Přes to všechno spolu ❤️

28

,,On je roztomilý." rozplývala jsem se nad malým Benem od Laury. Bože on byl k sežrání, takový zlaťoučký a hodňoučký jako žádné jiné miminko co jsem kdy viděla.

,,Celý po tobě." uculila jsem se na něj a dala mu malou pusinku.
,,Děkuji." pobaveně řekla Laura a na chvíli mě a ním nechala, aby obsloužila zákazníky.
,,Maličký až vyrosteš doufám, že budeš milý, hodný a nebudeš zlobit maminku." sladce jsem řekla.
Bože já z něj byla nadšená. Viděla jsem se s mým malým v hlavě. Uměla jsem si to představit.
Já a malé moje miminko. Ježíš to by bylo cute.
,,Kate klidně ti ho na pár hodin půjčím a ty si to vyzkoušej." pobaveně se zasmála a já se na ni podívala. ,,Vážně?" zeptala jsem se.
,,Ano, vem kočárek a běž se s ním projet, já si to na chvíli zase přeberu." usmála se. Já zase položila malého do kočárku, sundala si zástěru a vydala se s ním někam po městě.

S kočárkem jsem šla po městě, hlídala jsem ho. Vážně jsem si to miminko užívala. Byl tak tichý a klidný. Jela jsem s ním do parku, kde jsem si sedla na lavičku a malého si vytáhla.
Rozhlížela jsem se po parku a houpala s malým v rukou. Byl maličký a úžasný.
,,Jéminkote, to děťátko je vaše?" zeptala se mě jedna stará babička a přisedla si ke mně.
,,Nejste nějaká mladá na děti?" řekla a já se na ni podívala. ,,To není moje, mám ho jen na hlídání." rychle jsem ji opravila.
,,Aha, ale je krásné." sepjala ruce a povzdechla si. ,,Za mých časů..." typická věta pro příběhy starých lidí.
Vůbec se mi to nelíbilo, ale nic jsem neříkala jen jsem udělala "ano" "možná" no takové ty zkrácená slova.
Nemohla jsem uvěřit jako moc byla tahle babča upovídaná, vypadala jako by si s nikým tak minimálně 5 let nepovídala.
Začala povídat o dětství, jak chodila do školy o svém prvním klukovi a že s ním zůstala až do jeho smrti. Že mají děti, vnuky a vnučky a já už se v tom ztrácela.
Navíc už mě to unavovalo tak jsem i malého dala do kočárku a zvedla se k odchodu.
,,Promiňte, ale už musím psala mi jeho máma tak nashle." rozloučila jsem se a rychle vypadla na jiné místo.
Prostě jsem se s malý projela kolem nějakého lesíku, pak městem a zase ke kavárně.

,,Lauro musím ho pochválit. Je úplně zlatý." předala jsem ji Bena, který už se na ni koukal.
Ona se na mě usmála, hladíc malého po hlavičce. ,,Já vím, ale nevím, po kom ale je tak tichý." pobaveně řekla. ,,To já taky ne." odpověděla jsem s úsměvem.
Laura dala malého spát, zatímco jsme vedly kavárnu a povídaly si co se za tu dobu stalo a změnilo. Navrhla jsem ji nějakou hudbu, co by se tu mohla dát, aby to trochu oživilo atmosféru a nebyla proti.
Obě jsme se tak seznámili s něčím novým.
Začaly jsme počítat peníze pak jsme odložily na nájem a když už jsme konečně byly hotové, ukázalo se, že nám kavárna vydělává více než před tím, protože si Laura vše zapisuje.
Kavárna měla o nějakých 5 tisíc dolarů víc než obvykle.
Laura byla nadšená a říkala že bychom mohly vylepšit podnik ještě více než je.
Nebyla jsem proti pár úpravám, protože mi některé věci přišly zastaralé a nebyla jsem sama co si to myslela.
Domů jsem ale přišla až kolem 9 večerní kdy jsem byla vyřízena z toho všeho kolem kavárny. Měla jsem tu práci ráda, ale zase jsem nenáviděla počty, a ten nájem kolem toho.
Bylo to unavující.
Tak jsem zřejmě vytuhla u filmu, který máma s tátou sledovali.

*****

Když jsem se probudila bylo kolem 10 ráno, a ještě ke všemu jsem se probudila v mé posteli.
Rychle jsem se posadila a rozhlížela se po celém mém tyrkysovém pokoji.
Jen co jsem si uvědomila kolik hodiny je, okamžitě jsem začala zmatkovat.
Vběhla jsem v pyžamu do koupelny, kde jsem si začala čistit zuby, začala jsem si vlasy nějak upravovat a uvědomila jsem si, že je máma umyté, ale teď jsem to nestíhala, takže jsem vlasy dala do culíku a řešila zase zuby. Pak jsem do toho zakomponoval oblíkání.
Dneska to byla sukně, tílko a rychle jsem se snažila najít i džínsku ale jinačí než tu ze včerejška.
Nemohla jsem nic najít, takže jsem byla nepříjemná. Mobil, klíče a peněženku jsem hodila do kabelky, a ještě se šla zbavit kartáčku.
Umyla jsem si pusu a povzdechla si.
Znovu jsem našla džínsku a vydala se rychle dolů.

,,Dobré ráno zlato." pobaveně mě sledovala máma. Trochu jsem se zamračila a zabrblala něco o ránu.
,,Nějak nestíháš." zasmála se. ,,Haha moc vtipné." protočila jsem očima a vzala si jablko.
Prostě jsem dneska měla zatím den blbec.
,,Užij si den." křikla na mě, když jsem vybíhala ze dveří. Jen jsem mávla a běžela dál.
Bylo něco kolem 11 a já nebyla v práci sakra. Měla jsem skluz 3 hodiny, nevěděla jsem jaký to bude mít dopad. Vždyť já úplně zapomněla.
Rychle jsem vytáhla klíče a dívala se na dav, který čekal před kavárnou.
,,Promiňte." omluvila jsem se a rychle začala odemykat. Vběhla jsem tam s tím, že jsem si okamžitě vzala zástěru a začala brát objednávky. Bylo tam nejméně 20 lidí a já už měla hlavu k prasknutí, jak po sobě křičeli, že někdo předbíhá. Nebavilo mě to poslouchat, tak jsem zapískala a všichni zpozorněli.
,,Prosím vás, je jedno kolikátí jste, na všechny se dostane, ale urychlím to. Zvednou ruce ti, co chtějí karamelové cappuccino." vydechla jsem a přihlásilo se šest lidí.
Rychle jsem to udělala, a tak jsem se ptala, dokud mi tam nezbyli lidé, co chtěli nějaký zákusek a kávu tady.
Bylo to celkem jednodušší než normálně. Takhle jsem to v klidu zvládala a já už měla za tu dobu dost peněz.
Laura mi včera řekla že si už můžu brát větší plat. Byla jsem tak ráda že si vydělám dokonce i na byt třeba, v průběhu života budu chtít byt, takže určitě začnu spořit nějaké prachy.

Co se mi ještě dneska nestalo?
Prostě jsem zase měla den blbec podřezala jsem se na ruce, spadl mi mobil a mám na něm malou prasklinu. Ujel mi autobus tak jsem musela domů pěšky. Další, co jsem považovala za špatné bylo to, že jsem viděla Johna s Melanii. Nemohla jsem uvěřit, že se drželi za ruce. Radši jsem to přehlížela a vydala se rychle domů, protože jsem to vůbec nezvládala. Drtila jsem v rukou svůj mobil a myslela že jsem ho zničila ještě více než byl. Došla jsem až domů kde jsem si pověsila džínsku na věšák, sundala si boty a vydechla. Byla jsem ráda že už jsem doma, tak jsem zašla do obyváku kde nikdo nebyl, no tak jsem šla do kuchyně a tam taky nikdo. Byl tam jen vzkaz.

S tátou jsme jeli na večeři, tak se o nás neboj. Užij si trochu volna. Máma

To jsem měla v plánu. Prostě si užít poslední hodiny víkendu jako nikdy předtím. A to tak že jsem si chtěla napustit vanu, poslouchat písničky, a nakonec jsem měla v plánu jít si pustit nějaký film, u kterého bych jedla jídlo. Ano byl to dobrý plán, ale ještě aby se vyplnil. Bohužel jen co jsem si lehla do vany a pustila z písničky, jenže mi začal někdo volat a já si odfrkla.

,,Ano?" zeptala jsem se.

Proč tak nepříjemná v neděli večer?

Juli, co potřebuješ?

Chtěl jsem si pokecat s kamarádkou, která má zítra svátek, takže vše nejlepší Katie.

Proboha Juli moc děkuji!

Ten kluk mi dokázal zvednout náladu tím telefonátem. děsně mě tím potěšil a mě se ten včera změnil na ještě lepší, než jsem čekala. Pověděl mi, že se za mnou chystá jet, takže jsem byla úplně happy, ale tak moc že jsem po něm hysteriky zadal křičet, jak moc se těším. Prý mi i přiveze nějaké překvapení, na což jsem se těšila.