Innocent

10.

Sedíme s Chrisem a s dvouma lidmi v kolečku u stolu. Boom ležel pod stolem. Za chvíli máme vyrazit domů, dát psa do baráku a jet pryč. Máma mi psala jen, že je ve městě s kamarádkou, že přijdou k večeru, stejně jako my.
„A co vy? Tak mladá, vedle pana doktora.” To mě dostalo. Chris se směje. „Je to moje kamarádka.” ujasní jim to Chris. Oba se na mě tak divně podívali. Jako kdyby to nebyla pravda.  „To jste si ulovil hezkou kočku.” ozve se jeden z nich a smějou se. Svůj obličej se smíchem si schovám do dlaní. Chris se musí též smát. „No, někdy je těžké najít normální hezkou holku, viď pane doktore?” Chris kýve. „Jo to máte pravdu.” Kopnu do něj nohou. Podívá se na mě a směje se. Doufám, že to nemyslel vážně. „No nic pánové, my se musíme rozloučit, jdeme ještě večer pryč.”
„Jdete na rande jo?”
To je pro mě už moc. Musím se otočit a smát se. „No, rande, nerande, každopádně se budeme dobře bavit.”
„Tak si to užijte.”
„Děkujeme, mějte se pánové. Boome.” pes vstane a čeká. „Přijďte zas někdy se psem a se Chelseou. Má nádherné jméno.” To jsem naštěstí už neslyšela, jinak vím, že bych se už asi červenala. Měla jsem Booma u nohy a hladím ho. „Tak mějte se.” rozloučí se Chris a jde za mnou. Vyjdeme ven, do auta.
„Nemyslel jsi to vážně, že ne?”
„A kdyby jo?” pustí psa do auta, sedne si a dá klíčky do zapalování. „Neboj, nebudu ti bránit, najdi si koho chceš. Já ti pouze pomáhám. Ale vtipné to bylo ne?” zařadí rychlost a rozjede se. „No to asi jo.”

Domů jsme přivedli Booma, vyměnila jsem si akorát oblečení na sebe a šla jsem si sednout do auta. Chris si sednul a za námi přijela autem máma s kamarádkou. Chris jim z auta zamává a rozjede auto. Byli jsme tam za patnáct minut. Byla to sakra velká akce. „Neříkal jsi, že je to klub?”
„Ano je, ale uvidíš proč jich je tu tolik.” auto zamkne a jdeme ke vchodu. Dostaneme pásky na ruce a vejdeme dovnitř. „To tu je obrovský.”
„A taky je to nejlepší a nejžádanější klub v tomhle městě. Sem se málokdo dostane.”
„Tak jak jsme se dostali dovnitř?”
„Tvoje máma a její kamarádka. Mají tu lidi na tohle.”
„Já tu mámu zabiju, nic mi neřekla.”
„Asi měla pro to důvod.”
„Jaký?” nabídne mi ruku ať se neztratím. Chytnu se ho.
„Chtěla tě ochránit.”
„Před čím?”
„Spíš, před kým. Před lidmi, co to nemají v hlavě v pořádku. Víš? Dostanou se ti pod kalhotky.” špitne mi poslední větu.
„Jasně. Odkdy takhle mluvíš?” zasměju se.
„Odteď. Tady uslyšíš hodně věcí. Hlavně se neztrať, bude to tu velký.” kývnu. Sedneme si k baru. „Chceš něco?”
„Asi jo.”
„A co?”
„Cokoliv. Vyber.”
„Fajn. Dejte sem prosím dvě koly a jednu skotskou.”
Číšník všechno připraví a postaví před nás. „Prosím.”
„Musím tě víceméně uvolnit.”
„Chlastem?” divím se.
„Jo. Jsem tu jako kamarád, nikoliv, abych ti říkal, co máš pít.” postaví to přede mně. Vypiju to jedním rázem. Zapiju kolou. „Už jsem dlouho nepila.”
„Taky to nebudeme přehánět.” kouká se do okolí. Bylo to už více lidí. „Tancuješ?”
„Myslím, že jo.” Chris se zasměje.
„Tak pojď, zvu tě.” chytnu se jeho ruky a jdeme na plac. Za pár minut zaklepe někdo Chrisovi na rameno. „Čau, tebe jsem už dlouho neviděl.”
„Jo, bydlím už tady. Co ty?” mrkne na mě. „To je kámoška. Chelseo.” Otočí se na mě. „To je Luke. Luku, Chelsea.” podá mi ruku, „Hezké jméno.” řekne mi u ucha. V tom hluku moc nešlo rozumět. „Jednu na mě?”
„Já nemůžu, jsem tu autem. Chelsea, jestli chce.” kývnu. Na chvíli odejde pryč. „To je můj bývalý spolužák ze střední a starý kámoš.” kývnu a dál se věnuju tanci. Za chvíli se Luke vrátí a podá mi do ruky sklenku s chlastem. Přišlo s ním i víc lidí. Piju si svoji sklenku a nevšímám si jich. Za mnou mi zaklepe na rameno nějaký kluk. „Nechceš tancovat?” pokrčím rameny, kývnu. Dopiju svou sklenku a někam ji položím. Ten kluk mi nabídnul svoje pití. Souhlasím. Jdeme k menšímu baru ven a koupí mi tvrdší alkohol. Jednou, podruhé a do třetice. Stojí těsně u mě, pije taky, co já. Už se mi motá dost hlava. Bylo mi celkem jedno kde jsem. Jsem víc vysmátá a oblblá. „Nechceš jít tancovat?”
„Tak pojď.” vezme mě na parket. Tam už jsem cítila, jak se snaží mě nějak oblbnout, sahá mi na zadek a líbá mi krk. „Hej, musím jít.” pustím se od něho a jdu směrem k baru, všimnu si, že tam sedí Chris s kamarády. Jdu k nim. „Takže, kdo mě má na svědomí?” Chris zvedne ruku, kluci se smějí. „Fajn.” sednu si na barovou židličku a napiju se jeho koly, kde měl už jen trošku. Objedná další. Baví se s kamarády. Jdu tancovat.
Za půl hodiny uvidím Chrise před sebou, jde za mnou. Natáhnu k němu ruce a obejmu ho. Tancujeme spolu. „Jsi už mimo, víš to?” směje se mi. „Jo, já vím. Ale je mi dobře.”
„To je jen na chvilku.”
„No jo, no jo.” začne hrát rychlejší písnička a já skáču kolem něho. Přidá se se mnou. „Za chvíli půjdeme, bude jedna.”
„Dobře, jdeme.” vracím se k baru, dopiju svoje pití a pomalu odcházíme. Doma si sedneme na terasu. „Tak co? Nebyla to taková hrůza ne?”
„Myslím, že ne. Ale kluka jsem si nenašla.” Chris se směje. „Nic není hned.”
„Nebo vůbec. Říkala jsem ti, že si ho nenajdu.”
„Chce to čas, dnes jsi byla poprvé od nehody se někde bavit.”
„Jo to já měla času dvacetčtyři let a pořád nic. Jsem vadná, pořád ti to říkám.”
„Ale nejsi.”
„Co budeme dělat dnes?”
„Určitě půjdeme někam, kde může i Boom.”
„To je super.” kývne.
„Nechceš taky?” nabídnu mu nějaký chlast, nevím co jsem to vzala.”
„Neměla bys to tak míchat, ať ti není špatně.” napije se z mé sklenky.
„Neboj.” vstanu.
„Opatrně, ať nikam nespadneš.”
„Já spíše doufám, že se to máma nedozví, zlobila by se.”
„Máma?” chytne mě za mikinu, abych náhodou neskončila někde, kde bych nechtěla. Sehnu se k němu, ať na něho vidím. „Ano, posledně mi řekla, že bych měla omezit pití. Nepiju tak často, jen si asi myslím, že ve mě vidí tátu.”
„Ne, říkal jsem ti to, chrání tě před darebáky.” Zvednu obočí. „A s tebou mě tě nechá. To je mamka.”
„Copak jsem darebák?”
„Ne, ale brzy budeš, jestli se na mě takhle budeš dívat.” přejedu mu vlasy a postavím se. Pustí mě. Pomalu jdu otevřít dveře. Chris se postaví a pomůže mi dovnitř. „Jsem kluk. Jasně, že se na tebe budu dívat.”
„A nechceš víc?”
„Chelseo. Na to buď radši střízlivá.” směje se. „To nevadí.”
„Ne, Chelseo. Dej si něco k jídlu a běž spát. Dnes na to zapomeneš.”
„Nikdy jsem nic nezapomněla.”
„Dobře.” sednu si a vezmu si něco na jídlo. „Jdu spát, běž pak taky.” kývnu.

Ráno ťukám na dveře od Chrise. „Hej, Chrisi!” špitnu, ať nevzbudím mámu a její kamarádku. Otevře dveře, „Co tu proboha tak brzo ráno děláš?”
„Můžu si vzít psa?”
„Víš, že je můj?” opře se o dveře.
„Fajn.”
„Vem si ho, ale prosím tě, už mě neděs, myslel jsem, že něco stalo. Odkdy chodíš tak brzo ráno se psem?”
„Od doby, co jsme tady.” písknu, Boom nadšeně běží za mnou. „Počkáš chvíli? Půjdu s tebou.”
„Proč?”
„Když už jsi mě vzbudila.”
„Promiň.”
„Neřeš, jen počkej.” natáhne se pro triko a zavře dveře. Po chvilce už je venku. „Tak jdeme.” podá mi vodítko a zavře pokoj.
„Tak jaké to bylo včera?”
„Dobrý, jen nechápu jak jsem mohla tancovat s jedním blbečkem.”
„Proč s blbečkem?” koukne na mě.
„Ehm, chceš vědět, proč nechci kluka? Proč se těch vztahů bojím?”
„Jo.”
„Koukej.” ukážu na jednoho mladého kluka, možná v mém věku. Líbá se tam s holkou.
„Ty jsi mu nejspíš utekla.”
„Neutekla, jen jsem od něho odešla.”
„Moc to bereš.”
„Asi tak, jako tohle, že?” ukážu mu cucflek na krku.
„Hihi. Hezká modřina.” směje se.
„Mohl mě třeba zastavit, ale neudělal to. Ty si myslíš, že tam najdu kluka?” zasměju se tomu.
„Ježíš, Chels. Neber to tak, byl to jen fór. Stát se může opravdu cokoliv. Můj jeden kamarád si tam našel holku a loni se vzali. Prý to byla láska na první pohled. Jen jsem chtěl, ať se uvolníš.”
Mlčím. Jdeme po stezce, sluníčko pomalu vychází na oblohu. „Dobře.”
„Já vím, že je to všechno těžké, ale říkám ti to. Dej tomu čas.”
„Bože.” chytnu se za hlavu. „Já se omlouvám, co jsem ti řekla na terase.” Chris se směje. „Hezká historka to bude.”
„Úplně, nikdy bych to nikomu nedovolila, pokud nejsem opilá.”
„Nic se neděje, byla jsi svoje a upřímná.”
„A napitá.”
„Ještě bude dost zážitků.”
„Radši už ne.”
„Nesmíš se toho hlavně bát.”
„To jsi se mnou šel, abys mluvil se mnou o tomhle?”
„Ne, chci ti změnit pohled na svět, když jsi ho jediným okamžikem ztratila.”
„Kéž by.”
„Chceš se vsadit? Polibek ti taky nic neříkal a najednou ses ho dožadovala.”
“ Hej.” šťouchnu do něj.
„A ne?” usmívá se.
„Se divím, že ti to nevadí.”
„Znám tě dlouho. Se mi i líbíš, ale na to musíš přijít ty sama. Pokud chceš někoho jiného, tak samozřejmě to všichni respektujeme.”
„Fajn, tohle už neříkej. Teď jsi mě akorát dostal do stavu, kdy budu nad tím šíleně moc přemýšlet.”
„To jsem ale chtěl.”
„Hej.”
„Není nad to být upřímný.”
„Ty jsi nějak moc.”
„Já jsem vždycky říkal věci na rovinu.”
„Takže už radši mlč, vše co se týče mě.” směju se.
„Dobře. Napadlo mě, můžeme zajít do nemocnice, tvoje máma stejně potřebuje infuzi a my by jsme se mohli jít podívat na nějaké oddělení.”
„Boom může taky?”
„Ano, už o něm vědí.”
„Juuu, Boome, slyšíš? Jdeš taky.” Boom štěkne.