Innocent

13.

Večer jsme si sedli opět ven na terasu. Přišlo mi to jako každodenní rituál, povídat si venku. Přijdu si tady víc volná. A otevřená vůči svým problémům.  Boom ležel v trávě a hlodá svoji hračku. My sedíme a civíme na sebe. „To ti ty psy až tak vyhlodali mozek?”
„Až tak? Takhle bych to neřekla.” zasměju se.
„A jak?”
„Asi jsem umřela. Musím mít povinně jednoho, ale nemůžu.”
„Tak mi řekni, jak bys viděla budoucnost?”
„Já? Nedívám se dopředu. Co bude, bude. Ale jak jsem už říkala, chci jednou vyrazit cestovat. To je jedna jistá. Víc nevím.”
„Možná bude jednou vše jinak.”
„Jak? Kluka si nehodlám hledat, zůstanu single, tak si můžu plánovat výlety po celé americe.”
„To je rychlé rozhodnutí na budoucnost.”
„Jednoduché a nemusím přemýšlet.”
„To máš asi pravdu, ale co když se něco zvrtne. Jedno z toho?”
„Tak nevím. Asi si najdu něco jiného. Nebo zas spadnu do svého stavu.”
„To se ti nesmí stát, jsi silná osobnost, tohle zvládneš.”
„No ne, někdo mi řekl, že jsem silná.”
„Já to myslím vážně.”
„Dobře.” zvážním.
„Co se stalo s hledáním kluka? Že najednou nechceš.”
„Nic, neříkala jsem, že ho chci. Vystačím si sama.”
„Teď upřímně. Ty to bez něj přežiješ?”
„Určitě. Proč by ne?”
„Já nevím. Já takový typ nejsem.”
„Asi se musím možná ještě objevit. Divím se, že už se nebereme, když říkáš, že takový typ nejsi a řekneš mi, že jsem hezká a bla bla bla.” oba se tomu smějeme.
„Neměla jsi ještě žádnou zkušenost, s tímhle já tě vést nemůžu.”
„Teď to nějak nechápu.”
„Dobře, nejsem už žádný začátečník. Jako ty. Nemohl bych tě tímhle provést.”
„Myslíš sexem? Proč to neřekneš rovnou?”
„Nemyslel jsem zrovna úplně sex, ale tak všeobecně. Musíš si najít někoho, kdo tě povede. Já jsem v tomhle hrozný.”
„A přesto po mě toužíš?” mám úsměv na tváři.
„Ano.”
„Tak v čem je chyba?”
„Jsem jiný.”
„Pořád dokola. Jak jiný?”
„Nemáš zkušenosti.”
„Tak mě veď.”
„Nechci být tvoje první možnost.”
„Nejsi první možnost.”
„Dobře, přejdeme na jiné téma. Co tě trápí? Jak jsi říkala ráno.”
„Chrisi, bavím se s tebou.”
„Chelseo, chci aby sis otevřela možnosti. Poznávala různé typy kluky.”
„Proč?”
„Moc se ptáš, asi bude lepší, když to ukončíme.” zvedne se. „Boome, pojď.” odejdou nahoru. Já stále sedím na židli a přemýšlím, kde je sakra chyba. Proč nemůže? Jak si otevřít možnosti?  „Ach jo.” vstanu a odejdu také spát.

Nic mě nenutilo jít ven. Je za chvilku poledne. „Zlato, nejdeš na oběd?”
„Ne mami, nemám hlad.” otočím se na druhý bok a dívám se z balkonu. Napadlo mě, že by mohl být ženatý, ale to je blbost, protože se tomu ještě doma v bytě smál a říkal, že je to jen jeho ségra. Tak co potom? Rozumí mi, chápe moje pocity, strach. To nikdo mě takto nechápe. Možná jich bude hrstka, ale ne tady a určitě ne v tomto století. Chris byl ve všem úplně jiný a má psa. Ach jo. Copak je špatně?
„Zase si žereš svědomí?” rychle se otočím. Na postel mi skočí Boom. Ve dveřích stojí Chris. „Jak to víš?” lehnu si zpátky na stranu a nedívám se na něho.
„Ležíš v posteli ve dvanáct, asi je něco špatně.”
„To teda.”
„A co?”
„Radši nic.”
„Že jsem ti včera odešel a neřekl ti, proč?”
„Nějak tak.”
Zavře za sebou dveře. „Dobře, ale nikomu nic neřekneš?”
„Máš AIDS?” oba se zasmějeme.
„Ne.” sedne si naproti mě na postel. Jako pravý kamarád, jupí, ale stále jsem na něho naštvaná za včerejšek, jak utekl.”
„Jak mi bylo osmnáct, poznal jsem jednu úžasnou holku. Padli jsme si do oka. Za rok nato jsme se vzali. Vydrželi jsme tři roky. Pak jsme se rozvedli.”
„To stále není ten důvod, proč nemůžu já s tebou nic.”
„Počkej, mluvím. Říkala mi, že mě nemůže vystát, že jako partner jsem na nic, že na ní zcela kašlu. Začala chodit pozdě domů, chodila na různé večírky, zábavy, chodila do barů. Pak se s někým vyspala a mě odhodila jako hadr. Řekla mi, že jako manžel jsem selhal. A že si za to můžu já. Že kdybysme měli dítě, že by se to určitě nestalo. Pak se to stalo, otěhotněla. Ale nebylo moje. Takže tuhle etapu jsem velmi rychle ukončil, rozvedl se, odstěhoval se první sem do LA. Teprve rok a půl žiju v bytě naproti tvojí mámy.” vzdychne.
„Promiň. To jsem nevěděla.”
„Takže proto, chci aby sis našla jiného. Já se do vztahů vůbec nepouštím a už vůbec ne s někým, kdo nemá zkušenosti žádné.”
„Dobře, co bys chtěl jinak?”
„Co? Říkal jsem, ať si najdeš někoho jiného.”
„Chci o tebe bojovat.”
„To je milé, ale fakt ne.”
„Prosím, Chrisi. Nejsem jako ona.”
„Ona se chovala úplně stejně jako ty.”
Vzdychnu. „Dobře,”
„Tak jo, neschovávej se tady a pojď se najíst.”
„Vážně nemám hlad.” jdu pod deku a lehnu si.
„Netrap se kvůli mě.”
„Bohužel, podařilo se ti to.”
„Chelseo, přestaň.”
„Nic nedělám.”
„Budeš zase o tom přemýšlet.”
„Tak jinou možnost jsi mi nedal.”
„Když budu o tom přemýšlet, půjdeš jíst?”
Sednu si. „Dal jsi mi jednu možnost, jo jdu, umírám hlady.” vstanu a běžím do kuchyně. Boom nadšeně skáče vedle mě. „No, pojď.”
„Do čeho jsem se to zas namočil?”
Zůstanu stát na chodbě.
„Do ničeho, ukážu ti, že jsem jiná, než tvoje bejválka.”
Vzdychne. „Když myslíš.”
„Já to vím. Co budeme dělat odpoledne?”
„Nic jsem nevymyslel, co bys chtěla dělat?”
„Plán na mě? Půjdeme odpo do parku? Chci ti něco ukázat.”
„Dobře.”
„A vezmeme Booma?” ukážu mu psí oči.
„Jo, jasně.” prohodí rukama. Tleskám.