Moje krásná jeptiška ✔️

22.

Slova, jenž Jana vyřkla před svým odchodem, Marii hučela celý den v hlavě. Měla pravdu. Klárka vždycky toužila po rodině. Mohla ji mít kdyby nebylo jí. Jenže co má teď dělat? Miluje Honzu, vzdala se kvůli němu svého snu a šla za větším. Čeká s ním miminko, které se za sedm měsíců narodí. Honza ji také miluje, ale co kdyby tu Marie vážně nebyla? Mohl by se zamilovat do Jany a mohli by spolu budovat nový život. Jana byla megera, ale stále Klárčina matka. Nemůže žít s tím, že se kvůli ní trápí. Rozhodla se tedy ukonči svůj vztah s Honzou, aby měla Klárka, co chtěla.

„Ahoj, krásko,“ vyrušil její myšlenkové pochody Honza. Trhla sebou a vystrašeně se na něj podívala. Chvilku si ho prohlížela a pak se hlasitě rozplakala. Nemohla za to. Šlo to úplně samo. „Ježiši, co jsem udělal?“ lekl se Honza.

„Jdi pryč,“ zavzlykala.

„Co se to tady děje? Děsíte mi zákazníky,“ přiřítila se maminka a koukala z Honzy na Marii.

„No na mě nekoukej, já jsem nic neudělal,“ bránil se.

„Omluvte mě,“ naříkala Marie a utekla.

„Co se to s ní děje?“ sledoval jí Honza.

„Ty tupče, padej za ní!“ bouchla do něj maminka.

„Jau,“ masíroval si paži. „Mlátit mě nemusíš,“ odložil nákup a utíkal za Marií. Našel ji u zadního vchodu, jak sedí na vysokém stupínku pro zásobování.

„Musíme to ukončit,“ setřela si slzy a hlasitě se vysmrkala.

„Co prosím?“ posadil se k ní. Nohy jim visely metr a půl nad zemí a Honza s nimi pohupoval sem tam. Chytil Marii kolem pasu a opřel si o její rameno bradu.

„Myslím to vážně. Klárka je nešťastná. Chce tebe a Janu pohromadě,“ začala trhat kapesník, který žmoulala v ruce. Honza se hlasitě zasmál.

„Kdo ti tohle řekl?“ jen co dořekl otázku, znal na ni odpověď. „Jana. Ta svině už si vážně nevidí do huby. Hej,“ chytil Marii za bradu a otočil si její obličej k sobě. „Teď mě dobře poslouchej. Jana je prolhaná mrcha. Nesmíš věřit jejím lžím. Já jsem s Klárkou mluvil a ona mi jasně řekla, že si to s tebou mám udobřit. Chce, abychom my dva byli spolu. Jana jen žárlí a snaží se nás rozeštvat.“

„Ale co když…?“ trhaně se nadechla.

„Pš,“ ucpal jí pusu. „Setři si slzy a pojď,“ vstal a nastavil k ní ruku. Koukala na něj zespoda nechápajícím pohledem.

„Nechci s tebou nikam jít, mám z toho špatný pocit,“ založila si ruce na prsou.

„Neboj, nebude to bolet… tebe,“ dodal tiše.

****

I s Marií dorazil k Janě, zrovna, když se Klárka vracela ze školy.

„Jdeš právě včas na to, abys poznala, jaká kráva je tvoje matka. Odpustila jsi jí moc brzo,“ táhl za sebou Marii jako hadrovou pannu a naštvaně se podíval na svou dceru. Ano, zlobil se na ni, protože její vinnou teď všichni trpí.

„Co se stalo?“ dohnala otcovu rychlou chůzi.

„To uvidíš,“ došel na verandu a dlouze držel zvonek.