Innocent

39.

„Copak tu děláš?" pohladím ji. Nechá se. Studeným čumákem šťouchne do mě. „Neboj, nic mi není, jen se potřebuju vzpamatovat." Whisky si sedne, otočí hlavu ke dveřím a zakňučí.
„Ty nechceš jít ven." pohladím ji na krku. Whisky skočí dolů a svůj čumák položí níže pod dveře.
„Chels?" slyším jiný hlas. Vyskočím na nohy. Otevřu dveře. Michal. Musím ho obejmout. Konečně i někdo jiný. Neříkám, že mi Chris vadí. Nevadí, jen občas potřebuju vidět i jiné lidi. Ano, způsobila jsem si to sama. Nechodím mezi lidi, můj problém. Pustím se ho. Chris stojí u něho.
„Já se omlouvám, ale dnes jsem fakt zralá jenom ležet. Nechci probírat mámu." stojím ve dveřích.
„Dobře, tak Michal s tebou půjde do pokoje, chce s tebou o něčem mluvit."
„Tak jo." pustím ho dovnitř. „Promiň."
„V pohodě, každý máme blbé dny, chápu to. Hlavně nezapomeň pak vyvenčit psa."
„Dobře." zavřu za sebou dveře a sednu si na postel. Whisky stojí u Michala a nechá se hladit. „Jak jsi to udělal?"
„Co?" zasměje se.
„Whisky jsem dlouho přemlouvala, aby se nechala pohladit. Přijdeš ty a děje se zázrak."
„Jsem klidný charakter, se psy si docela rozumím. Už odmalička se mnou mají zajímavé pouto."
„Zvláštní."
„Chris mi volal, že nechceš jít ven z pokoje."
„Už jsem to vysvětlovala, chci na chvíli na všechno zapomenout. Včetně mámy. Včera jsem dostala opravdu naloženo."
„Slyšel jsem. No, přijel jsem úplně z jiného důvodu. Sice chtěl, ať tě přemluvím, ale nebudu to dělat, pokud se necítíš."
„Uhm, odkud se vy dva znáte?"
Michal se zasměje. „Ze školy."
„Takže psycholog?"
„Ano, ale na konkrétní obor."
„Jaký?"
„Sebevraždy, sebepoškozování, vražedné myšlenky a tak."
„Aha. Nebudu pokoušet."
„O tvojem případu vím."
„Chris, já ho zabiju." zasměju se.
„Erik potřebuje tebe ve stáji."
„Na co?"
„Nějak si tě později vygooglil a zjistil, že tvůj otec byl expert na divoké koně."
„A?"
„Tak si myslí, že by jsi tomu taky rozuměla a jela se podívat na jednoho z nich."
„Já?"
„No, jezdit po tolika letech umíš. Takže si myslí, že jsi nic nezapomněla."
Vzdychnu. „Kdy?"
„Pozítří."
„Fajn."
„A holky tě chtějí vidět, jsou dole."
„Ty jsi přijel i s holkama?"
„Ano." vstanu a následuju Michala až dolů. Elis s Miou za mnou běží. „Holky." obejmu obě. Děvčata mají ze mě radost.
„Našel sis skvělou holku." postaví se Michal vedle Chrise.
„Já vím."
„Co je na mě skvělého?" zeptám se Michala.
„Rozumíš si s holkama. Mají ženský vzor. Však, ty dvě chtějí umět jezdit na koni jako ty a hrají si spolu doma na to."
„Jej. A nevadí to?" Postavím se a dojdu k nim.
„Vůbec ne. Potřebují i ženu v životě, máme mojí mámu, ale bydlí daleko. Jezdí jen, když má čas. A to není často."
„A co třeba kroužky, někam do společnosti, hřiště pro děti."
„Chodíme, ale doma je to taky fajn."
„Aha." za mnou přijde Whisky. Sedne si u mojí nohy. „Copak?" kleknu si k ní a pohladím ji. Whisky do mě šťouchne. „Tak pojď." začne cupitat u dveří, otevřu a ona vyběhne.
„Jak dlouho už to dělá?" promluví Chris na mě. Otočím se na něho.
„Chvíli. Než jsem vám otevřela dveře nahoře, skočila za mnou a položila mi hlavu na břicho."
„Asi se možná oklepala. Uvidíme."
Holky přiběhnou za mnou a chytnou se mi mikiny. S úsměvem se na ně podívám.
„Pojď s námi." táhnou mě ven na terasu. Kluci jdou taky. „Lehni si." lehnu si a Mia s Elis taktéž, každá na jedné straně. „Koukni se, hvězdičky."
„Jsou překrásné. A je jich tu hodně." obejmu obě holky. Pozastavím se nad tím, sleduju hvězdy. Uvědomím si, že to přece s dětmi nemusí být až tak špatný. Ještě jsem ale mladá, možná za rok, za dva. Kdoví. Jenom ležím a odevzdávám se vesmíru, všechny hvězdy se výrazně rozsvítili. Kluci stojí na terase opření. Uvědomím si, co si udělala máma včera. Mohla též přijít o život a skončit tam nahoře, tak jako Zoe. Úplně jsem zapomněla na Zoe. K nám přiběhne Whisky. Lehne si a hlavu mi položí na klín. S holkama si sednu a podívám se na Chrise. Pohladím ji na hřbetu. Vůbec ji to nevadí. Zvedne hlavu a očichá holkám ruce. Párkrát lízne. „Kde jsi byla?" Sky se postaví olízne mi tvář a vyběhne na trávu, tam si znovu lehne. Na záda.
„Tak pojďte holky, půjdete spinkat." Mia s Elis vstanou na nohy a běží za Michalem. Já ještě ležím na trávě. Přijde za mnou Chris.
„Lehni si sem a koukni se taky."
„Chels."
„Prosím." dožaduju se. Chris vzdychne a lehne si vedle mě.
„Pěkné."
„Že jo?"
„Můžeme si promluvit?"
„Proč?"
„Protože tě už znám." přestanu se usmívat a uvědomím si všechny svoje problémy. Otočím se na Chrise.
„Tady ne."
„Tak vevnitř."
„Dobře." postavíme se a jdeme dovnitř. Chris pískne. Psi doběhnou domů během vteřiny.

Ležím na gauči a Chris naproti mě na židli. „Víš, řeknu ti tohle. S mámou jsem měla skvělý vztah. Byla pozitivní, všem pomohla. Byla ve svém způsobu něco jako ty. Naslouchala. Nikdy v životě by mě ale nenapadlo, že by udělala tohle. Na to ji až příliš moc dobře znám, aby to bylo neúmyslné, jak mi to tvrdila její doktorka. Něco se děje. Já cítím, že není něco v pořádku. Děsí mě to.”
„Chceš ode mě pomoct?”
„Já nevím. Možná jenom, ať nejsem sama. Bojím se sama sebe. Vím, že s mámou nic neudělám, že to byl jen náhlý zkrat, ale přesto ve mě vyvolala vlnu pocitu.” ruce si založím na prsa. Asi jsem zestárla uvnitř o sto let.
„Je to normální obrana proti něčemu, co jsi vůbec nečekala. A popravdě ani já jsem to nečekal.”
„Tak proč jsi něco neřekl?” pomalu si sednu. Cítím se trochu divně.
„Nevzalo mě to tak, jako tebe. A přece jenom, jsi její dcera. Zná tě od narození.”
„Asi jo.” začnu se soustředit na svůj dech. V sobě nějak všechno cítím.
„Bude to dobrý.” sedne si vedle mě na gauč a obejme.
„Proč se vlastně pořezala?”
„Chels, neřeš to. Hoď to za hlavu. Máma jenom zpanikařila, nic víc.”
„Mám prostě pocit, že je v tom něco víc. Něco mi musí tajit.”
„Chceš něco na uklidnění?”
„Nepotřebuju, chci vědět proč se cítím tak bídně. Jako bych něco cítila a měla v tom pravdu?”
„Potřebuješ si odpočinout.”
„Jsem odpočinutá dost.” odtáhnu od něj. „Co ti je?” je divný i Chris.
„Nic, jen chci aby sis odpočinula.”
„Už to říkáš podruhé. Takový obvykle nejsi.”
„A jaký jsem?”
„Řekneš něco k tomu, nikdy bys mě nenutil k něčemu, co nechci nebo nepotřebuju.”
Mlčky se na mě dívá. Poznám, že něco tají.
„Já to věděla!” vstanu a uteču do pokoje.
„Chels.”