Moje krásná jeptiška ✔️

21.

Honza odcházel od Marie s dobrým pocitem. Cítil z ní, že byla odhodlaná a očekávala od něj víc, ale popravdě jí chtěl trochu potrápit. A hlavně, měl ještě jeden úkol, kterému právě bude čelit. Stál před domem Janiných rodičů a čekal, až mu někdo otevře.

„Tati, co tady děláš?“ překvapeně na něj koukala Klárka.

„Chci se ti omluvit,“ podíval se na ni a poznal, že už to není ta malá holčička, za jakou ji stále považoval. Stála před ním žena. Dospívající holka, která má už svůj rozum, na to, aby poznala, co pro ni bude nejlepší. „Chci, abys věděla, že chápu tvoji zvědavost ohledně mámy. Chci, abys jí poznala, ale mám strach, že už se mi nevrátíš,“ přiznal se k tomu, jak to bylo. „Objevila se tu po tolika letech a tys ji přijala s otevřenou náručí, jako by ti ani nevadilo, co provedla.“

„Tak to není. Jen se nechci zabývat minulostí a chci prostě vědět, jaká je. To nic nemění na tom, že ty budeš vždycky na prvním místě. Jen jsi se trochu zbláznil. Odehnal jsi od sebe mě i Marii,“ vyčetla mu. „Měl bys to napravit. Myslím Marii. Lepší ženskou už nenajdeš.“

„Už se na tom pracuje,“ mrkl na ni. „Takže, všechno dobrý?“

„Jo, všechno dobrý,“ udělala krok k němu a objala ho. „Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo,“ pošeptala.

„A ty to nejlepší, co potkalo mě,“ pevně ji držel kolem pasu. „Teď mi zavolej tu sedmihlavou saň.“ Klárka na něj hodila ošklivý pohled, ale usmála se. Prostě to byl Honza a ona věděla, že ho nezmění.

„Mami, volá tě táta.“ Zaslechl její hlas z domu. Po chvilku uslyšel kroky a pak se před ním zjevila.

„Co chceš?“ prskla.

„Ahoj, taky tě rád vidím. Jsem tu, abych se tě zeptal, jak dlouho se zdržíš,“ strčil si ruce do kapsy a pozvedl k ní obočí.

„Proč tě zrovna tohle zajímá?“ protočila očima.

„Protože tu pro tebe něco mám. Pokud tu hodláš být déle, tak si tohle přečti,“ natáhnul k ní list papíru. „Pokud zase odjedeš, tak tady máš tohle,“ vytáhnul druhý.

„Co to je?“ dost jí to zajímalo.

„Tohle je smlouva, kde se píše, že pokud tu budeš déle, tak Klárka bude mít trvalé bydliště u mě a je v tom plán, jak se o ni budeme střídat. Ve společné blízkosti být prostě nemůžeme, ale pokud o to vážně stojíš, jsem ochotný dodržovat pravidla. Jeden týden ty, druhý já. Bez alimentů, bez soudu, bez hádek. Pokud se rozhodneš zase zmizet a zlomit jí srdce, tak…,“ a v tu chvíli se zhluboka nadechl, aby sebral odvahu k dalším slovům, „tak jsem ochotný ji nechat v tvé dočasné péči. Budu ti dával alimenty a budou mi určeny víkendy,“ tak nerad tohle dělal. Nechtěl se Klárky vzdát, ale chtěl, aby byla šťastná, a to znamenalo, být se svou matkou. Jana na něj koukala, jako by jí právě řekl, že je vlastně žena a čeká ho náročná operace.

„To myslíš vážně?“

„Jo. Věř mi, že mi to nedělá ani trochu radost, ale musím něco dělat. Něco, abych si zlepšil reputaci. A hlavně. Z nějakého důvodu se do tebe Klára zblaznila. Takže, pokud tu budeš jen na moment, tak chci, aby s tebou měla co nejvíc vzpomínek. “