Moje krásná jeptiška ✔️

9.

Potom, co Marie kontrolovala, že omladina uklidila dům dle jejich přestav, rozhodla se, že si ještě promluví s Honzou.

Seděli naproti sobě a mlčeli. Honza se jí díval do očí tak hluboko, že v ní mohl číst jako v otevřené knize.

Ona uhýbala jeho pohledům. Nemohla se chovat, jako by se mezi nimi nic nestalo. Stalo se mezi nimi to nejvíc, co mohlo. Už nikdy se na něj nebude moci podívat bez toho, aby ho neviděla nahého.

„Myslím si, že jsi měla být spíš bachařka v ženský věznici, než jeptiška,“ zasmál se Honza. „Ty děcka z tebe byly totálně vysraný. A já mám uklizeno jako nikdy,“ roztáhnul ruce do prostoru. „Ale jedno mě zajímá. Za co se měl ten pankáč omluvit Klárce?“ opřel si lokty o stůl a natáhnul se blíž k Marii.

„To ti nemůžu říct,“ sklopila zrak. Měla pocit, že pokud by to řekla, porušila by holčičí tajemství. Klárka se jí svěřila pod návalem vzteku a možná taky proto, že ve svém okolí neměla ženu, ve které by viděla kamarádku nebo matku.

„Marie neser,“ prudce vstal a šel k ní. Marie zvedla oči a sledovala každý jeho pohyb. Prosím Bože, drž ho ode mě dál, modlila se v duchu. „Víš něco co já ne, a to se mi nelíbí,“ posadil se na stůl hned vedle ní. Marie nasucho polkla a chytila růženec, který jí visel z kapsy roucha.

„Nemůžu ti to říct, protože prostě nemůžu. Ale řeknu ti jedno. Klárka je skvělá holka. A ty jsi skvělý otec, ale jsou věci, které prostě nenahradíš,“ stoupla si. Jenže se tím dostala do úrovně jeho obličeje.

„Co tím chceš říct?“ chytil ji za loket a vytáhnul ji zpátky, když si chtěla raději sednout.

„Je to jednoduché, Honzo. Chybí jí máma,“ pošeptala.

„Už jsem ti říkal, že její máma je píča.“

„Bože, odpusť tomu hříšníkovi,“ spojila ruce a podívala se k nebi.

„Boha do toho netahej Ten má dost svý práce. Prostě o ni nemá zájem.“

„Tak bys jí možná měl sehnat jinou maminku,“ navrhla. Na to si Honza odplivl, jako by před ním stál čert. 

„Aby tě husa kopla, Marie. Takhle mě lekat,“ držel se za srdce.

„Ty jsi vážně šílený, ale uvědom si, že se z ní stává žena. Nebude věčně tvoje malá holčička. Menstruaci už má, co?

„Jasně. Od třinácti,“ odfrkl si. Pomyslel si, jak je dobrý táta, že to ví a dokonce si pamatuje, od kdy je jeho dcera ženou.

„A věděla, co to je, nebo jsi jí to musel nějak vysvětlit?“

„Tak to zase pozor,“ zvedl ukazováček. „Náhodou jsem jí v deseti pustil dost dobrý video, kde to bylo všechno vysvětlený. Dokonce tam bylo pár záběrů porodu,“ chtěl ukázat jaký není zodpovědný otec.

„Ne, to nemyslíš vážně? V deseti letech jsi ji pustil porod. Z toho se dělá špatně mně a jsem dospělá. Copak ta chudinka desetiletá. Jsi šílenec?“ pleskla ho do čela.

„No, je pravda, že pak dlouho po nocích plakala a dokonce si ostříhala vlásky, aby z ní byl kluk. No, dobře, tak to jsem nevychytal, ale kupuju jí tampony a beru ji na gyndu, náhodou,“ za tohle na sebe byl pyšný.

„Za to tě chválím, ale prostě nejsi máma. Tak jako kluk potřebuje otce, dcera potřebuje matku. My prostě chceme cítit to, že máme kamarádku, která nás nikdy nezklame. Tu, co je tu vždycky pro nás. Tu, co nám pofouká bebíčko, protože to prostě umí nejlíp,“ mluvila o mateřství se zavřenýma očima a s úsměvem na tváři.

„Byla by z tebe skvělá máma, Marie,“ řekl Honza, aniž by věděl jak. Prostě se na ni koukal s úsměvem jako Buck Bunny a mluvil hovadiny.

„To říká i matka představená. Já miluju děti. Jsou tak nevinné, maličké, a jejích smích je něco tak čistého, že není nic krásnějšího.“

„Nemrzí tě, že nebudeš mít nikdy děti?“ dnes vážně moc mluvil. „Omlouvám se, do toho mi nic není.“

„To je v pořádku. Nikdy nebudu mít vlastní děti, ale budu dávat lásku dětem z dětského domova. Až splním slib věrnosti. Mám v plánu se přestěhovat do Anglie, kde bych pracovala v jednou sirotčinci. Matka představená tam byla předminulý rok a nemůže si to vynachválit,“ řekla něco, co v Honzovi vyvolalo pocit podivné hořkosti. Jako by spolykal celou urnu popele. Nějak si neuměl představit, že by tyhle nádherné, šukací oči už nikdy neviděl.

„To je ale blbost. Vždyť u nás je taky hodně děcáků, kde byste se šikla,“ vstal a začal hledat v lednici, aniž by věděl co.

„Fuj, to slovo je hnusné,“ odfrkla si Marie. „Tady ale nejde o to, že by tu bylo málo práce. Jde o zkušenosti a vzdělání. Budu tam zároveň studovat.“

„Já ale nechci, abys odjela." Co to s tebou dneska je! Zařval na sebe v duchu. Marie se uchechtla.

„To je od tebe hezké, ale já stejně pojedu. I já si na tebe zvykla, nemohu říct, že ne, ale mám své plány. Ty určitě také, tak se jich budeme držet. Teď když dovolíš, půjdu zpátky na faru. Obrázky jsem ti předala, tak si je prosím schovej, ne že je spálíš,“ zasmála se. Stála mezi dveřmi a koukala na něj tak trochu jinak, než před několika minutami. „Dobrou noc,“ usmála se a odešla. Venku už byla černočerná tma, takže když ji někdo chytil za ramenou, leknutím vykřikla.

„To jsem já, Honza!“

„Tohle mi nedělej, Málem jsem umřela!“ držela se za hlavu a hlasitě oddechovala. „Asi se mi zastavilo srdce.“

„Ukaž,“ Honza si sáhnul na její prso. Marie ho po ruce pleskla. Honza se zasmál. „Chci tě hodit domů Nenechám tě jít v takový tmě samotnou, Ještě by tě chytil nějaký pytložvějk,“ chytil ji kolem pasu, jako svou přítelkyni a vedl ke své dodávce.

„Děkuji, to je od tebe hezké,“ ani nevěděla proč, ale opřela si o něj hlavu.

„Marie. Řekni prosím nějaký sprostý slovo. Třeba kurva,“ díval se na ni s úsměvem. Strašně by se mu líbilo, kdyby zaklela. A pořádně nahlas.

„Ne, nikdy.“

„Prosím.“

„Ne.“

„Hezky prosím.“

„Dej pokoj.“

„Spala jsi se mnou, takže už jsi stejně zhřešila. Co ti udělá, když budeš mluvit sprostě?“ ukázal na ni. Otevřel dveře spolujezdce a počkal až nastoupí.

„Jo, ale to už se taky nebude opakovat,“ mile se na něj usmála. Honza zavřel dveře a řekl si sám pro sebe: „To si jenom myslíš, Novicko, to si jenom myslíš,“ a zákeřně se usmál.