Innocent

8.

Ráno cítím na sobě Booma. Vrtí ocasem a čeká, až vstanu. Cítím závan větru a to mě rychle postaví na nohy. Myslela jsem, že jsem zapomněla zavřít dveře na terasu. Sedí tam Chris. Dojdu pomalu k němu a sednu si na židli. No, spíš sebou šlehnu na židli. „Pomalu, ať nespadneš." vypadal.... Jako doktor. Brýle na nose, papír s tužkou v ruce a něco píše. „Jak je?"
„Nevím, opět divně." vzpomenu si na včerejšek. Už jsem se přiznala, už jsem neměla co skrývat. „Já nevím, co budu dělat."
„Co bys chtěla dělat?" odloží brýle a psaní na stůl. Podívá se na mě. „Asi půjdu vyvenčit Booma." vstanu. „Dobře, půjdu s tebou." Já teď vůbec nějak nevím, co od něj čekat. Kývnu nakonec a jdu dovnitř pro oblečení.

Na pláži jsem Boomovi hodila klacek co nejdál a pomalu jdeme někam do neznáma. „Jdu s tebou, protože chci, abys mi řekla, jaké to je teď pro tebe."
„Nemám nijak šílené přemýšlení, jen asi byl blbý nápad s tím líbáním." podívám se v rychlosti na něj. „Proč?" skousnu ret. „Protože na to spíš nezapomenu." přiznám. „Jo taaaaak." zasměje se. Chytne mě za ruku a přitiskne opět své rty na ty mé. Zase se cítím jako v oblacích. Chytnu se ho kolem krku. „Asi se toho nenabažím. Měl jsi pravdu, o hodně jsem přišla." Chris pokrčí obočí. Vítězně se na mě podívá. „Vidím, že jsi to pochopila." letmo mě políbí a opět pustí. „Ale nezapomeň, že tě pořád léčím."
„Já vím." Boom stojí u mě. „Běž, volno." Boom se pohybuje od nás asi pět metrů a dívá se chvilkami na nás. „Proč Zoe šla na cestu?" ta otázka mě překvapí, jako první polibek.
„No, ehm. Trošku jsme se napili, ale ne moc, určitě ne tak, že by jsme o sobě nevěděli. Takže potom měla veselou náladu a našlapovala po cestě. Chytla jsem ji za ruku a za námi jel nějaký šílenec. Nestačila jsem zareagovat a do nás napálil. Dál si pamatuju až v sanitce. To jsem tě tehdy viděla poprvé." kývne. „Dobře. Zvládneš už o tom mluvit víc?"
„Asi záleží co."
„Fajn."
„Já stále nevím, proč se to stalo. Proč vůbec jel rychle." skloním se ke psovi, hladím ho na hlavě. „Nejspíš byl napitý. To zjistíme u soudu, jak to bylo doopravdy."
„Soud." špitnu. „Vůbec se mi tam nechce." Chris se na mě usměje. „To bude dobrý."
„Vůbec nechápu proč na mě podal stížnost. Vůbec." vzpomenu si na ten dopis od policie, stížnost, za to, že my byly na cestě a on nás neviděl. „Myslíš, že mě zavřou?"
„Co blázníš?"
„Myslím to vážně."
„Prosím tě. Nezavřou tě." postavím se na nohy a hodím opět klacek. „Kdoví."

V pokoji jsem kolem odpoledne usla. Probudím se někdy pozdě odpoledne. Slyším hlasy, otevřu oči a jdu k oknu. Máma a Chris. Baví se spolu.
Jdu si zpátky lehnout, ke mě na postel skočí Boom. „Hej, pána máš venku. Nechci aby sis vypěstoval závislost na mě." hladím ho na zádech. „Co myslíš, že by na to řekl Chris?"
„Nejspíš nic," odpoví Chris. Zvednu k němu oči. „Před chvíli jsi byl venku?"
„Ano, Boom mi utekl dovnitř. Šel jsem za ním."
„Aha."
„Říkal jsem ti, že nemáš spát přes den. Víš přece-."
„Já vím, jenže únava byla větší a stále je. Asi bych jen spala." lehnu si hlavou na Booma. „Tvoje máma chce večer udělat grilovačku, pár kamarádů si chce pozvat odsud. Přidáš se?"
Pokrčím rameny. „Já nevím, nechci být ve společnosti."
„Ale já chci abys tam byla."
„Ne." rozhodnu se.
„Dobře." mrkne na mě a odejde zpět za mojí mámou." Asi jsem byla moc hnusná?" špitnu psovi do ucha, ten se koukne na mě. „Nebyla, že ne?" pohladím ho na břiše. Odpověď jsem už nedostala. Opět usnu.

Někdo mě budí. Otočím se a cítím psí chlupy v obličeji. „Boome." špitnu.
„Chelseo."
„Ano?" chytnu psa za srst. Chris mě posadí. Nestíhám. „Pojď na chvíli ven, máma tě tam chce."
„Ale já nechci."
„Proč ne?" drží mě za obě paže. Já nevím."
„Pojď, vstávej. Nemůžeš jen spát. Spí se večer." donutí mě vstát a obléct si mikinu. Pobídne Booma a chytne mě za ruku. Otřepu se. Pomalu dojdeme ven. „Zlato." přijde ke mě máma a obejme mě. „Prý ti nebylo dobře." kouknu se na Chrise. „Už mi je líp."
„To je dobře. Pojď, sedni si." Máma mě táhne na židli. Sedím v kolektivu. Cítím se úplně špatně. Ostatní se horlivě bavili. Někteří se na mě usmáli, jiní zas litovali. Máma odejde pro věci do kuchyně. „To ne." špitnu a vstanu pohotově. Chris mě před útěkem zastaví. „Sedni si." posadí ke mě Booma a sám si sedne na židličku vedle mě. Na židli sjedu dolů a hladím Booma na zádech. Ví, že teď je jeho pes jakási první pomoc pro mě. Vzdychnu, chce se mi velmi spát. Nevnímám okolí, co mluví. Vracím se zpátky na kolotoče se Zoe. „Chels." stiskne mi Chris rameno. Vyděsím se a podívám se na něho. „Pojď dovnitř." vstanu a následuju ho. Zastaví se na chodbě. „Co se děje?" zírám na něho, ale nemluvím. „Nic.” lžu. Chris mi nevěří, to jsem poznala hned. „Vzpomněla jsem si na ty kolotoče. Nevím co se mnou je.”
„Potřebuješ něco dělat, zítra mám pro tebe parádní program.” usmívá se. Boom sedí u nás a čeká. „Co?”
„Uvidíš. Buď s mámou na chvíli, musím zajet do města.”
„Dobře,” kývnu. „Pojď Boome.” kráčí za mnou. Jdu za mámou a ostatními.