Přes to všechno spolu ❤️

14

,,Kate co to máš s tím rtem?" zeptala se mě pobaveně Marley ráno, když jsme se chystaly na soutěž.
,,Že by to nebyl jen kamarád?" zeptala se a zahýbala obočím. Pokroutila jsem hlavou a povzdechla si.
,,To nebyl on, jen ho mám rozkousnutý." mykla jsem pobaveně rameny a trochu sykla. ,,Děje se něco? Všimla jsem si že si nějaká divná Kate." řekla opatrně a přeměřila si mě pohledem.
,,Ne, všechno je dobrý." usmála jsem se a šla do koupelny. Lehce jsem se namalovala, vlasy nechala volně padat na moje záda a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Byla jsem celkem vyklepaná z toho včerejšího večera, kdy jsem byla sama s ním ve výtahu. Myslela jsem, že když jsme v Londýně, tak mi dá aspoň na chvíli klid, ale nic. Včera využil toho, že jsem byla sama.
Mám o asi deset modřin na břiše a zádech více než jsem tady přijela.
Bolavě jsem se protáhla a pak nechala, aby se připravila i Marley.
,,Vážně jsi v pohodě?" zeptal se mě klidně a zvědavě.
,,Ano jsem neboj." usmála jsem se a šla si sednout na postel. Najednou jsem zaslechla klepání na dveře, tak jsem tam šla. ,,Prosím." zeptal jsem se.
Nikdo nic tak jsem pomalu otevřela a tam byl John. Rychle mi vpadl do pokoje a zavřel dveře.
,,Co...co děláš?" sykla jsem potichu.
,,Kate nechoď sama prosím, vždy měj někoho u sebe." řekl rozrušeně.
,,O čem to mluvíš?" nechápavě jsem řekla. Chytl mi zavésti a trochu se mnou trhl. ,,Ublížil ti, včera." řekl.
,,Jak to víš?" zeptala jsem se ho.
,,Mluvil o tom na pokoji, říkal že to využije pokaždé, když s tebou nikdo nebude, tak prosím drž se s někým." řekl rychle jako by spěchal.
Trochu jsem od něj ucouvla a dívala se mu do očí. Jak mám vědět že zrovna nezaútočí on.
Co když ho Harry poslal.
,,Johnatane Wintere!! Kde jsi!" uslyšela jsem zpoza dveří Harryho naštvaný hlas.
Pak se John podíval na dveře a povzdechl si.
Věděl že když vyjde z našeho pokoje bude to pro něj blbé, protože Harry ho už jednou varoval.
Sáhl po klice a já ho zastavila.
Nevím co mě k tomu vedlo, ale prostě jsem nechtěla aby se mu něco stalo.
,,Ublíží..." ,,Já vím." řekl. Najednou mi dal pusu na líčko, otevřel dveře a vyšel.
Byla jsem paralyzována tím co právě udělal. Neodpovídala jsem ani Marley, když se mě na něco ptala, po celou dobu co jsme šli na ti soutěž jsem byla mimo. Držela jsem se u nich, ale nemluvila jsem, protože jsem pořád přemýšlela CO TO KURVA BYLO!
PROČ TO UDĚLAL!
,,Kate, Kate probuď se sakra!" třásla se mnou Marley.
Konečně jsem vypadla z tranzu a podívala se jí do očí. ,,Vůbec nereaguješ a jsi už mimo od doby co jsme vyšli z hotelu." povzdechla si. Zatřepala jsem hlavou a povzdechla si. ,,Promiň já jen no víš...uhm...je to.." zakoktala jsem.
,,To je je dobrý nemusíš mi to vysvětlovat, jen už se teď soustřeď, protože jsme na řadě skoro." řekl pobaveně.
Měla pravdu už jsme skoro byly na řadě a já nevím jaké zatím byly otázky.
Poslouchaly jsme je a čekaly jakou otázku budeme mít my.

Jelikož jsme měli otázku jaké památky tady v Londýně jsou a měli jsme říct i cestu s pomocí mobilu, tak to bylo celkem lehké. Každá jsme si vybrala jednu a pak jim popsaly cestu.
Tohle mě celkem bavilo navíc nebylo na tom nic složitého, takže jsme neměly problém. Poté jsme se šly podívat na kluky, kteří s tím válčili jako by to bylo složitější než hrát florbal.
Je pravda že já byla spíš na běh než nějaký určitý sport, ale tohle vážně nebylo těžké.
,,Sí, es verdad." odpověděl John a já na něm zůstala viset očima. Prostě mi to připomělo ráno.
I když jsme od sebe byli daleko měla jsem pocit že je u mě, měla jsem takový divný pocit. Nebyl špatný ani dobrý prostě byl zvláštní.
Najednou se na mě taky podíval a trochu se pousmál.
No a Kate tam stála jak debil...jako vždy že?
Holka probuď se sakra...
Vždyť na něj zíráš jako na obrázek!
Zamrkala jsem, ale moje oči se nedokázaly odtrhnout.
Jo ty jeho zřejmě taky ne. Sledoval mě stejně jako já jeho.
Když jsem se trochu pohnula tak jsem sykla, ale nepřestávala ho sledovat.
Jo bylo to úchylný, ale co jsem měla dělat, když mě nic neposlouchalo.
Všimla jsem si že se mu zalesklo v očích a mrkl na mě.
V ten moment do mě žduchl Marley. 
,,Holka co to děláš?" pobaveně se zeptala.
Nechápavě jsem se na ni podívala.
,,Svlékáš Johna pohledem." řekla a snažila se nerozesmát. Zamračila jsem se na ni a zakroutila hlavou. ,,To není pravda." řekla jsem.
,,Je, protože se na něj už nějakou dobu díváš, holka ty jsi do něj udělaná, že mám pravdu." řekla nadšeně.
Na to jsme rychle zakroutila hlavou.
,,Nejsem, on je ten poslední se kterým bych něco měla." odsekla jsem a ona už to nevydržela a začala se smát nahlas, tak že se na nás všichni podívali.
Bylo mi celkem trapně a ještě ke všemu se mi nevedlo ji uklidnit.

Poté jsme měli vyhlášení výsledků jak skupinové tak i jednotlivci.
,,Dečka jsem rád že jste se zúčastnili, i tak je to úspěch že jsme tady." řekl nám učitel, když jsme trpělivě čekali na vyhlášení.
,,Děkujeme." uculila se Lee (Marley).
Byla celkem nadšená, ale to bylo protože zese měla pro sebe Jacoba. Tony stál vedle mě a kousek od nás byl zamračený Harry s roztomilým Johnem.
Cože? Co to zase plácáš....
Vzpamatuj se Kate!
,,Takže prosím o pozornost." ozval se hlas té samé paní jako na začátku.
To jsme všichni zpozorněli a začali ji sledovat, teda můj pohled pořád padal na jednu osobu, ale to už je moje věc, že?
,,Jsem ráda že jsme se tu sešli v tak hojném počtu, proto vám všem chci poděkovat a také říct, že jsem tady slyšela i velice talentované lidi." usmála se. Všichni samozřejmě začali tleskat, tak jsem se přidala.
,,Abych vás nezdržovala, tak vyhlásím výsledky dívčí kategorie." odmlčela se a začala.
,,Na třetím místě je škola Holloway Secondary School. Prosím potlesk." tleskala paní ke, které se přidali i ostatní kromě těch studentek z té školy.
Věděla jsem, které to jsou, takže jsem i věděla že byly v tom dobré. Což podle mě znamenalo že my jsme nebyly na tom lépe. Byl to můj odhad.
Jen co si holky odnesly diplom, pohár a nějaké ty drobnůstky, tak pokračovala ve vyhlašování.
,,Tak a teď vám musím říct, že to bylo celkem těsně, oba týmy byly vyrovnané až do samého konce, ale byl tam menší rozdíl, který rozhodl o druhém a prvním místě. Takže...." odmlčela se dramaticky a pak pokračovala. Lee mi drtila ruku a já se slabě usmívala.
,,Druhé místo získala škola Old Rochester high school z Mattapoisett." vyhlásila paní a já tam stála jako přibitá zatímco Lee už nadšeně poskakovala a tahala mě pro ceny.
,,Holky děkujeme za účast." podala nám ruku a dala nám ceny. Já byla pořád mimo, takže mluvila Lee. ,,My vám taky." nakonec tu paní objala na což se všichni začali smát.
Kluci na tom byli taky dobře, byli třetí což se učiteli moc líbilo.
Obě kategorie vyhrála místní škola
Edgware Academy. Mě to bylo jedno hlavně že jsme byly druhé a kluci třetí.
Učitel byl z toho úplně posraný, tak šťastného jsme ho nikdy neviděla.
Pořád nám opakoval jak moc jsme ho potěšili a že dobře vybral. No stihl nás i pozvat na oběd dokud jsme tu ještě byli.