováš, od sebe Klárku odháníš. Nech ji, aby si s matkou vytvořila vztah," radila mu, ale z jeho očí viděla jen samou nenávist a vztek.

„Jsi se asi posrala ne?" poklepal si na čelo. „Mám jí dovolit, aby si šla k Janě? Nikdy," zamítl a otočil se k Marii zády.